Článek
Osvětim I
Komplex táborů okolo polského města Oświęcim se skládá až z desítek zařízení. Zahrnující továrny, vyhlazovací tábor…
První část, označovaná jako Osvětim I, vznikla v bývalých kasárnách a pozdějším vězení pro ruské válečné zajatce. Dnes se zde nachází hlavní část muzea Osvětim.
V roce 1941, dle nařízení Heinricha Himmlera, byl tábor zařazen do konečného řešení židovské otázky (Holokaustu). Každý ,kdo se do tábora dostal, prošel branou s nápisem, který byl ve většině koncentračních táborů, ARBEIT MACHT FREI. PRÁCE OSVOBOZUJE.
Nachází se zde několik desítek baráků, ve kterých byli vězni. U jednoho je zeď, u které byli lidé stříleni. A kousek od něho je barák, v němž proběhl první test Cyklonu B. V dnešní době jsou zde expozice. Ty nám připomínají všechny hrůzy, které se zde děly. Jako například vlasy od 40 000 vězňů, boty od největších po ty nejmenší a jiné osobní věci (kufry, nádobí…).
Exkurze končila u plynové komory a šibenice, kde byl po Norimberském procesu pověšen Rudolf Hoss, velitel z Osvětimi.
Osvětim - Březinka
Při pohledu na bránu, kterou během několika let fungování podjely vyšší statisíce vězňů, se člověku přitíží. Scéna, kterou vidíme maximálně na přebalech knih.
Osvětim - Březinka byla vystavěna, jelikož kapacity Osvětimi I nestačily na plány, které nacistické Německo mělo.
Pokud sem člověk přijel, tak byl za hrozného jekotu a štěkotu poslán táborovými doktory „nach lingst“ (doleva), nebo „nach rechts“(doprava). Pokud byli posláni doleva, tak se už nikdy nevrátili. Až do poslední chvíle ale nic nevěděli. Měli jít do sprch. A aby „to šlo hladce“, tak dostali ručníky, dokonce i mýdla, aby neměli žádné podezření. Poté co byli nahnáni do „sprch“, tak dveře byli uzavřeny a jediné, co viděli, byly granule Cyklonu B, který na vzduchu začal reagovat a do půl hodiny zvládl usmrtit všechny v místnosti.
Pokud se ukázalo doprava, tak člověk dostal šanci na přežití v nelidských podmínkách a s permanentním hladem a psychickými a fyzickými potížemi. Většina lidí zemřela na vyčerpání při nucené až šestnáctihodinové práci. Po které dostali jen vodu, která měla imitovat kávu a kousek chleba, někdy i „polévku“.
Vězni byli nuceni si namáčet rty do výkalů, jen aby si je trochu navlhčili.
V táborech působili vybraní lidé z řad vězňů, kteří byli takzvaní „kápové“. Ti měli na starosti nějaké ubytovací bloky. Museli hlídat své svěřence. Na ranním nástupu jim nesměl nikdo chybět. Pokud se zjistilo, že někdo z jejich bloku zmizel, odnesli to právě kápové. Někteří se v nadvládě nad ostatními vyžívali. Kápové museli před esesmany být tvrdí, někteří byli i mimo jejich dohled.
V Osvětimi se děli neustále hrozná zvěrstva, o kterých by se dalo sáhodlouze psát. Od experimentů na lidech, po individuální tragédie, jako malé dítě propíchnuté nožem jen pro potěšení nacistů, nebo zoufalost lidí, kteří to vše skončili skokem do elektrického ohradníku…
