Článek
Dne 18. února 1853 před polednem se třiadvacetiletý císař František Josef I. se svým pobočníkem Maxem Karlem von O'Donnelem vydal na procházku po vídeňských hradbách. Na sobě měl hulánskou uniformu: černou čapku, sako s vysokým límcem, jezdecké kalhoty, naleštěné body a bílé rukavice. U pasu se mu houpala šavle.
Zastavili se u tehdejší Korutanské brány, naklonili se přes zeď bašty a zaujatě sledovali cvičení vojáků v příkopu pod sebou.
„Ať žije Kossuth!“ ozvalo se za nimi.1
K císaři přiskočil muž a bodl jej zezadu do krku velkým kuchyňským nožem. Čepel sjela po tvrdém límci uniformy, který ránu ztlumil. Tupá strana nože na habsburském krku zanechala velkou ránu, ze které se řinula krev.
Atentátník se napřáhl k další ráně, ale to už mu O'Donnel zadržel ruku a povalil ho na zem. Na pomoc přispěchal ještě mohutný Joseph Ettenreich, špeditér a řezník. Společně útočníka, maďarského nacionalistu Jánose Libényiho, zneškodnili.
Krvácející monarcha s oporou došel do blízkého paláce arcivévody Albrechta. Odsud jej kočár dovezl do Hofburského paláce, kde o něj ihned začal pečovat jeho osobní lékař. K úlevě dvora zjistil, že rána je pouze povrchová. Ošetřil ji a nařídil klid na lůžku. Postupně se k němu přidávali další lékaři.
Františku Josefovi se po zranění zhoršil zrak. Vznikla obava, že v důsledku zranění oslepne. Během tří týdnů léčení se však jeho mladý organismus zcela vzpamatoval. Ze všech částí a končin monarchie bylo slyšet slova úlevy a chvály.
Dobřeť všechny národy to cítí: v tom že pánu hvězda svítí! Všechny národy to zjevně hlásí, v tom že pánu kořen jejich spásy. Ze všech stran se hrnou k trůnu jako děti k otcovskému lůnu.
To se Františku Josefovi I. hodilo. Od potlačení revolucí v roce 1848 zavedl autoritativní režim postavený na armádě, policii a špiclování. Příčiny revolucí neodstranil a nespokojenost rostla. Soucit poddaných jeho pozici alespoň na čas posílil.
János Libényi byl odsouzen k smrti a popraven oběšením. František Josef I. pobočníka O'Donnela udělal hrabětem, měšťana Ettenreicha rytířem.
V následujících letech nechal zbourat staré hradby, na kterých k atentátu došlo. Na jejich místě vznikla hlavní vídeňská Okružní třída. Mladší bratr Františka Josefa, budoucí mexický císař Ferdinand Maxmilián, uspořádal sbírku, která vynesla 300 tisíc zlatých. Za ty nechal v místě atentátu vystavět Votivní kostel Božího Spasitele.
Poznámky: 1) Lajos Kossuth byl maďarský politik a spisovatel, nejvýznamnější představitel maďarské revoluce.
Zdroje: František Josef I., Otto Urban, 1991, Mladá fronta. Atentát na Františka Josefa I. Votivní kostel (Vídeň). Hulán.
