Článek
Československé zbrojovky
V hospodářství Československa hrál těžký průmysl významnou roli. Povahu zbrojního odvětví diktovaly potřeby zemí Varšavské smlouvy a přání Sovětského svazu. Od roku 1970 se těžiště zbrojního průmyslu přesouvalo na Slovensko, zejména to západní. Ve zbrojovkách pracovalo vysoké procento obyvatel Martina a Dubnice nad Váhom s okolím.
Vrcholem slovenské zbrojařské slávy byl rok 1987. 30 % odbytu zůstalo doma, dalších 55 % odebrali tehdejší spojenci ze zemí Varšavské smlouvy. Zbytek putoval na Blízký východ a do severní Afriky.
Důvody ukončení
Jenže tamní odběratelé, ke kterým patřil Irák Saddáma Husajna a Líbye Muamara Kaddáfího neměly právě nejlepší platební morálku. Podniky zahraničního obchodu jim zbraně prodávaly na úvěr. Když nespláceli, musel obchody ukončit.
Mezitím Michail Gorbačov a Ronald Reagan úspěšně jednali o odzbrojení a omezovali tlak studené války. Potřeba zbraní se snižovala i v zemích Varšavské smlouvy včetně ČSSR.
Odpískali to ještě komunisté
Československo používalo centrálně plánované hospodářství a snižování odbytu bylo nutné řešit na nejvyšší úrovni. V červenci 1988 proto československá vláda Lubomíra Štrogala zahájila konverzi zbrojních továren usnesením č. 112/88. V září 1989 vláda Ladislava Adamce rozhodla o postupném utlumení tankové a další výroby o 90 % usnesením č. 84/89.
Rozhodnutí tedy nepřijal prezident. Před sametovou revolucí ani po ní to ostatně nebylo v prezidentských pravomocích. A v době, kdy k rozhodnutí došlo, Václav Havel ještě nebyl prezidentem, nýbrž disidentem. Ještě v říjnu 1989 byl komunistickým režimem naposledy zatčen. Do rozhodnutí o zbrojovkách tedy mluvit nemohl.
Nebylo tedy ani jeho zásluhou, že nová nekomunistická vláda ještě pokles produkce tanků mírně zpomalila, aby předešla růstu nezaměstnanosti - jen Dubnické ZŤS tehdy zaměstnávaly 15000 lidí. K nelibosti USA proto došlo ještě k jednomu prodeji tanků do Sýrie. Jejich výroba doběhla po definitivním rozhodnutí o ukončení výroby v roce 1991.
Rozpadl se Sovětský svaz. Přestalo se zbrojit. Zbraní pro nestálé regiony rozvojových zemí byl dostatek. Obchodovalo se s vyřazenými nebo ukradenými zbraněmi z armádních skladů.1) Výroba nebyla potřeba.
Proč to na Havlovi ulpívá
Jestli i pak zůstala nějaká naděje na obnovu slovenských zbrojovek, pominula během ekonomické transformace. To už bylo po rozdělení Československa za Mečiarovy vlády. A ani na to český prezident Havel nemohl mít vliv.
Že s koncem zbrojovek Havel neměl nic společného, potvrzují i tehdejší důležité tváře zbrojního průmyslu. Jenže konspirátorům je to jedno. Zbrojovky skončily v období sametové revoluce. A ztělesněním sametové revoluce se stal Havel. A tak je už 34 let z konce zbrojovek viněn.
Házeli ho na něj populisté Mečiar, Klaus i Fico. V Dubnici a Martinu mu nemohou přijít na jméno. Po takové době je těžko někdo přesvědčí o opaku. Je to smutné, protože Havel nemůže za zhoršení kvality jejich životů. A dokud na to nepřijdou, kvalita se nevrátí.
__
Poznámka 1) O tom pojednává i film Pán války s Nicolasem Cagem, jehož předlohou je skutečný zločinec Viktor Bout.
Opraveno jméno premiéra v červenci 1988. Díky za upozornění p. Odvárkovi.
