Článek
Když 21. června 1941 nacistické Německo zaútočilo na Sovětský svaz, Stalina to zaskočilo. Neměl připravenou obranu ani válečnou výrobu, navíc přicházel o území, na kterých se nacházely továrny a zdroje válečných surovin, ale také potravin. Situace působila beznadějně.
Naštěstí pro něj, pro sovětský lid a nejspíš pro celý svět americký kongres o několik měsíců dříve schválil „Lend-Lease Act“, tedy Zákon o půjčce a pronájmu, oficiálně Zákon o obraně Spojených států. Podle něj mohly USA půjčit nebo pronajmout válečný materiál a potraviny zemím, jejichž obranu považoval prezident za prospěšnou pro USA. Takovými zeměmi už byly Velká Británie a Čína, přibýt měly mnohé další.
Franlin D. Roosevelt podepisuje Zákon o půjčce a pronájmu
V otázce pomoci Sovětskému svazu USA nebyly jednotné, ale prezident Roosevelt byl od počátku pro. Do SSSR vyslal svého blízkého spolupracovníka Harolda Hopkinse, aby bezradnému Stalinovi nabídnul pomoc.
Sovětský svaz se nevyrovná síle Německa okupujícího Evropu.
Když Sověti po třídenním jednání pochopili, že jim Roosevelt usiluje dodat co nejvíce materiálu a potravin, ožili. Americký vyslanec jim nabízel velmi výhodné řešení zoufalé situace. Podmínky byly více než příznivé: dodávky budou na úvěr nebo na dluh a platit se bude až po válce, navíc jen za to, co nebude možné vrátit.
Teď tu válku vyhrajeme!
Poslední kontrola letadla určeného pro SSSR. Ladd Field, Aljaška, asi 1942
Brzy do SSSR proudily první dodávky, prozatím placené ve zlatu a nerostech. Od 1. října 1941 pak začaly dodávky materiálu z Británie, za který Sověti platili formou úvěru Američanům. Od 1. července 1942 pak přibyly dodávky z USA na dluh, jehož splacení mělo být součástí poválečných dohod.
Výroba vepřových konzerv pro Sovětský svaz
USA tak Sovětskému svazu podle zákona o půjčce a pronájmu postupně dodaly obrovské množství vojenské techniky, přibližně :1)
- 400 000 džípů a nákladních automobilů,
- 13 000 obrněných vozidel, z toho 7000 tanků,
- 8000 traktorů a bagrů,
- 11 400 letadel,
- 35 000 motocyklů,
- 131 633 kusů automatických zbraní,
- 12 997 ks pistolí,
- 90 nákladních lodí,
- 15 417 000 párů vojenských bot,
- 622 100 tun kolejnic,
- 2000 lokomotiv,
- 11 000 železničních vozů.
Mapa dodávek z USA do SSSR. Ztráty byly minimální.
Ještě více o významu pomoci vypovídá poměr amerických dodávek z celkové sovětské válečné spotřeby. USA totiž Sovětům dodaly:2)
- 35 % výbušnin, tj. 295 tisíc tun,
- 43 % mědi, tj. 404 tisíc tun ,
- 52 % hliníku, tj. 301 tisíc tun,
- 69 % cínu, tj. 29 tisíc tun,
- 58 % kobaltu, tj. 470 tun,
- 17 % leteckého benzínu, přes milion tun,
- 48 % pneumatik, přes 3,5 milionu kusů,
- 51 % vlny, tj. 98 tisíc tun,
- 40 % cukru, tj. 658 tisíc tun cukru,
- 83 % masových konzerv, tj. přes 2 miliardy kusů a
- 52 % tuku, tj. 602 tisíc tun.
Celková hodnota pomoci dosáhla téměř 11 miliard tehdejších dolarů.
