Článek
V roce 1743 se v nejvyšší londýnské společnosti nenadále objevil distingovaný charismatický muž, odhadem pětačtyřicetiletý. Nosil drahé ale prosté šaty. Hrál výborně na několik hudebních nástrojů, hudbu také skládal. Svými koncerty posluchače dojímal k slzám.
Rychle se stal hostem nejvybranějších večírků. A ukázalo se, že je nejen vynikajícím hudebníkem, ale také společníkem.
Dokonale se vyznal v historii. Dějinné události dokázal vyprávět tak, jako by je sám zažil. Prý hovořil všemi evropskými jazyky jako rodilý mluvčí. Šuškalo se, že ovládá tajemství alchymie, vlastní kámen mudrců, umí měnit kovy ve zlato a odstranit vady drahých kamenů. Vše nasvědčovalo tomu, že je velice starý, možná nesmrtelný. Britské smetánce doslova učaroval.
Záhadou bylo, odkud pochází. Po jeho původu se začali pídit i velice vlivní lidé. Neúspěšně.
Zpívá a podivuhodně hraje na housle. Je praštěný a nerozumný. Tvrdí se, že je Španěl, Ital, Polák, nebo někdo, kdo vyženil obrovské jmění v Mexiku a pak i s pokladem drahých kamenů prchl do Konstantinopole, kněz, hochštapler nebo náramný šlechtic. S nezkrotnou zvědavostí se o něj zajímal i následník trůnu, ale marně.
Vypadalo to, jako by muž, který se představoval jako hrabě Saint Germain, dříve neexistoval. To ovšem po vypuknutí jakobitského povstání v roce 1745 vedlo k jeho zatčení pro podezření ze špionáže. Muž bez minulosti byl ještě podezřelejší než ostatní cizinci.
Při výslechu bez zábran doznal, že Saint Germain není jeho skutečné jméno a nevlastní ani skutečný hraběcí titul. Skoro každý by za to skončil v těžkém žaláři nebo na popravišti. On však, nejspíše díky obratnému jazyku a kontaktům na nejvyšších místech, vyšel na svobodu a vrátil se do lepší společnosti.
V londýnském Toweru Saint Germain dlouho nepobyl
Na dvoře Ludvíka XV.
Británie už mu ale byla malá. V roce 1748 se proto vydal do Vídně. V hlavním městě habsburské monarchie velmi zapůsobil na francouzského ministra války, který tam právě pobýval. Saint Germainovy plány invaze do Anglie se mu líbily tak moc, že jej pozval do Paříže, kde jej uvedl jako filosofa a alchymistu, kterému už je přes 300 let.
Saint Germain se ihned seznámil s Giacomem Casanovou, který v té době ve Francii zakládal prvn0í loterii. Stýkali se často a Casanova jej chválil — z pozice velkého odborníka jej dokonce označil za vynikajícího svůdníka. Saint Germain skutečně okouzlil několik významných šlechtičen.
O některé z nich soupeřil i se samotmým Casanovou. Nejdůležitější z nich byla pohádkově bohatá markýza d'Urfé. Casanova o ni usiloval kvůli penězům, nechápal však, proč se o ni snažil hrabě. Že by ze sportu, aby dokázal, že předčí i nejslavnějšího svůdníka?
Traduje se, že Saint Germain nikdy nejedl a nepil. Že by se při životě udržoval kouzly?
Saint Germain fascinoval i hlavní milenku krále, Madame de Pompadour. Jednou hrál na klavír a markýza jej zasněně poslouchala.
„To je tak povznášející,“ zasnila se.
„Tu jsme zpívali, když jsme pochodovali na Káhiru,“ zavzpomínal hrabě s úsměvem a markýza vyvalila oči. Jak je to možné? Křižáci dobyli Jeruzalém v roce 1099 a ke Káhiře se přiblížili v roce 1168. Hrabě musí být stár alespoň 700 let!
Rozhodla se muže schopností, které si nelze osvojit za jediný lidský život, představit králi.
Při první audienci u krále Ludvíka XV. se Saint Germain odhalil se jako velký alchymista, který má kámen mudrců a zná mnohá zapomenutá tajemství. A přišel i s návrhem, jak to dokázat:
„Trávil jsem nedávno čas s perským šáhem. Naučil mne odstranit nedokonalosti drahokamů.“
Ludvík XV. o tom pochyboval, ale Saint Germain ho ujistil, že je to pro něj jednoduchá věc. „Výsosti, viděl jsem Ježíše změnit vodu ve víno. Napravit drahokam je maličkost,“ prohlásil. A Ludvík si v duchu pomyslel, že hraběti může být okolo 2000 let.
Svatba v Káně, kde Ježíš změnil vodu ve víno. Který z hostů je asi hrabě Saint Germain?
