„Chtěl jsem skočit“. Psychické zdraví dětí se zhoršuje. Příběhy, které lze slyšet od dětí

Klepání nohou - pro někoho neškodný zlozvyk, pro jiné způsob, jak uvolnit stres. Stačí přejet očima po třídě a uvidíte alespoň jednoho člověka, který bude klepat nohou.

Se stresem se setkáváme v životě běžně. Do jisté míry je to dobře. Může nás motivovat a pohánět dopředu. Ale čeho je moc toho je příliš. Dlouhodobé vystavení stresu může přinést další potíže.

Také se dle mého názoru celkem normalizovalo pití alkoholu a užívání drog u mladých. Dnes je normální, že si ráno zajde žák zakouřit.

Případ žáka W. Každé ráno si zajde společně s dalšími lidmi na ranní cigaretu. Škola s tím nemůže nic dělat, jelikož je to mimo vyučování a domlouvání od kamarádů také nepomůže.

Často tito lidé omlouvají své chování tím, že je to zbavuje stresu. Ale pokud člověk ve 14 vykouří krabičku cigaret týdně, tak to nemůže dopadnout dobře.

Také jiné drogy jsou problém. Konzumace alkoholu každý týden o víkendu na diskotékách nebo jinde. Také kouření marihuany není úplně ojedinělé. Vše je totiž velmi dostupné. Můžeme můžeme se domluvit s lidmi, co postávají před krámem, následně jim za to dát nějakou korunu navíc, nebo objednat na e-shopu. Občas se nezletilí nemusejí ani namáhat a alkohol nebo cigarety jim normálně prodají.

Na začátku školního roku jsem zjistil, že jedna moje spolužačka Y se sebepoškozuje. Řezala se žiletkou převážně na předloktích, ale při převlékání na tělocvik další holky přišly s tím, že má pořezané i vnitřní strany stehen.

Tato holka měla se sebepoškozováním problémy již dříve, ale dostala se z toho. Největší spouštěč tohoto chování byl prý nedávný rozchod s klukem, což je celkově velký problém u spousty lidí, nejen dětí.

Bylo to pro mě velmi zvláštní, věděl jsem, že něco jako sebepoškozování existuje, ale nikdy jsem se s tím nesetkal. Když jsem se to dozvěděl, tak jsem nad tím přemýšlel. Prodiskutovával jsem to s ostatními, kteří s tou situací byli seznámeni.

Takže jsme se dostali k závěru, že bude nejlepší ji ujišťovat, že jsme tu pro ni. Dále jsme to sdělili jedné učitelce. Ta si s Y promluvila a s kombinací našeho chování se to vyřešilo.

To netrvalo dlouho, po několika měsících se k tomu znovu vrátila.

Mezi lety 2009 až 2017 vzrostl počet dětí mezi 14-17 lety s depresemi o 60 %. Já nejsem člověk, kterému se moc lidí svěřuje s niterními problémy. Celkově odhalit, že má někdo deprese, je dosti náročné, jelikož tito lidé mohou normálně fungovat.

Mohou se smát, bavit ostatní a nevykazovat žádné znaky toho, že se něco děje. Celkem se rozmohl takový „trend“, že si dotyční ze svých depresí dělají srandu. Tím pádem je nikdo nebere vážně, ale pro ně je to jediný způsob, jak to ventilovat.

Deprese mohou způsobit další problémy. Sebevražedné sklony, malé sebevědomí, nechuť cokoliv dělat, ztrátu sebe sama.

Na hodině s již zmiňovanou paní učitelkou jsme probírali duševní zdraví.

Dostali jsme se k sebevraždám. Paní učitelka se nezávazně do éteru zeptala, jestli byl někdo v takové situaci, kdy přemýšlel nad sebevraždou, nebo se o ni dokonce pokusil. Nikdo neočekával, že se někdo přihlásí, ale přeci se přihlásil žák X.

Ten popsal, že byl velmi psychicky vyčerpaný. Byl to prý sled spousty věcí. Nechtěl popisovat moc do detailů. Chtěl skočit pod vlak. Když toto vyšlo z jeho úst, přeběhl mi mráz po zádech.

Bylo zvláštní si představit, že někdo v mém věku na tom byl tak špatně, že plánoval toto. Málem to i provedl. Popisoval, že byl na cestě na to místo a už plánoval, že to udělá. Ale napsala mu nějaká osoba, která ho od toho odradila. Takže to naštěstí neudělal.

Ale bohužel někteří to udělají.