Také Británie dodala SSSR obrovské množství mteriálu (válečný plakát)
Obrovský dopad pomoci několikrát zdůraznil i samotný Stalin:
Pane prezidente, Vaše rozhodnutí dát Sovětskému svazu bezúročný úvěr v hodnotě 1 miliardy dolarů ve formě válečného zásobování a surových materiálů bylo sovětskou vládou přijato se srdečnou vděčností jako naléhavá pomoc Sovětskému svazu v jeho obrovském a obtížném boji proti společnému nepříteli — krvežíznivému hitlerismu.
Rudoarmějci na „pronajmutém“ tanku M4A2 Sherman v německém Grabowě, foceno americkou armádou
Nejdůležitější jsou v této válce stroje. Spojené státy… jsou země strojů. Nemít od nich stroje na lend-lease, tak bychom válku prohráli.
Význam dodávek a Stalinův názor ve svých pamětech potvrdil i Stalinův nástupce Nikita Chruščov, který za války mj. fungoval i jako spojka mezi Stalinem a generalitou:
Kdyby nám USA nepomohly, válku bychom nevyhráli. Jeden na jednoho proti hitlerovskému Německu bychom nemohli vydržet nápor a prohráli bychom. Oficiálně se o tom nemluví a Stalin, myslím, nikdy nezanechal žádné písemné zmínky o svém názoru, ale mohu říci, že ten názor v rozhovorech se mnou několikrát vyjádřil.
Nákladní loď směřuje do SSSR
Nejvýmluvněji pak význam lend-lease popsal maršál Žukov:
Teď říkají, že nám spojenci vůbec nepomohli… Jenže nelze popřít, že nám Američané dodali tolik materiálu, bez kterého bychom nevytvořili rezervy a nemohli ve válce pokračovat. Neměli jsme výbušniny, střelný prach. Měli jsme nábojnice do pušek, ale neměli je do čeho nabít. A kolik oceli nám dovezli! Jak bychom tak rychle zřídili výrobu tanků bez oceli z americké pomoci? A teď se o tom mluví tak, jako bychom tehdy toho všeho měli nadbytek.
Není tedy třeba složitých úvah a výpočtů, jak moc americká pomoc přispěla k sovětskému vítězství. Tři nejpovolanější osoby na straně SSSR se shodly, že byla naprosto klíčová.
Sluší se ale dodat, že byla také oboustranně výhodná. Roosevelt i Churchill si libovali, kolik německých sil dokáže Rudá armáda zaměstnat.
Rudoarmějec v ulicích Bukurešti na univerzálním transportéru britské výroby „pronajmutém“ Američany, 1944
Jenže po válce SSSR americkou pomoc bagatelizoval a později i popíral. O zásluhy se nechtěl dělit, a už vůbec ne s úhlavním nepřítelem v nastávající studené válce. Z dluhu skoro 11 miliard dolarů splatil pouhých 721 milionů, a to až v roce 1971. Zbytek dluhu Američané odepsali.
O lend-lease se nemluvilo a nepsalo až do uvolnění v 80. letech. Po rozpadu SSSR v Moskvě vzniklo úžasné Lend-lease muzeum (v odkazu spousta fotek), které bylo v předchozí dekádě velmi populární u Rusů i turistů. Kvůli opětovné změně politických poměrů po invazi na Ukrajinu však muselo zavřít.
Skutečná historie druhé světové války v Rusku už zase není v kurzu; dějiny se znovu podřizují ideologii. Ta bohužel cizí podíl na velkolepé porážce nacismu nepřipouští.
1) Zdroje se na přesném objemu neshodují, pro tyto hodnoty se rozhodla redakce Wikipedie.
2) Podíl počítán ze součtu sovětské výroby a amerických dodávek.
Další zdroje: America sent gear to the USSR to help win World War II. Lend-lease. Albert L. Weeks The Other Side of Coexistence: An Analysis of Russian Foreign Policy, New York, Pittman Publishing Corporation, 1974, str. 94, cit. v Albert L. Weeks, Russia's Life-Saver: Lend-Lease Aid to the U.S.S.R. in World War II, New York: Lexington Books, 2010. Překlady citátů F.P.