Nakonec z audience odcházel s prasklým diamantem, na kterém měl své tvrzení dokázat. Po několika dnech se vrátil. Dokázal to. Kámen napravil, a dokonce jej i trochu zvětšil! Tím si definitivně získal Ludvíkovu důvěru. Dostal od něj plně vybavenou alchymistickou laboratoř v zámečku Trianon.
Roky plynuly. Saint Germain obzvláštňoval královský dvůr svým uměním i příběhy a občas královi spravil nějaký drahokam. Také nabídl obohatit francouzský textilní průmysl o nové skvělé barvy a za účelem výzkumu dostal k dispozici zámeček Chambord na Loiře. Šeptalo se, že je zednář a rosekrucián. Nejzajímavější ale bylo, že vůbec nestárnul — pořád vypadal na 45 let.
Když se Ludvík XV. během sedmileté války rozcházel v názoru se svým ministrem zahraničí Choiseulem, rozhodl se dát Saint Germainovi šanci jako diplomatovi. Pro to povolání se hrabě zdál být ideální — znal jazyky i způsoby, měl kontakty. S tajnou mírovou misí odjel do Nizozemí. Jednal tam o míru a mezi jednáními spoluzaložil novou porcelánku.
Jenže o jeho diplomatické aktivitě dozvěděl francouzský velvyslanec a hlásil ji samozřejmě ministru zahraničí. Král popřel, že by Saint Germaina pověřil. Choiseul dal vydat zatykač.
Ludvík XV. si od velkého alchymisty nechával spravovat drahokamy a byl jeho velkým příznivcem. V rozhodující chvíli se jej však nezastal. Je možné, že se mu mezitím příběhy o napravování drahokamů a Ježíšovi v hlavě rozležely? Žárlil na hraběte kvůli markýze de Pompadour? Nebo prostě jen nechtěl vyzradit tajemství, že Saint Germain je jeho agent?
Zatčení v Nizozemí ovšem vůbec neproběhlo podle jeho představ. Saint Germain svým šarmem (který by mu mohl závidět i Oldřich Nový) přesvědčil Holanďany, že je nevinen. Nejenže mu uvěřili, ale ještě mu pomohli uprchnout na lodi do Anglie.
Muž mnoha jmen
Odsud se ihned vydal zpět na kontinent vstříc novým dobrodružstvím. I nadále se pohyboval v nejvyšší společnosti, už se ale vyhýbal Francii a na jednotlivých dvorech nezdržoval dlouho. A nejen to. Vystupoval též pod jinými jmény. V Itálii byl hrabětem Bellamarem nebo Montferratem, v Maďarsku gráfem Tzarogym, v Německu svobodným pánem Schöningem nebo hrabětem Welldone. A takových krycích jmen musel mít mnoho.
Nějaký čas pobýval také v Rusku. Snad měl hrát významnou roli v puči Kateřiny Veliké v roce 1762, ale podrobnosti nejsou známy.
Roku 1763 si zařídil laboratoř v Belgii a půjčil si značné sumy od císařského místodržitele, aby založil dvě manufaktury na barvený textil. Obchod však nebyl úspěšný. Na císařském dvoře totiž provedli zkoušky textilu i barev a byli nespokojeni. Saint Germain vzápětí zmizel.
V dalších letech se příliš neobjevoval. Zřejmě se pohyboval především v Itálii a Rusku. Pro většinu Evropy už byl odhaleným hochštaplerem a podvodníkem. Voltaire jej už o pár let dříve v dopisu pruskému králi Bedřichu Velikému ironicky nazval „mužem, který nikdy neumře a všechno ví.“ Bedřich mu odpověděl, že jde o „hraběte k smíchu.“
Saint Germain se nadále se stýkal s těmi, kdo byli jeho historkám ochotni věřit. A těch byl dostatek. Jeho image zednáře a rosekruciána měla velkou váhu u nejvyšších německých kruhů. Díky tomu se v roce 1774 prosadil na dvoře markraběte Karla Alexandra Braniborského Ansbašského. U něj se také setkal s hrabětem Grigorijem Orlovovem, milencem Kateřiny Veliké, se kterým se v Rusku přátelil. Obdržel od něj velkou sumu peněz.
Německo se ovšem stalo Saint Germainovi nebezpečným, když vévoda brunšvický v roce 1777 nechal prověřit jeho zednářství a zjistil, že hrabě žádným významným zednářem nebyl.
Alchymista a okultista Cagliostro (1743-1795) v mládí velmi usiloval, aby jej Saint Germain uznal za svého žáka. V jeho kariéře by to byl býval velký skok. Později Cagliostro ve svých pamětech tvrdil, že Saint Germain založil svobodné zednáře a Cagliostra mezi ně uvedl.
