Článek
Zcela jistě jste byli už osloveni otázkou, co bylo první: „Vejce, nebo slepice?“ Zdánlivě jednoduchá otázka nenabízí jednoduchou odpověď.
Máme na mysli zrození, jako takové, nebo zda bylo první vejce, či slepice? Můžeme začít příkladem u prvopočátku, abychom se dostali k meritu věci. Život ve svém počátku svým vznikem přinesl i své pokračování. Jednoduchý počátek se postupně měnil ve stále složitější a složitější.
Zrozená buňka rostla do té míry, až se rozdělila a byly dvě. Růsty a dělení pokračovaly až jednoho dne, díky omylu, uvnitř buňky vyrostl nový život, aby po čase tělo svého stvořitele opustil, co by samostatný život. V druhém případě, též po oplodnění, bylo vyloučeno vejce, co by pokračovatel života. Tenhle druhý příklad nám ukazuje, že první bylo vejce.
V druhém případě zde byla předchůdkyně slepice. Předchůdce člověka se prací dopracoval svého člověčenství, tedy i předchůdkyně slepice se časem mohla dopracovat slepice. Podle takového pojetí byla tedy první slepice. Kde je pravda?
Předslepice snese vejce, ze kterého vyroste zase a jedině předslepice. Roste, vyrůstá a mění se. Co by však bylo za příčinu, že by vyrostlo ve slepici? To jakože tisíckrát klovla doleva, a tím nastartovala slepičí vývoj? Jistě příčina to mohla být jiná, ale se stejným výsledkem.
Další možností je vývoj vejce. Z vejce se vylíhne kuře předslepice a vyroste z něj, jak jsem se již zmínil, předslepice. Vše se však mohlo odehrávat i jinak. Předslepice omylem ve vývoji snese slepičí vejce a z tohoto kuřete vyroste slepice.
Zde vidíme zcela jasně, že první bylo vejce. Vejce, které již bylo slepičí. Tak skončila éra předlepice, protože nastala éra slepičí.
A jak mohlo takové vejce vůbec vzniknout? Rozmnožování je stále stejné a opakující se, ale jednou se stala vývojová vada, která to celé zapříčinila. Prostě náhoda, která měla to štěstí, že setrvala. Vždyť vzniklo jen jedno takové vajíčko, ze kterého následně pocházejí všechny slepice. Stačilo přitom tak málo, jen aby nové kuře zahynulo a svět by se své slepice prostě nedočkal.
Vývoj se neubírá jen zákonitě, ale i omyl může hrát svou roli. Omyl, náhoda a přehršel štěstí, to je celý úspěch slepice právě skrze své první vejce.
Možná si nyní říkáte, zda má vůbec smysl se zaobírat takovou věcí. Má. Z jedné souvislosti roste další, a tak i věci podivné smysl mají. My hledáme řád a smysl věcí. Tím, že jsme si dokázali prvenství vejce, vybojovali jsme vlastně bitvu o vývoji tvorstva. To, co začalo jednoduchým životem, vstoupilo do éry složité, ale i zde vidíme stálost v jednoduchosti a zároveň složitosti náhody, či omylu, se kterým bychom měli též počítat.
Doufám, že jsem dostatečně demonstroval prvenství vejce. Předslepice svým konáním se nemohla změnit ve slepici, ale vejce ve své vývojové náhodě ano.
Věřme vývoji na 111 %.
