Článek
Všichni jsme rodina, každý z nás je stát. V rodině hospodaříte sami za sebe, či společně se svým druhým já. Stát je spravován prostřednictvím volených, či vybraných zástupců. Někoho jste prostě zvolili a s penězi státu nebo obce ten někdo hospodaří a i když pracuje špatně, po dobu svého mandátu je nepostižitelný. Občané nemohou odvolat špatného politika. Tenhle nástroj v naší demokracii chybí. Nemáme všeobecné referendum. Proč asi?
Již víc než 50 let s manželkou společně hospodaříme. Mohu tedy tvrdit na 111 %, že to i umíme. Nikdy bychom nespravovali své finance principem státu. Prostým šetřením ještě za socialismu jsme si svépomocí postavili dům. Dnes jej máme přeměněný v lázeňský pobyt díky bazénu a vířivce.
Co tak strašného stát dělá, že bychom my sami tak nehospodařili?
Nabízí se jednoduchá odpověď. Naplánované peníze utratí beze zbytku. Na vině je oprávněný názor o snížení prostředků na další období. Takhle dochází k neefektivnímu hospodaření, kdy se utrácí jen proto, aby se utratilo. Musím též uznat, že i některé domácnosti to neumí.
Pro špatné hospodaření státu je samostatná kapitola - všudy přítomné dotace. Jejich čerpáním dochází mnohdy k neefektnímu využití vynaložených peněz. Opravy se odkládají na dobu dosažení dotace. Malé závady rostou ve větší až velké svým rozsahem a pak i finančně.
Doma známe přibližné prostředky, které vynakládáme na provoz domácnosti. Lehce tak pozorujeme, že i při stejné spotřebě roste cena elektřiny, plynu i vody. Můžeme tak předpokládat finanční náklady. Zde se snažíme o maximální úspornost. Náklady na potraviny, drogerii a další drobnosti pro domácnost též známe. Víme kolik spoříme. Nestalo se, že bychom neměli za co koupit nový darling, když ten starý po 42 letech se odporoučel. Nebyl problém pořídit novou ledničku, televizi, či nyní vířivku. Na tyhle problémy máme vytvořený svůj finanční polštář.
Za fungování naší domácnosti jsme sáhli jen po třech půjčkách. Pro rozvoj svého podnikání jsme si půjčili peníze z úspor dětí a pak i od obou rodičů. Vše jsme vrátili.
Za novomanželkou půjčku jsme si koupili ložnici. Pak byla půjčka od státu ve výši 1 % na výstavbu domu (130 000 korun). V podniku, kde jsem pracoval, rovněž na výstavbu domu jsem si půjčil z fondu FKSP 20 000 korun. Tahle půjčka byla bezúročná.
Takhle hospodaříme jako rodina. Vytvořili jsme si finanční polštář pro období, kdy mohou nastat nepředvídané, či spíše předvídané, potřeby. Nebudete přeci věřit tomu, že spotřebiče, které máte doma, vydrží věčně.
Jak spořit už jsem v KL psal. Vzpomínám - nákup spíše celých kuřat. Následující porcování oproti kupování porcovaného nám přináší onu kýženou úsporu. Každá dobrá hospodyňka má svůj recept na šetrné vaření. Naše chutě jsou přeci jen různé.
Stát snad za dob králů, či císařů, měl své sýpky na doby zlé. Kde je polštář z dob blahobytných pro léta hubená? Když peníze jsou, tak se utratí všechny. Když chybí, tak se půjčí. Dluh se zásadně nesplácí, jen úroky. Takhle nás zastupitelská hierarchie vede do finančního otroctví.
Evidentně vidíte, že naší demokracii chybí brzda, chybí všeobecné referendum, jehož prostřednictvím bychom mohli špatné politiky vyměnit před vypršením jejich mandátu. Tohle evidentně chybí nejenom nám, ale i jim.
V manželství tahle brzda je. Mnohá manželství končí rozvodem. Nemám přehled kolik se rozešlo pro špatné hospodaření. Průvodním jevem je též vysoký stav stresu, který tito účastníci zaslouženě prožívají. Je jen otázkou času, kdy hospodaření našeho státu na nás vrhne svůj vysoký stres.
Stát můžeme opustit, ale není lepší změnit zákony tak, abychom dosáhli větší kontroly zákonodárců? Ti se mnohdy chovají jako by byli utrženi z řetězu. Na dluh se zkrátka dobře hospodaří. Jakou vlastně mají zodpovědnost?
Nastínil jsem zde, že rodina opravdu nemůže hospodařit jak stát. Nebo snad někdo z vás si určí částku na utracení a pak ji opravdu utratí za každou cenu místo toho, aby ji převedl do rezerv?
Nepodařilo se mi zjistit, zda některý stát hospodaří s finančním polštářem na špatné časy. Mnohé rodiny tak fungují. Neměl by se tak chovat i stát na hubená léta?
Postavme stát do roviny s vyspělou rodinou na 111 %.