Šokující událost
O rok později se Saint Germain v Hamburku seznámil s knížetem Karlem Hesensko-Kasselským, který byl guvernérem dánského krále ve Šlesvicku a miloval vše zednářské i okultní. Ten jej po několika rozmluvách měl za velkého mistra okultních věd a jednoho z největších filozofů všech dob. Zařídil mu moderní alchymistickou laboratoř.
V té Saint Germain prováděl nejrůznější tajuplné činnosti, napravoval drahé kameny a spojoval je do jednoho většího. Také sepisoval svá filozofická moudra. Tak to šlo několik let.
Severské prostředí mu ale nesvědčilo. V roce 1784 onemocněl zápalem plic a pak provedl něco, co bychom od nesmrtelného alchymisty nečekali: umřel.
Kníže Karel nechal spálit jeho dokumenty a zařídil mu více než důstojný hrob v kostele Sv. Mikuláše.
Kdo byl Saint Germain doopravdy?
Pokud by skutečně byl nesmrtelným alchymistou, jehož věk se počítal v tisících let, jeho původ bychom vypátrat nemohli. Moc si ale nepomůžeme, ani když připustíme, že byl mazaným podvodníkem. Variant je totiž mnoho. A to máme k dispozici pouze část z mnoha tvrzení, která sám Saint Germain uvedl napříč životem různým lidem.
Podle Madame de Pompadour byl levobočkem portugalského krále, podle Casanovy italským houslistou Catalanim, podle markýzy de Crequi alsaským Židem Simonem Wolffem, podle ministra Choiseula i Ottova slovníku naučného „synem portugalského Žida“ (a královny vdovy Španělska Marie Anny), podle knížete Karla utajeným nejstarším synem sedmihradského knížete Františka Rákocziho II a podle ministra bádenského markraběte Rotondem, synem výběrčího daní ze San Germana v Piemontu.
Jedinou jistotou tedy je, že byl především troufalým a schopným lhářem. A že si o něm lidé mnoho domysleli.
Jeho znalost jazyků nebyla taková, jak se šuškalo. Mluvil jistě italsky, španělsky, francouzsky, německy, anglicky, maďarsky a polsky. Uměl číst latinsky a starořecky. To je úžasné nejen na tu dobu, ale důkaz věčného života to není. Naznačuje to ale, že zřejmě byl levobočkem významného rodu, který mu zajistil vzdělání.
Jeho bohatství, zprvu zdánlivě nevysvětlitelné, se později ukázalo být produktem půjček a darů. Ani s nestárnutím to nebylo tak, jak se domnívali na britském a francouzském dvoře. V pozdějších letech už se o nestárnoucím hraběti nemluvilo. Zjevně tedy známky stárnutí nesl.
Existuje verze, podle které je Saint Germain věčný Žid, Ahasver. Muž, který se vysmíval Ježíšovi s křížem na zádech: „Tak ty tvrdíš, že se vrátíš.“ A Ježíš mu sdělil: „Ano. A ty tu na mne počkáš.“
Posmrtný život
Úmrtím příběh nesmrtelného hraběte samozřejmě nekončí. 10 let po smrti ho viděli na schůzi zednářů a brzy poté na dvoře jeho mecenášky Kateřiny Veliké. A při nejrůznějších příležitostech se objevoval i po celé devatenácté století.
To vedlo Napoleona III. k tomu, aby se nařídil vyšetření všeho, co se Saint Germaina týká. Spisový materiál ovšem později shořel během povstání komunardů.
V údajných pamětech Marie Antoinetty stojí, že ji varoval před revolucí a ona měla naslouchat. Jde sice o podvrh, ale pro mnoho příznivců nadpřirozena to je důkaz, že měl hrabě jasnovidné schopnosti.
Hermetisté a okultisté mu připisují rukopis Nejsvětější trinosofie z konce 18. století, který však skoro jistě nenapsal.
Teosofisté Saint Germaina považují za jednoho ze sedmi velkých mudrců a převtělení Františka z Assisi.
V roce 1930 prý v kalifornských horách vyhledal teosofistu Guyho Ballarda a nadiktoval mu knihu, na které pak Ballard založil novou církev a která se stala inspirací pro několik současných ezoterických směrů. 150 let po smrti si tak Saint Germain údajně založil vlastní náboženství.
Je roztomilou hrou osudu, že podvodník, který se vydával za nesmrtelného, dosáhnul skutečné nesmrtelnosti díky spiritistům a okultistům.
Inspiroval také několik literárních autorů. Vladislav Vančura jej v postavě knížete Megalrogova v knize Konec starých časů popsal tak věrně, že mám podezření, že i on se s hrabětem Saint Germain setkal.
Vlastně myslím, že jsem se s ním setkal i já. A co vy? Neznáte někoho, kdo v dámách probouzí chtíč i žárlivost, využívá hostitele a společnost omračuje fanfarónskými tvrzeními?
