Článek
Když Harry Kane přebíral v Londýně Zlatý míč, vracel se k lidem, kteří ho provázeli od začátků. Děkoval trenérům, spoluhráčům a rodině. Připomínal hostování, během nichž zdaleka nebylo jasné, kam jeho kariéra povede.
Kane nepatřil k talentům, jejichž budoucí velikost se považovala za samozřejmost. Ani Peter Taylor, který ho vedl v anglické dvacítce, vůbec takovou kariéru nepředvídal.
Jeho cesta vedla přes Leyton Orient, Millwall, Norwich a Leicester. Hostování znamenala příležitost hrát dospělý fotbal, ale také čekání a nejistotu. Kane později vzpomínal, že se mu někteří spoluhráči smáli kvůli dodatečnému střeleckému tréninku. Když nehrával, přesto zůstával po tréninku a dál piloval zakončení.
S dnešním výsledkem před očima vypadá takové odhodlání logicky. Tehdy neměl jistotu, že mu pomůže vůbec do základní sestavy Tottenhamu.
Později za něj nastřílel 280 soutěžních gólů a stal se nejlepším střelcem klubové historie. Ani to ho však neuchránilo před posměšným hodnocením podle prázdné sbírky týmových trofejí. S Tottenhamem prohrál finále Ligy mistrů, s Anglií dvě finále mistrovství Evropy. V první sezoně po přestupu do Bayernu sledoval, jak německý titul získává Leverkusen.
Řeči o Kaneově prokletí dostaly další materiál. Přišel do klubu, který předtím vyhrál jedenáct ligových titulů za sebou, a série se přerušila právě s ním. Pro internetové vtipy ideální souhra okolností.
Porážky byly skutečné a Kane v rozhodujících zápasech ne vždy podal výkon odpovídající svému postavení. Svůj díl odpovědnosti určitě nesl. Představa, že za ním neúspěch putuje z jednoho mužstva do druhého, se však jeho kariérou táhla nespravedlivě dlouho.
Jeho odpověď se mezitím odehrávala v každodenní práci. V Bayernu dál rozvíjel hru, jejíž přínos samotný součet branek nevystihuje.
Kane dokáže opustit prostor mezi stopery, stáhnout se hluboko pro míč a rozehrát útok. Obránce musí rozhodnout, zda jej následovat a otevřít prostor za sebou, nebo mu dovolit otočit se a přihrát. Kane umí najít nabíhajícího spoluhráče, sám dosprintovat do pokutového území a útok, který pomáhal založit, také zakončit.
Tuhle schopnost měl už v Anglii. V sezoně 2020/21 ovládl Premier League současně v gólech i asistencích: 23 branek vstřelil, dalších čtrnáct připravil. Pod Vincentem Kompanym dostal další prostor rozhodovat, kdy mužstvu pomůže u rozehrávky a kdy jej potřebuje před brankou. Spojuje přehled tvůrce hry s přesností elitního střelce.
Ještě výmluvnější je, čemu věnuje pozornost při sledování vlastních zápasů. Někdy si prohlíží návraty a skluzy více než góly. Všímá si také reakcí spoluhráčů na svou obrannou práci. Hlavní střelec mužstva hledá rezervy i v činnostech, za které další individuální cenu určitě nedostane.
Podobně důsledný je mimo hřiště. Už před lety začal podrobně řešit stravování, spolupráci s osobním kuchařem a načasování jídel podle tréninků a zápasů. Regenerace má v jeho programu pevné místo. Režim budovaný dlouho před současným oceněním.
V Mnichově našel také prostředí, ve kterém se dobře žije jeho rodině. Oceňuje větší soukromí a možnost běžného pohybu po městě. Lidé kolem Bayernu zase popisují jeho vstřícnost k zaměstnancům a fanouškům. O jeho přátelském jednání mluví i řidič klubového autobusu. Pověst slušného člověka tak má oporu také mimo slavnostní večery a připravené děkovné projevy.
Německý pobyt přitom změnil Kaneovu představu o tom, co by měl ještě dokázat. Z Premier League odcházel s 213 góly, sedmačtyřicet za Alanem Shearerem. Při jeho střeleckém tempu se překonání rekordu jevilo jako otázka dalších sezon, pokud by zůstal zdravý a pokračoval v Anglii. Původně také očekával, že se vrátí. Postupně však tato touha zeslábla; v Bayernu našel dost důvodů zůstat. V Mnichově se cítí jako doma.
Zlatý míč nyní získal po sezoně s 61 klubovými a dvanácti reprezentačními góly. Anglické čekání ukončil po pětadvaceti letech, přestože s Bayernem i reprezentací skončil v největších mezinárodních soutěžích v semifinále.
Velkou část kariéry přitom strávil mimo mužstva, která svou éru určovala opakovaným dobýváním nejcennějších trofejí. Tottenham mu nenabízel zázemí vítězné dynastie, jaké měli jeho současníci v Manchesteru City, Liverpoolu, Barceloně či Realu Madrid. Ani s Anglií nezažil reprezentační nadvládu podobnou té španělské. Jeho individuální výkony proto jen zřídka doprovázel týmový triumf, který při hodnocení nejlepších hráčů tolik pomáhá.
Takové možnosti hledal v Bayernu. Domácích trofejí se už dočkal, k vítězství v Lize mistrů však mužstvu stále něco chybí. Naštěstí má elitního gólového zabijáka, který se i jako držitel Zlatého míče bude pořád zlepšovat a pouštět si záznamy, aby zjistil, jak příště svůj skluz při návratu do obrany ještě vylepšit.
Zdroje:
