Nesmrtelné buňky Henrietty Lacksové mění svět přes 70 let. Přesáhly váhu 55 milionů tun

Narodila se v roce 1920 jako Henrietta Pleasantová do pohnutých poměrů na americkém jihu. Matka jí zemřela při porodu desátého dítěte a otec ji vychoval spolu s příbuznými. Ve 14 letech porodila prvního syna, ve 21 letech se provdala za jeho otce Davida Lackse. Během následujích 10 let mu porodila další děti, měli jich celkem pět. Přes finanční těžkosti byl jejich vztah vřelý a láskyplný. O to více je zasáhlo, co pak stalo.

Začátkem roku 1951 Henrietta Lacksová vyrazila k lékaři kvůli vaginálnímu výtoku.

V té době většina lékařských zařízení neposkytovala péči ani bohatým černochům, natož nemajetným. Dostalo se jí pomoci ve fakultní nemocnici Johnse Hopkinse, jedné z mála nemocnic, která černochy ošetřovala — ovšem v oddělené ordinaci. Na nic tam nepřišli. Lacksová byla ráda, že může domů. Samotné vyšetření bylo poměrně levné. Navíc slyšela, že bílí lékaři černochy unášejí na pokusy.

Už o měsíc později se ale do nemocnice vydala znovu. V podbřišku jí totiž vyrostla tvrdá bulka a působila nesnesitelné bolesti. Gynekolog Howard James jí sdělil drsnou diagnózu: šlo o rakovinu děložního čípku. A ne ledajakou. Byla to nejagresivnější rakovina, jakou kdy viděl. Nádor na dotyk krvácel a připomínal hroznový džem.

V té době byla běžnou metodou léčby místních nádorů aplikace radioaktivního radia, které průkazně zabíjelo rakovinné buňky. O vlivu na živé buňky a dlouhodobém vlivu na organismus se nevědělo. Právě tuto metodu léčby lékař doporučil.

Pro rodinu Lacksových, která neměla peníze ani zdravotní pojištění, to byl obrovský výdaj, ale povedlo se jim dát prostředky na zaplacení procedury dohromady.

Lacksovou před aplikací radia uspali. V průběhu operace jí lékař odebral dva vzorky jejích buněk: zdravé buňky a buňky rakovinné. Laborantka Mary Kubicková je uložila do Petriho misek jako ostatní vzorky a označila je počátečními slabikami Lacksové jména: „HeLa.“ Každý den je sterilizovala.

Zdravé buňky brzy odumřely, jak je u lidských buněk zvykem. Ty rakovinné však přežily a co víc — množily se! Do třetího dne dokonce zdvojnásobily objem. To je velice nezvyklé. Běžným buňkám se totiž při množení zkracují telomery a přibližně při desátém dělení dojdou.

V buňkách odebraných Henriettě Lacksové však došlo k mutaci (zvýšené aktivitě enzymu telomerázy), díky které se buňky množily dál. Brzy je museli přesouvat do dalších nádob. Vedoucí laboratoře doktor George Otto Gey byl nadšen. Měl teď přesně to, co potřeboval, aby posunul svůj výzkum rakoviny: buňky, které dlouhodobě přežijí mimo tělo. Nijak se přitom nezatěžoval tím, že by alespoň zpětně mohl získat souhlas paní Lacksové k jejich užití ve svojí práci. A také ještě netušil, že nesmrtelné buňky se nikdy rozmnožovat nepřestanou.

Neustálé množení buněk si naopak uvědomovala paní Lacksová. Rakovina se jí rychle šířila tělem. Brzy ji měla v kyčelních kostech, v celé oblasti břicha, pak v hrudi a v uzlinách. Kůže na břiše připomínala velkou spáleninu. Návštěvy nemocnice její stav zhoršovaly, ale lékaři si neuvědomovali, že za to může „léčba“ radiem.

Bolesti byly horší a horší. V srpnu Lacksová požádala o trvalou hospitalizaci a začátkem října v nemocnici Johnse Hopkinse zemřela. Netušila, jaký úžasný odkaz a dar zanechává světu.

Její buňky totiž žily a množily se dál. Doktor Gey je s označením HeLa dával dalším vědcům. Měl jich dost — množily se rychleji, než potřeboval. Jeho kolegové z nich měli stejnou radost jako on. V následujících letech s nimi jedna společnost začala obchodovat, rozšířily se do celého světa a umožnily významné objevy.

Velmi žádoucí byla pro vědce, kteří pracovali na očkování proti obrně. V roce 1953 kvůli tomu Univerzita v Tuskegee zřídila zvláštní laboratoř pro množení buněk HeLa. Už v roce 1954 díky ní skončilo 20 let práce na vynálezu vakcíny, který vedl k vymýcení jedné z nejnebezpečnějších dětských nemocí.

Ve stejné době se vědcům v Coloradu podařilo buňky HeLa jako první v historii naklonovat, zatímco v Texasu náhodou objevili, jak v buňkách HeLa zvýraznit chromozomy. Díky tomu zjistili, že somatické buňky obsahují 2 sady po 23 chromozomech, což umožnilo četné další vynálezy a objevy včetně diagnostiky různých genetických poruch jako třeba Downova syndromu.

