Článek
Násilí páchané na ženách zůstává jednou z největších společenských výzev současnosti. Přestože se o prevenci a ochraně obětí mluví stále více, praxe ukazuje, že systém má vážné trhliny. O tom, co nefunguje, proč ženy často neoznamují násilí a jaké signály musíme učit mladé generace rozpoznávat, hovoří italská kriminoložka a psycholožka Roberta Bruzzone.
Kdo je Roberta Bruzzone
Narodila se 1. července 1973 v Ligurii. Vystudovala klinickou psychologii v Turíně a forenzní psychopatologii v Janově. Působí jako kriminoložka, soudní psycholožka, autorka knih a univerzitní pedagožka. Je známá svou aktivní účastí v médiích a popularizaci vědeckých poznatků o kriminalitě.
Když oběť hledá pomoc: role lékárníků
Bruzzone připomíná protokol „Mascherina 1522“, díky němuž mohou ženy diskrétně požádat o pomoc i v lékárně. Podle ní je klíčové: okamžitě zajistit bezpečný prostor, vytvořit možnost rychlého úniku od agresora, neprodleně kontaktovat policii.
Co nefunguje v systému
„Problémem je především nedostatečná reakce justice a zakořeněné patriarchální vzorce, které stále vedou k přesvědčení, že žena má být podřízená,“ říká Bruzzone.
Proč ženy neoznamují násilí
Podle Bruzzone ženy často mlčí, protože: neuvědomují si, že psychické či verbální ponižování je trestný čin, obávají se konce vztahu nebo doufají, že se partner změní, jsou ekonomicky závislé na partnerovi, nedůvěřují institucím.
Signály, které musíme učit mladé
„Největší varovný signál je kontrola. Žárlivost není láska, kontrola není péče,“ zdůrazňuje Bruzzone.
Média a jejich odpovědnost
Bruzzone upozorňuje, že média stále často prezentují násilí jako důsledek „opuštění muže“. Podle ní je nutné tento narativ odmítnout: odchod ze vztahu je legitimní volba, nikoli omluva pro násilí.
Úvaha: co si z toho mají odnést soudci
(Následující část není citací Bruzzone, ale interpretací a zamyšlením nad jejími myšlenkami.)
Citlivost k psychologickým formám násilí: ponižování, kontrola či ekonomická závislost jsou stejně závažné jako fyzické útoky. Rozpoznání kulturních vzorců: patriarchální stereotypy nesmí ovlivňovat rozhodování. Priorita ochrany oběti: rychlá opatření, důsledné vykonávání zákazů styku a citlivý přístup při výslechu. Pochopení mlčení obětí: strach, závislost či nedůvěra v instituce neznamenají, že násilí není závažné. Odmítnutí narativu „žárlivost = láska“: soudní rozhodnutí by měla jasně ukazovat, že kontrola je varovný signál. Společenský vzkaz: rozsudky mohou pomoci změnit veřejný diskurz , násilí není nikdy ospravedlnitelné.
🌸 Závěrečný apel
Milé dámy, máme se ještě hodně co učit. Zvýšení informovanosti žen je klíčem k prevenci – čím více budou ženy znát svá práva a rozpoznávat varovné signály, tím méně se stanou oběťmi. Každá žena by měla vědět, že kontrola není láska a že má právo na svobodný, bezpečný život.
„Změna začíná u vzdělávání, otevřeného dialogu a odvahy říct ‚dost‘. A právě soudci, média i instituce mají povinnost tuto změnu podporovat, nejen chránit oběti, ale vysílat jasný signál celé společnosti, že násilí nikdy nemůže být tolerováno. A už vůbec ne tyranem v taláru.“
