Článek
Neochota vlády vzít Petra Pavla na jednání do Turecka, má svou odezvu ve vetu vůči vládní předloze zákona o rozpočtových pravidlech. Celé to vypadá, jakoby vláda bránila Petru Pavlovi zastupovat stát v zahraničí a on si musel ke svému právu dopomáhat tu podáním u Ústavního soudu a tu zase vstupem do exekutivních pravomocí vlády.
Jakoby těch zahraničních cest měl manželský pár Pavlových málo. Tak třeba byli na pracovní návštěvě letošních XXV. zimních olympijských her, po níž následovala jejich pracovní cesta například do Argentiny, Chilské republiky či pobaltských zemí. Těmto cestám předcházely jejich pracovní návštěvy do USA, Japonska, Mauretánské islámské republiky, Ghanské republiky, Austrálie, Švýcarska, Jordánského hášimovského království, Rwandské republiky, byl na závodech Formule 1 v Maďarsku, kde se předváděl v krátkých kalhotách, a na mnoha a mnoha dalších jistě pěkných místech.
Na všech těchto cestách zastupoval Českou republiku většinou formou „kladení věnců“ nebo společenských setkání.
Teď Petr Pavel vetoval novelu rozpočtových zákonů, s tím, že může jít o cestu ke snazšímu zadlužování státu. Pokud ale chce prezident Pavel šetřit veřejné rozpočty, začít by měl u sebe a své choti. Peníze, které ušetří za kratochvíle na svých cestách, by jistě našly uplatnění třeba i v té jím tolik milované Armádě ČR.
Jenže tohle veto nevychází z jeho znalostí a praktického uplatňování ekonomiky a finančnictví. To ani nemůže, protože celá svá studia a následný praktický život strávil ve vojenské uniformě. V tomto prostředí, jak je známo, nejde ani tak o uplatňování širších sociálně ekonomických a politických vědomostí a zkušeností, ale spíš o plnění specifických úkolů při budování a obraně vlasti – řečeno sloganem doby, ve které své znalosti a praktické zkušenosti Petr Pavel získal.
To veto jde na vrub jeho vztahu k vládě České republiky a bylo připravováno pravděpodobně ve stejnou dobu, jako jeho příprava na cestu do Maďarska na závody F1. V obojím jde o to stejné, tedy předvést se svému publiku.
Samo veto rozpočtových zákonů Petrem Pavlem je v podstatě jenom gestem a to ještě dost naivním (viděno pohledem politiky a ekonomiky). Při současném složení Poslanecké sněmovny nebude mít žádný praktický dopad. „Ničemu neprospěje, ničemu neuškodí. Také svým způsobem nic nestojí. Ke zneužití je tedy ideální. Jeho význam tak spočívá hlavně v tom, že se Petr Pavel „znovu předvede“. Že získá politické body. Že se ukáže. Avšak jak už to tak chodí u lidí, kteří bez ohledu na morální zásady hledí jen na svůj prospěch, na povrch u hlavy našeho státu znovu zostra vyplývají rozpory mezi slovy minulými a těmi současnými.“ To napsal na www.fintag.cz Daniel Tácha. Současně tím Petr Pavel připomenul, že jeho srdce bije pro současnou opozici, což nijak neladí s jeho sliby, že bude spojovat, že bude všem měřit stejným metrem.
Stačí vzpomenout na jeho výhrady k rozpočtu na letošní rok, který předkládala Fialova vláda. Vůbec se nepozastavil nad tím, z čeho se bude financovat dopravní infrastruktura, když peníze na ní v rozpočtu nejsou. Zato se zajímal o to, proč nejsou peníze na obranu. Vyžadoval je. Státní fond dopravní infrastruktury ho nezajímal. Zajímala ho obrana. Jeho tehdejší jednostrannost zarážela. Nebo spíš se v jeho případě dala pochopit. S přítelem (zbrojařem) po boku zvlášť.
Je pravda, že novela rozpočtových zákonů uvolňuje ruce vládě v práci s dalším zadlužením. K tomu lze mít řadu výhrad, ale zároveň je potřeba vzít v úvahu slova předsedy vlády Andreje Babiše, že flexibilnější přístup umožní snížit schodek rozpočtu pod 400 milionů korun.
Tady je možná na místě si říct něco k zadlužování. Dluhy jsou samozřejmě drahé a proto je potřeba dbát při zadlužování na zdravou míru. Při rozvoji podniků nebo státu může dluh (úvěr) dobře posloužit, protože investice posunují dopředu. Když na ně stát nemá, tak si půjčí. Musí to však učinit rozumně. Ostatně od toho tady jsou banky. Kdyby nebylo úvěrování, nebylo by bank.
Veto Petra Pavla vůči novele rozpočtových zákonů může tedy být spíš jenom naplněním slov, že má vůči vládě možnosti, jak jí znepříjemnit život. Jak moc je to přístup státnický ve prospěch státu nebo jenom „bojovný“, v konfliktu Hrad vs. Strakova akademie, se může ukázat v příštích prezidentských volbách. Tedy zda zůstaneme v rámci EU jedinými, kdo má v čele státu vojáka.
JUDr. František Mikeš
