Článek
Dění sametové revoluce už šestasedmdesátiletý normalizační prezident Gustáv Husák sledoval spíše zpovzdálí. 10. prosince v duchu dohody Občanského fóra s premiérem Adamcem jmenoval vládu Mariána Čalfy, rezignoval na prezidentskou funkci a stáhl se do ústraní. Nebylo pak o něm slyšet až do 18. listopadu 1991, kdy v Bratislavě zemřel.
Ve společnosti se pak rozšířilo tvrzení, že ještě před smrtí komunista Husák přijal Boha a poprosil jej o odpuštění. Tvrzení působilo pikantně. Obrácení na víru by pro část společnosti bylo faktickým přiznáním, že byl jeho život omyl.
Husák byl totiž celoživotním ateistou a komunistou. Po komunistickém převratu v roce 1948 navíc z pozice předsedy sboru pověřenců, v podstatě slovenské vlády, zaváděl proticírkevní opatření.
Jenže tvrzení k němu moc nesedělo. Vždyť jeho politickým přesvědčením a ateismem neotřásl ani vykonstruovaný proces, kvůli kterému byl v 50. letech mučen a ve kterém byl odsouzen na doživotí.
Husák sice během normalizace umožnil a podpořil založení slovenské církevní provincie,1 své přesvědčení ale nezměnil.
Klep o obrácení na víru tehdy nejvíce rozšířila velmi populární kniha Panovníci českých zemí, ve které je na konci stručného životopisu Gustáva Husáka dokonce uvedeno: „Politické ztroskotání uspíšilo Husákův fyzický konec. Těsně před smrtí se ještě usmířil s katolickou církví. Zemřel 18. února 1991 v Bratislavě.“ Jenže v těch třech větách jsou hned tři faktické chyby.
Husák totiž zemřel v listopadu a ne v únoru, spíše než koncem komunistického režimu se trápil zápasem s byrokracií o důchod, a s katolickou církví to také bylo jinak.
Jak, to vysvětlila rodina:
Husák ve skutečnosti návštěvu kněze odmítal. Z vlastní iniciativy se za ním ale vypravil arcibiskup Sokol a prohlašoval, že Husák od něj přijal svátosti.
„Mohl udělat i to, co udělal prezident Beneš, když za ním přišel zpovědník - otočit hlavou. Doktor Husák ale nic takového neudělal,“ tvrdil tehdy Sokol.
Husák ovšem měl potíže se zrakem (pamětníci vzpomenou, že na ně jako prezident z podobizny na zdi shlížel přes silné brýle) a byl pod vlivem silných léků, které se používají k tlumení bolesti v konečné fázi rakoviny.
Navíc je z vyjádření Sokola patrné, že se mu Husák nevyzpovídal, neprojevil lítost ani nepřijal eucharistii. Ze čtyř svátostí tedy arcibiskup provedl nanejvýš poslední pomazání, jehož dobrovolnost spatřoval v tom, že mu umírající exprezident neuhnul.
Gustáv Husák zemřel jako ateista. A otázka, kam jeho duše odešla, už je na každém z nás.
1) do textu zpětně doplněno na podnět p. Čestmíra Berky, viz komentáře. Díky.
Seznam Zprávy, Gustáv Husák, Svátosti katolické církve, Panovníci českých zemí, Církevna provincia
