Článek
Zvítězil v nám blízkém Maďarsku, už skoro spolkl Slovensko, šanci má ale i v zemích, kde by to dřív nikoho ani nenapadlo — bojují s ním Spojené státy, kořeny zapouští i ve Velké Británii. Pokouší se i o Českou republiku. Nepřijíždí v tancích (ne, že by to neuměl). Šíří se médii, hlavně těmi moderními. Hlásají ho místní lidé i politici.
Putinismus ovšem není totéž, co Rusko nebo Putin. Je to politický režim, který v Rusku vznikl. Mnozí západní voliči jsou ochotni jej přijmout, protože je zklamala liberální demokracie. Podle toho hlasují i volbách. Přejí si, aby jejich země politicky fungovala jako Rusko.
Nezajímá je, jaká je v Rusku chudoba, ani kolik Rusů umřelo na frontě. Chtějí žít v režimu, ve kterém jim někdo řekne, co se děje a co mají dělat. Otravuje je volit, kdo bude vládnout. Chtějí, aby za ně rozhodoval někdo jiný. A je aby ujišťoval, že jsou na správné straně. Že patří k úžasnému národu a státu. Chtějí vlastního Putina.
Tu představu skvěle naplňují Viktor Orbán i Donald Trump. Ač se jejich země od Ruska kulturně velmi liší, mají s ruským diktátorem společného víc, než by se zdálo.
Všichni tři své voliče opíjejí převratným konzervatismem a zbavují je „nebezpečných novot“. Slibují návrat starých dobrých časů, kdy byl svět ještě v pořádku, kdy jejich země byla skvělá a národ silný. Omezují média. Obracejí se proti vnitřnímu nepříteli — menšinám, přistěhovalcům, novinářům, neziskovým organizacím, demokratům… seznam nepřátel postupně roste.
Jejich země jsou na oko republikami, ale oni se chovají spíš jako králové. Mají obrovskou moc, kterou dále posilují a usurpují. Omezují opozici. Staví se nad úřady i soudy. Jsou nedotknutelní. Nikdo je nesmí kritizovat. Hromadí nepředstavitelný majetek. A žijí v přepychu, jaký by jim mohli závidět i římští císaři.Chovají se tvrdě a bezohledně k občanům. Proto v jejich státech bují korupce, omezuje se zdravotnictví, klesají relativní důchody. Jednotlivci jsou bezvýznamní. Obyčejní lidé se nemají dobře, ale mohou konzumovat — nakupovat, koukat na televizi a schvalovat líbivou politiku vládce.
Hůř jsou na tom okolní země. Ty čekají jedině problémy. Čelí slovním výpadům a nepřátelské politice, v případě Ruska dokonce válce. Být sousedem takového státu není žádný med.
Popsané znaky jsou projevy fašismu, monarchismu nebo zlého zkaženého státu. To jsou 3 pilíře režimů Vladimira Putina, Donalda Trumpa, Viktora Orbána i dalších vládců jejich ražení.
Putinští vůdci souzní, protože jejich ideologie jsou si podobné. Úplnými spojenci být nemohou — brání jim v tom přehnaný nacionalismus a sobectví jejich režimů. Spojují se proto především v boji proti společnému nepříteli: demokracii. Navzájem si pomáhají útočit na její slabiny. Nahlodávat ji.
Nejviditelnější metodou jejich boje je ruská propaganda. Protože naší společností prostupuje, někdy se dopouštíme omylu, že naším nepřítelem je pouze Rusko. Ono naším nepřítelem je (a velmi nebezpečným). Čelíme ale především vlastnímu zklamání demokracií a touze změnit režim. Ty Rusko posiluje a zneužívá. Zdánlivě proruští voliči se prostě chtějí vrátit v čase do doby, kterou vnímají jako lepší.
To jim v nadcházejících volbách nabízejí přinejmenším SPD, Stačilo! a Motoristé. Každá z těch stran svůj putinismus obléká do jiného kabátku a kráčí k němu trochu jinou cestou. Dvě z nich otevřeně plánují změnu režimu; všechny tři chtějí změnit směřování země a oslabovat demokratické instituce. Ať tomu ale říkají jakkoliv, nabízejí nám především, že budeme moci v klidu konzumovat, zatímco oni budou v klidu vládnout.
Parlamentní volby jsou proto významnou bitvou ve válce za demokracii. Můžeme v ní bojovat a zvítězit tím, že půjdeme k volbám hlasovat proti putinistům. Tím omezíme jejich moc a možnosti na příští 4 roky.
Putinismus tím nezastavíme, ale získáme čas hledat na něj lék.
Zdroje: Archiv autora | Přednášky V. Vexlera | Data Maďarského statistického úřadu, WHO, Eurostat. | Turek, Konečná a Klaus? Tajné služby podezřívají Írán a Rusko z hledání spojenců, tvrdí Slonková
