Článek
Do republiky proudila cizí vojska. Lidé se divili, co se děje. Pracovníci rozhlasu a televize dělali všechno proto, aby se to lidé dozvěděli. Komunistické vedení v budově ÚV KSČ na pražském Těšnově intenzivně řešilo, co teď. Prezident Svoboda se už vrátil na Hrad, premiér Černík šel na úřad vlády. Před budovou stál dav lidí, zpíval hymnu a paradoxně také Internacionálu.
Před svítáním na Těšnov přijela černá volha následovaná skupinou tanků. Lidé jim uvolňovali cestu, ale asi ne dost rychle. Zazněla střelba a jeden člověk padl k zemi mrtev.
Z tanků vyskákali výsadkáři se samopaly, obklíčili budovu a odstřihli telefony. Vtrhli dovnitř, když se rozednívalo. Než se dostali do Dubčekovy pracovny, bylo už denní světlo. Vtrhlo jich tam devět nebo deset a hned zablokovali okna i dveře. S Dubčekem tam byli Smrkovský, Kriegel, Špaček, Sádovský a Šimon, možná někdo další. Teď se museli všichni posadit. Vojáci každému k hlavě přiložili hlaveň samopalu.
Po chvíli se otevřely dveře a vešlo osazenstvo černé volhy. Byli to důstojníci KGB. Malý plukovník ověšený vyznamenáními si přítomné odškrtal ze seznamu a oznámil jim, že je „bere pod ochranu.“ Tak tam seděli docela dlouho.
Na centrále StB v Bartolomějské měli od včera pohotovost. Většina příslušníků nechápala, co se děje. Velitel StB měl ale jasno. Byl to vlastizrádce Bohumír Molnár, o invazi věděl několik dní předem a s okupanty na obsazení republiky spolupracoval.
Po deváté ráno tam dorazili tři důstojníci KGB, kteří měli za úkol zadržet Dubčeka, Kriegla, Smrkovského a Pavla. Chtěli ale, aby samotný akt zadržení provedl někdo z StB. Molnár si s výběrem hlavu nelámal. Sovětům přidělil dvanáct mužů, kteří ve vedlejší místnosti sledovali televizi.
Soudruzi, pojedete spolu se sovětskými orgány na ÚV KSČ, kde vezmete do ochrany soudruhy Dubčeka, Smrkovského, Kriegla a Pavla.
Dva z nich se „ztratili“ cestou k autům. Zbylí estébáci s kágébáky vyrazili. To ale neznamená, že byli na straně Sovětů. Z úkolu radost neměli. Za svým kolaborujícím velitelem nestáli, ale ne dost, aby odmítli vykonat rozkaz.
Tak dojeli na Těšnov. Před vstupem do budovy se sovětský velitel zeptal Čechoslováků, kdo z nich má odvahu věc provést. Všichni mlčeli, přihlásil se pouze Rudolf Hoffman. Dostal za úkol vyslovit formuli: „Ve jménu dělnicko-rolnické vlády vedené soudruhem Indrou vás beru do ochrany.“ Chvíli se ji na dvoře horlivě učil. Pak vyrazili dovnitř a došli do prázdné kanceláře Čestmíra Císaře.
Malý plukovník KGB pak vyzval Dubčeka, Smrkovského, Kriegla a Špačka, aby jej následovali1) do Císařovy kanceláře. Tam Hoffman pronesl formuli, ale popletl ji. Vyřkl slovo, kterému se měl za úkol vyhnout:
Zatýkám vás ve jménu dělnicko-rolnické vlády vedené soudruhem Indrou.
O žádném zatčení ani ochraně samozřejmě nemůže být řeč. Zadržení bylo stejně protiprávní, jako celá invaze.
Po chvíli se ještě politici dozvěděli, že brzo stanou před revolučním tribunálem, který povede sám soudruh Indra. Smrkovský vyštěkl, že takový tribunál je nelegitimní, ale nikoho to nezajímalo. Opět se museli posadit a čekat. Jejich stráž už byla významnější: u každého z nich stál jeden plukovník nebo podplukovník. Už na ně také nemířili, uvařili jim kávu, někdo dokonce donesl cikánskou pečeni, chleba a pivo.
Mezitím prezident Svoboda na Hradě odmítl jmenovat „dělnicko-rolnickou vládu soudruha Indry.“ Tím dost možná Dubčekovi a spol zachránil život. Z „revolučního“ soudu sešlo a Sověti řešili, co teď. Nějakou dobu čekali na další pokyny.
Asi okolo jedenácté začali politiky postupně vyvádět a nakládat do obrněných vozidel. Odvezli je na letiště a odsud je unesli do Sovětského svazu.
Poznámky: 1) Dubček cestou pošeptal vedoucímu svojí kanceláře Sojákovi, ať zachrání dokumenty z jeho aktovky. Netušil, že Soják je zrádce.
Zdroje: Nádej zomierá posledná, Alexander Dubček. Jak si přišli pro Dubčeka.
