Článek
Za současnými výsledky Sparty se skrývá víc než přechodný výpadek formy. Klub má jasnou představu: chce hrát technický fotbal. Nedaří se mu ji však dostatečně přizpůsobit fyzické náročnosti české ligy, jejím specifikům a rostoucí kvalitě soupeřů. Do toho vstupují chyby při sestavování kádru, nejistá trenérská rozhodnutí a ubývající důvěra fanoušků. Každý z těchto problémů by šel řešit samostatně. Jejich souběh ale způsobuje, že se mužstvo nedokáže opřít ani o to, co mu dosud alespoň částečně fungovalo.
Technický fotbal se bez důrazu a pracovitosti neobejde. Aby mohla Sparta kombinovat, musí si pohybem vytvořit prostor, ustát osobní souboje a zvládat soupeřovo napadání. Samotná technika ale mužstvo k titulu nedovede. Musí jít ruku v ruce s nasazením, odvahou a ochotou udělat pro spoluhráče i klub něco navíc. Když se přestane dařit, právě tyto vlastnosti musí tým podržet. Pokud někdo vypustí návrat, vyhne se souboji nebo čeká, že práci odvede druhý, žádná individuální kvalita to dlouhodobě nezachrání. V boji o titul se nedá hrát na sedmdesát nebo osmdesát procent.
Sparta navíc nemůže přehlížet, že se mění i její soupeři. S příchodem bohatých majitelů získávají další kluby prostředky na kvalitnější hráče, trenéry a zázemí. Samotná finanční převaha tak Spartě zajišťuje menší náskok než dřív. Co kdysi na vítězství stačilo, dnes nestačí.
Špatné načasování příchodů a odchodů
Sparta potřebuje pevnou osu týmu. Hráče, kteří se znají a dokážou ostatní podržet, když zápas nejde podle plánu. S odchodem opor mizí také společné zkušenosti a přirozená autorita v kabině. To si jejich nástupci musí teprve vybudovat.
Po mistrovských sezonách měla Sparta na čem stavět. Místo postupného doplňování se však mužstvo v létě zásadně proměnilo. Odchody jsou součástí fotbalu, vedení ale musí hlídat, kolik změn tým zvládne najednou. Pokud teď znovu hledá souhru i lídry, nabízí se otázka, zda při přestavbě neztratilo příliš mnoho z toho, co fungovalo.
Útočný trojzubec Haraslín–Kuchta–Birmančevič, jeden ze symbolů mistrovské Sparty, se úplně rozpadl. Okolnosti odchodů navíc zanechaly rozpaky. Kuchta před přesunem do Polska zamířil do béčka, Birmančevič dostal svolení hledat si angažmá, protože s ním klub přestal počítat. Haraslín odešel do Saúdské Arábie a Rosický jeho přestup vysvětloval také potřebou přivést na křídla rychlejší a silnější hráče. Ještě nedávno přitom patřil k hlavním tvářím sparťanských úspěchů.
Sportovní důvody k rozchodu mohou být oprávněné. I způsob, jakým se klub loučí s hráči, kteří mu pomohli k titulům, ale vypovídá o jeho kultuře.
Posily potřebují jasné místo v sestavě
Odchody jsou jen polovinou přestavby. Druhou je výběr náhrad. Posila musí odpovídat tomu, co mužstvu chybí, a trenér musí vědět, jak ji využije. Nestačí přivést kvalitního fotbalistu a jeho místo hledat až za pochodu.
Tady už začíná Priskeho odpovědnost. Musí najít fungující osu, dát hráčům jasné úkoly a poznat, kdy jeho plán potřebuje změnu. Přestavba kádru může vysvětlit část potíží. Nemůže však donekonečna omlouvat opakování stejných chyb.
Výměnou trenéra odpovědnost nekončí
Priske odpovídá za to, co mužstvo předvádí na hřišti. Rosický za výběr trenéra, přestupy a dlouhodobou sportovní strategii. Pokud se hráči neprosazují, je potřeba posoudit obojí: zda je trenér správně využívá a zda vedení přivedlo vhodné posily.
Odvolání kouče může přinést potřebný impulz. Pokud ale přetrvají stejné chyby při sestavování mužstva, nový trenér je časem zdědí také. Sparta pak znovu vymění trenéra, upraví kádr a požádá fanoušky, aby počkali.
Klub s možnostmi Sparty nemůže dlouhodobě fungovat tak, že po jediném úspěšném období za posledních deset let znovu hledá, jak má vlastně hrát a kdo ho bude trénovat.
