Článek
Od prvopočátku mého žití mne provázel autobus. Pocházím z vesnice, kde zajížděl, či projížděl jen a jen autobus. Od nás z Kudlovic na vlak do Babic, spíše Huštěnovic, jste museli překonat tak 2 kilometry. Autobus mne vozil taky na Šarovy ke stařence. Jednou jen tak jsem si sedl na schodek před dveře. Velký provoz tu nebyl, ale pak to přišlo. Autobus a v něm co by šofér strýc Otrubů od nás z Kudlovic. Měl jsem velkou radost, že vidím někoho od nás a tak jsem pak po řadu dní vyhlížel, zda strýc pojede znovu. Bohužel ho však vždy řídil někdo jiný. Až po čase, když jsem se ve Fatře v Napajedlech učil strojním zámečníkem, byl jsem na praxi ve strojírně a zažil jsem podobný šok. Tady byl vedoucím výdejny nářadí pan Otruba, bratr toho kudlovského. A jako by mu z oka vypadl. Kruh se uzavřel. Můžete si tedy myslet, že jsem preferoval autobus, ale nebylo tomu tak.
Osud mne nakonec zavál do Strážnice, odkud jsem jezdil do Kovošrotu v Rohatci. Vlakem byla cesta daleko pohodlnější i příjemnější.
Vlakem jsme jezdili za obojími rodiči. Dálkově jsem v Brně studoval strojnickou průmyslovku. Celkově jsem ve vlaku strávil víc než pět let, vždyť jen třetí ročník jsem absolvoval až na potřetí. Po dvakrát, vždy 31. října, mne potkalo nějaké neštěstí, na základě kterého jsem musel studium, a tím i cesty vlakem přerušit. Poprvé to byla autonehoda a podruhé mne ze studia odstranilo slepé střevo.
Zkrátka vlak jsem měl rád a dá se říci, že cestování vlakem se mi i více líbí, ale…
Vypravil jsem se, jako obvykle, za svým bratrem do Veselí nad Moravou-Milokoště, kde je v jednom soukromém důchodovém domě. Do Veselí jedu autobusem, kde hned přestoupím na druhý, který mne vyklopí nedaleko bratrova nynějšího pobytu.
Po absolvování návštěvy se autobusem dopravím zpět na nádraží ve Veselí. Odtud jsem mohl do Strážnice odjet opět autobusem, či vlakem. Rozhodující pro mne bylo co jelo dřív. Já byl zvyklý vracet se vlakem, ale poslední návštěva takhle neproběhla.
Jihomoravský kraj zrušil u vlaků pokladny. Nyní si musíte zajistit svoji jízdenku, kterou vlastně ani do ruky nedostanete, z plechové bedny. Nemám chytrý telefon ani hodinky. Možná se dá platit i kartou, ale to pípnutí při placení v obchodě neslyším. Prý zde si musíte nastavit pak aplikaci, která vám pak sdělí, zda máte zaplaceno, protože žádný lístek nedostanete. Pokladny ve větších místech prý zůstanou. Ve Veselí měli zavřeno a já nechtěl jet „načerno“. Tak jsem vlakem docestoval.
Vyšel jsem z nádražní haly k autobusům. Zde jsem se zastavil u zastávky na Strážnici. Snažil jsem si přečíst odjezd autobusu, ale začínající šero mi v tom zabránilo. Naštěstí stála nedaleko jedna paní, o které jsem se domníval, že zde může čekat jedině na autobus a tak jsem se na ni obrátil s dotazem, zda něco do mého města jede. Nevěděla.
Usedl jsem na nedalekou lavičku nucen počkat až se tak stane, ale přišla za mnou ona paní, že mi autobus na Strážnici pojede z 5. nástupiště namísto z 1. Poděkoval jsem za informaci a šel.
Za chvíli jsem už seděl v autobusu, který k nám jel přes vzdálenější vesnice a tudíž poněkud dražší.
Za vlak, coby důchodce, jsem platil 10 korun, autobusem za 12 korun, ale touhle delší cestou za 16. Tak mne vlastně cesta přišla o 6 korun dráže. Můžete si říct, vždyť se zase tak moc nestalo, ale stalo, mám o šest korun méně.
Tak má vlak u mne utrum. V autobuse žádný chytrý telefon nepotřebuji a abych se přesvědčoval na nějaké aplikaci, taky nemusím. Vlak jsem měl rád, dá se s určitostí říci, že cestovat vlakem je pohodlnější, rychlejší. Nyní však musím konstatovat, že bylo pohodlnější jet autobusem. Ostatně, když pojedu do Hodonína, mohu se vracet autobusem přes Slovensko, což mne velmi potěší. Neuvidím sice z oken vlaku Kovošrot v Rohatci kolonii, kde jsem pár let pracoval, ale projíždět takovou Skalicí na Slovensku není taky k zahození.
Tak u mne autobus vyhrál nad vlakem. Možná těm, co rozhodli zrušit pokladny na dráze, nebude vadit, že já, jeden občan za Strážnice, přestal jezdit vlakem. Co však, když nás bude víc?
Opravdu to nevadí? Nebo, že by to vadilo jen někomu?
Ostatně soudím, že mír je víc než válka.
Pokrok i dobrou obslužnost potřebujeme na 111 %.
