Článek
Václav Havel se 29. 12. 1989 stal prezidentem Československa. Jako několikanásobný politický vězeň věděl, že komunistická justice byla velmi nespravedlivá, a tak se téměř ihned zajímal o možnost vyhlásit amnestii. Vyhlásil ji už o dva dny později, 1. ledna 1990.
Že amnestii vyhlásil po dvou dnech ve funkci, ale neznamená, že ji vymyslel narychlo sám. Byla pečlivě připravena právními odborníky včetně Otakara Motejla, Dagmar Burešové nebo Pavla Rychetského.
V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít – navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů – pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva.
V té době bylo ve vězení přibližně 31000 lidí. Díky amnestii se na svobodu dostalo 22365 z nich (včetně 3000 lidí propuštěných z vazby), z toho 14800 v Česku.
Šlo o vězně, kteří byli odsouzeni na dvě méně let za úmyslný trestný čin, nebo na tři a méně let za neúmyslný trestný čin. Osobám, kterým hrozil trest do 3 let odnětí svobody, prezident Havel zastavil stíhání.
Dalším vězňům zkrátil trest o třetinu až polovinu, těžším zločincům pouze o 1 rok. Někteří z nich se pak díky zmírnění dostali na svobodu v dalších měsících.
Amnestie se nevztahovala na vrahy, nebezpečné recidivisty a pachatele zvláště násilných trestných činů. Na svobodu se ale dostali i zločinci, kteří se teprve měli stát nebezpečnými.
Vrazi amnestováni nebyli
Amnestie se výslovně nevztahovala na vrahy, nebezpečné recidivisty a pachatele zvláště násilných trestných činů.
Jako případ amnestovaného vězně bývá mylně uváděn vrah Jozef Slovák, který si odpykával 15 let za sexuálně motivovanou vraždu jugoslávské ženy a později byl odsouzen za vraždu 4 žen. Na Slováka se však jako na vraha amnestie nevztahovala. Jde o dezinformaci. Bohužel ji uvádí i poměrně seriózní weby jako idnes nebo wikipedie.
Tam najdeme zmínku také o propuštění bestiálního vraha Romana Kučerovského, kterému mělo údajně být odpuštěno dokonce osmnáct let z dvaceti čtyř. I to je dezinformace.
Brána věznice v Leopoldově. Vzpoura vězňů odsouzených za závažné zločiny nám může posloužit jako důkaz, že se na ně Havlova amnestie nevztahovala.
Naopak se při amnestii na svobodu dostalo několik budoucích nebezpečných zločinců. Následující tři příklady jsou otřesné.
Zloděj, který vraždil
Jaroslav Gančařík byl několikrát trestán za krádeže. Při amnestii byl propuštěn z výkonu trestu. O čtyři měsíce později ho průvodčí vysadil z vlaku pro jízdu na černo poblíž obce Klučov. Gančařík si chtěl opatřit peníze. Po vstupu do nezamčeného domu zjistil, že se v něm nachází tři ženy, matka a dvě dcery. Všechny tři zabil. Dopaden byl o 10 let později po sérii znásilnění.
Brutální novoroční vražda
Antonín Marčík byl ve vězení za útoky na tři ženy a devítiletou dívku. Do podmínek amnestie se nicméně vešel. O rok později napadl ženu, kterou doprovázel ze silvestrovské zábavy, omráčil ji a zasunutím zapálené petardy do pochvy jí způsobil smrtelná zranění.
Policie jej vypátrala v průběhu pokusu o sebevraždu ještě tentýž den. Byl odsouzen na 15 let, soud mu nařídil i ústavní léčbu.
Pedofil na dětském oddělení
Z výkonu trestu se dostal také Jaroslav Oplíštil, odsouzený za pedofilii. Získal práci jako sanitář na dětském oddělení na Bulovce. O necelých pět měsíců později odsud odnesl sedmiměsíční holčičku, znásilnil ji a zavraždil. Vzápětí se přiznal a vrátil se do vězení na dalších 25 let.
Zločiny by mohli spáchat i při pozdějším propuštění
Je samozřejmě hrozné, že se takové zločiny staly. I po letech vyvolávají lítost k obětem a běhá z nich mráz po zádech.
Je jednou z vlastností našeho trestního systému, že některé vězně v průběhu vězení napraví, zatímco jiní svou trestnou činnost zopakují nebo ještě zostří. To se může stát po amnestii stejně jako po odpykání celého trestu.
Mezi amnestovanými vězni byli nespravedlivě odsouzení, polepšení pachatelé, nastávající recidivisté a ano, také několik málo budoucích vrahů.
Celková kriminalita příliš nestoupla
Po propuštění 22365 vězňů Institut pro kriminologii a sociální prevenci sledoval vývoj jejich podílu na kriminalitě. V roce 1991 zveřejnil výzkum, podle kterého se v srpnu 1990 propuštění podíleli na celkové kriminalitě osmi procenty (ze známých pachatelů), na konci roku 1991 pak tvořili 25 % odsouzených. Institut z toho tehdy usoudil, že podíl amnestovaných na kriminalitě je nízký.
Pro srovnání: v roce 2020 byla běžná recidiva vězňů propuštěných po odpykání trestu okolo 75 %.
Ano, byla opravdu velkorysá. Bylo ale třeba dát jasně najevo, že se zásadně mění poměry a že se chceme rozejít i se vším pokleslým, čím se vyznačovala komunistická justice.
Ke vzniku mýtů o následcích amnestie přispěly především obavy občanů z propuštěných vězňů a nárůst kriminality v roce 1990, který ale podle statistik nezpůsobili amnestovaní.
Verdikt
První amnestie Václava Havla splnila svůj hlavní účel a odstranila probíhající bezpráví na odsouzených a stíhaných, kteří byli oběťmi nespravedlnosti nebo částečné nespravedlnosti. Na svobodu se nedostali žádní pachatelé závažné trestné činnosti.
Míra recidivy amnestovaných byla poměrně nízká, což svědčí o vhodném nastavení kritérií. Některým závažným trestným činům, které následně minimální zlomek z 23000 amnestovaných spáchal, šlo patrně předejít podporou a sledováním propuštěných nebo registrem sexuálních delikventů.
To jsou výzvy, kterým naše společnost čelí dodnes. Místo zbytečného a pomýleného hartusení nad Havlovou amnestií bychom měli žádat své volené zástupce, aby ony výzvy řešili.
Zdroje: Amnestie Václava Havla. Před 25 lety vyhlásil Václav Havel nebývale rozsáhlou amnestii. Jozef Slovák. Jaroslav Gančařík. Havlova velká amnestie: na Nový rok 1990 propustil dvě třetiny vězňů. Brutální vražda během silvestra děsí dodnes. Vláda volá po registru sexuálních delikventů. Expert však varuje před možnými riziky. Za mříže se v Česku vrací až tři čtvrtiny vězňů. Na vině je především nedostatečná péče po propuštění. Leopoldov, 15. 3. 1990. Den, kdy těžcí zločinci a vrazi vyhlásili vzpouru a boj. Creative Commons Attribution-Share Alike 3.0.