Pravda se ukáže na hřišti
Trenér může hráče před veřejnou kritikou chránit. Pokud ale po nevydařených zápasech opakovaně zdůrazňuje pozitiva, zatímco stejné nedostatky přetrvávají, jeho slova ztrácejí váhu. Fanoušci nejsou slepí. Pravda se nakonec ukáže na hřišti.
Slavná historie začíná svazovat
Sparta má být sebevědomá, protože je Sparta. Jenže sebevědomí se nedá čerpat donekonečna z minulosti. Současní hráči si ho musí vybudovat vlastními výkony. Když výsledky nepřicházejí, slavná historie se mění v další zátěž. Každá porážka připomene, jak daleko je mužstvo od nároků, které ke klubu patří.
S dalšími ztrátami roste nervozita. Hráči váhají, volí opatrnější řešení a odpovědnost přenechávají spoluhráčům. Tým, od kterého se očekává odvaha a převaha, pak působí nejistě. Samotné připomínání velikosti klubu mu z toho nepomůže.
Fanoušci nemohou zápas odpracovat
Podpora Letné je obrovská výhoda. Fanoušci dokážou mužstvo povzbudit, vyburcovat k náporu a soupeři znepříjemnit každou minutu. Dvanáctý hráč ale může pomoci jen tehdy, když svou práci odvádí i těch jedenáct na hřišti.
Sparta místy působí, jako by od domácího prostředí čekala, že soupeře zlomí za ni. Ale pokud soupeř atmosféru ustojí, musí ho mužstvo přehrát vlastními silami.
Fanoušci mohou Spartu tlačit dopředu. Nemohou za ni běhat, rozhodovat se ani dávat góly. Mužstvo se musí naučit prosadit i tehdy, když mu zápas nikdo neusnadní.
Jedna nebo dvě výhry neznamenají obrat
S každým dalším neúspěchem ubývá klidu na práci. Hráči cítí, že další chyba může rozhodnout nejen zápas, ale i jejich místo v sestavě. Trenér čelí otázkám o své budoucnosti a vedení musí obhajovat předchozí rozhodnutí. V takovém prostředí se mužstvo těžko ustaluje. Nejistota zhoršuje výkony a slabé výkony ji dál prohlubují.
Čekání na individuální záblesk
Když nefunguje souhra, přibývá spoléhání na to, že někdo obejde obránce, vymyslí nečekanou přihrávku nebo se trefí z dálky. Takové momenty rozhodují zápasy. Nemohou ale dlouhodobě nahrazovat způsob hry, který mužstvu pravidelně přináší šance.
Sparta potřebuje dostávat své nejlepší hráče do situací, v nichž mohou rozhodovat. Pokud od nich místo toho čeká, že sami vyřeší všechno, přenáší na jednotlivce práci celého týmu. Když pak jejich nápad nevyjde, nemá se o co opřít.
Sparta musí přehodnotit, co chce hrát
Výměna trenéra sama o sobě nemusí přinést nic zásadního. Nejdřív musí Sparta pojmenovat, kde její představa selhává. Má vhodné hráče, ze kterých Priske nedokáže vytvořit fungující tým? Nebo po něm vedení žádá fotbal, pro který mu nesestavilo odpovídající kádr? Případně se chyby při výběru posil potkaly s chybami při jejich využití. Dokud v tom klub nebude mít jasno, další změnou trenéra jen zkouší štěstí.
Herní plán musí odpovídat hráčům a výběr hráčů zase hernímu plánu. Sparta si musí vyhodnotit, zda fotbal, který chce předvádět, dokáže s dostupnými posilami hrát dostatečně kvalitně, aby pravidelně vyhrávala českou ligu. Hráč, který zvládne technickou náročnost, vysokou intenzitu i soupeřův tlak, stojí jiné peníze než fotbalista, který vyniká jen v některé z těchto oblastí. Ani rozpočet Sparty není neomezený.
Stejně důkladně musí klub posoudit i práci sportovního vedení. Zda dokáže stanovit reálný směr, vybrat vhodného trenéra a hráče a dovést Spartu k výsledkům odpovídajícím jejím možnostem a ambicím. Nestačí hodnotit hráče a trenéra. Stejnému hodnocení musí podléhat i ti, kteří je vybírají a za sportovní směřování klubu odpovídají.
Přehodnotit strategii by nebyla ostuda. Vedení musí umět přiznat, že určitá představa nepřináší očekávané výsledky, a upravit ji podle zkušeností. Mnohem dražší je trvat na ní jen proto, že už do ní člověk vložil tolik peněz, času a vysvětlování, jak dobře to vlastně všechno dělá.
Zdroje:
