Článek
V souvislosti s rozhodnutím vlády o zrušení koncesionářských poplatků, jako zbytečně složitého systému financování veřejnoprávního vysílání, je dobré připomenout, že financováním ze státního rozpočtu se Česká republika připojuje ke způsobu financování, který je v EU převažující.
Česká televize a Český rozhlas dostanou na začátku každého kalendářního roku finanční částku bez ohledu na to, ze které kapsy veřejných peněz to bude. S ní pak hospodaří vedení obou institucí tak, aby na konci hospodářského roku nebyl vykázán finanční schodek. Do jejího vysílání nikdo nemůže zasahovat a kontrolu hospodaření provádí příslušné vysílací rady volené poslaneckou sněmovnou. Dokonce ani Nejvyšší kontrolní úřad nemůže kontrolovat, jak s penězi od koncesionářů vedení televize nakládá.
Jak to vypadá, tak například Česká televize by měla ze státního rozpočtu obdržet na svou činnost finance ve výši, jak tomu bylo před zvýšením koncesionářských poplatků, tedy něco okolo sedmi miliard korun. Jak se další necelá miliarda korun, získaná zvýšením poplatků, promítla do kvality vysílání, je na posouzení každého, kdo její vysílání sleduje.
S připravovanou změnou financování vedení televize ale prohlašuje, že by s navrhovanou částkou neumělo hospodařit a muselo by propustit na pět set zaměstnanců a zrušit některé pořady. Kolik procent z celkového počtu těch pět set znamená z celkového počtu zaměstnanců? O jaké pořady by divák přišel? To se jistě brzo dovíme.
Česká televize a Český rozhlas jsou instituce veřejné služby, a jako takové mají, na rozdíl od všech jiných, jistotu financování. A je jenom na jejich vedení, jak s finančními zdroji naloží. Když si minulá vedení uměla s přidělenými prostředky poradit, budou si muset umět poradit i jejich následovníci.
Strašit veřejnost, že přijdou o nějaký pořad, je při množství televizních kanálů dětinské. Nic, co je divácky zajímavé, se z mediálního světa neztratí. To jenom veřejné prostředky zajistí, aby se z mediálního světa neztratily důležité nekomerční informace a vzdělávací pořady. Takže rozdíl mezi veřejnoprávní a komerční televizí je v tom, že ta veřejnoprávní obdrží každý rok přesně stanovenou finanční částku z veřejných zdrojů a ty komerční se musí postarat o peníze samy v průběhu roku. Jak s nimi hospodaří a co za to ten, kdo platí, dostane, to už záleží na umu a zaměření jejich managementu.