V roce 1960 se buňky na palubě Sputniku 6 vydaly do vesmíru. Účelem bylo zkoumat na nich vliv kosmického záření a snížené gravitace. Ukázalo se, že se tam množí rychleji než na Zemi.

V roce 1965 Harris a Watkins úspěšně zkombinovali buňky HeLa s myšími buňkami a umožnili sérii dalších experimentů, která kulminovala prvním úplným zmapováním lidského genomu v roce 2022. To umožnilo a umožní mnohé další objevy a vynálezy.

V roce 1966 si genetik Stanley Gartler všiml, že buňky HeLa se snadno šíří vzduchem. Ukázalo se, že snadno kontaminují jiné vzorky a část výzkumů rakoviny proto byla zkreslená. To vedlo k úpravě regulí pro skladování vzorků.

V osmdesátých letech virolog Harald zur Hausen zjistil, že k rozvoji rakoviny u Henrietty Lacksové vedl papilomavirus. Objev souvislosti mezi rakovinou děložního čípku a běžným virem mu vynesl Nobelovu cenu a umožnil vynález očkování proti papilomaviru, které by mělo snížit výskyt rakoviny děložního čípku asi o 70 %. K roku 2020 předešlo asi 700 případům rakoviny.

K jiné „Nobelovce“ pomohly buňky HeLa chemikům, kteří vynalezli metodu fluorescenčního pozorování buněk pod mikroskopem. Díky tomu si můžete prohlédnout fotky buněk HeLa u tohoto článku.

Koncem osmdesátých let hrály roli při výzkumu AIDS a rakoviny. V roce 2010 pomohly prokázat spojitost běžného léku na těhotenskou nevolnost s vývojovými defekty. V roce 2020 umožnily biologům pochopit, jak virus covid-19 napadá buňky a hodily se i v počáteční fázi vývoje mRNA vakcíny.

Příbuzní Henrietty Lacksové dlouho netušili, že vědci jejich zesnulé matce odebrali nějaké buňky, natožpak že ony buňky způsobily revoluci ve výzkumu lidského těla a lékařství. Ani neměli, jak se to dozvědět.

Kvůli ochraně Lacksových soukromí totiž lékaři dlouho tvrdili, že jde o zkratku jména Helen Laneová. Změnilo se to až v roce 1971, kdy gynekolog James vydal o buňkách HeLa a jejich původkyni článek.

Lacksovi byli v šoku. Aby ne.

Vždyť zatímco se s buňkami jejich matky se čile obchodovalo a stávaly se základem tisíců hodnotných patentů, oni žili v chudobě. Neměli zdravotní ani sociální pojištění a nadále se proto potýkali se zdravotními problémy. To nebylo fér!

Jako by to nestačilo, rodině začali volat vědci s prosbami o vzorky jejich krve. V osmdesátých letech pak dokonce zveřejnili její lékařské záznamy. I to bylo v té době v Americe legální. Začátkem 90. let to v podobném případu potvrdil Nejvyšší soud USA.

Případ vyvolal rozsáhlou diskuzi o etice výzkumu na vzorcích lidského těla. Snaha Lacksových získat podíl na zisku z užití buněk nebo alespoň nějakou kompenzaci byla dlouho marná.

Oni se ale nevzdali. Naděje jim svitla v roce 2013, kdy vědci zveřejnili genetický kód buněk HeLa. Americký Národní institut zdraví uznal, že zveřejňovat genetický kód jejich matky a babičky, tedy částečně i jejich, představuje zásah do jejich práv. Žádné velké vyrovnání se však nekonalo. Získali alespoň částečnou kontrolu nad užitím a zveřejňováním genetického kódu HeLa.

Vznikla také Nadace Henrietty Lacksové, která rodině hradí zdravotní pojištění a školné. Díky tomu už se nemůže opakovat situace, že by potomci Lacksové trpěli nemocemi, které se lidstvo díky ní naučilo léčit. To ale není vše.

V roce 2023 Lacksovi získali první finanční vyrovnání v mimosoudní dohodě s biotechnologickou společností Thermo Fisher Scientific. Je dost možné, že další takové případy budou následovat.

73 let po smrti Henrietty Lacksové se její buňky množí dál. Jejich celková váha už přesáhla neuvěřitelných 55 milionů tun,* vědci jich využili v 75 tisících studií a přispěly ke vzniku více než 17 tisíc patentů. Dnes už mají výzkumníci k dispozici i jiné linie buněk, ale HeLa stále patří k těm nejpoužívanějším.

Henrietta Lacksová posmrtně obdržela čestný doktorát, medaili kongresu a cenu WHO. Je členkou Ženské síně slávy USA. Jmenují se podle ní školy, jedna z budov Univerzity Johnse Hopkinse, ale třeba i planetka 359426 Lacks ve Sluneční soustavě.

*) odhad z roku 2022

Zdroje: Skloot, Rebecca: The Immortal Life of Henrietta Lacks, Random House 2010. Henrietta Lacks. Henrietta Lacks’ family appointed World Health Organization Goodwill Ambassadors for Cervical Cancer Elimination. HeLa Cells: Key Discoveries and the Science of Their Immortality. CC BY-SA 3.0 What Are HeLa Cells?

https://web.archive.org/web/20100513065957/http://hamptonroads.com/2010/05/cancer-cells-killed-her-then-they-made-her-immortal Creative Commons Attribution-Share Alike 4.0