Článek
Jaká že je realita?
V roce 2014 uprostřed byla průměrná cena bytu 3+kk na Praze 8 zhruba 5 183 000 Kč, v roce 2023 uprostřed 7 582 000 Kč. Podobné vztahy platí i pro ostatní oblasti Prahy, zkuste si to.
Průměrný plat v roce 2014 byl 25 546 Kč, v roce 2023 byl 42 249 Kč. Tj. v roce 2014 jste potřebovali na koupi průměrného bytu cca 203 měsíčních platů, zatímco v roce 2023 jen 180 měsíčních platů. Ano, vybral jsem záměrně nejlépe vycházející čísla, ale ani globálně se zvyšování cen bytů nedá přirovnat k armagedonu.
První byt jsem si kupoval v roce 2003, a to za 1.2 mil., dnes se podobný prodává za 3.5 mil., tj. zhruba trojnásobek původní ceny. Průměrný plat za těch 20 let také vzrostl zhruba 3×.
Jak jsem to měl já?
Když je člověk těsně po škole, všechno jde tak nějak samo, zvlášť, když jste programátor, a „patří vám svět“. Přesně takový pocit jsem měl, až do chvíle, kdy jsem se chtěl přestěhovat z koleje do vlastního. Psal se rok 2003. V té chvíli jsem pohledem do nabídek realitek zjistil, že svět není tak růžový, a přišlo mi, že ani není spravedlivý. Téměř veškeré byty byly obsazené důchodci, kteří je zprivatizovali za 30 000 Kč a teď je prodávali za 50násobek ceny. Zároveň jsem z generace, která nestihla Klausovu privatizaci a tedy jsme byli chudí, jako opravdu chudí.
No co, brečet nemám ve zvyku, makal jsem už při škole, a koupil jsem si na dluh byteček 1+kk, 32 m2, v přízemí na Ládví v Praze za 1,2 milionu. Dnes se to zdá směšné, před 20 lety docela pálka. Měl jsem vlastních jen 150 000 Kč, nikdo mi nic nedal. Nakonec byt to byl fajn pro dospívajícího, 25letýho, matfyzáka. Strávil jsem v něm 6 let a kromě postgraduálního studia jsem 3 dny v týdnu pracoval jako programátor a šetřil. Necítil jsem žádné omezení, prostě prima prodloužení studentského mládí. Za tu dobu jsem toho moc nesplatil, spíš jsem zkoušel investovat do vlastního podnikání. Moc to nevycházelo ;-)
V roce 2009 jsem se oženil a čekali jsme děcko, takže bydlet v 1+kk, kterému vévodila 160cm široká postel a sůl s počítačem (co matfyzák v tomhle věku potřebuje víc? No, možná ještě sprchu pro dva), na další bydlení nepřicházel do úvahy. Místo prodeje tohohle bytu jsem si pořídil větší hypotéku na druhý byt 3+kk za 3 mil. na sídlišti Kobylisy. (Já vím, už 30 let se nedokážu vyhrabat z P7, P8, za 20 let jsem vlastně jen vylezl na kopec, no. Jsem asi trochu autista.) Byt jsme koupili od paní, která se stěhovala do Březiněvsi do rodinného domu, prý za 10 mega. Přišlo nám to naprosto nereálné a moc jsem jí to bydlení záviděl.
Malý byt jsem pronajímal, za tuším 8 tisíc Kč měsíčně a na těch Kobylisích jsme bydleli dalších 7 let. Tedy já, manželka a dvě děti. Většinu času jsem vydělával sám, manželka byla na mateřské. Poslední dva roky bydlení v tomhle bytě jsem hledal domek. Byt mě deprimoval. Dole pod námi hulili sousedi na balkóně, nešlo pořádně nikdy větrat. Okolo paneláku byly 2 prolejzky, kde jsme s dětma strávili spoustu hodin a které jsem začal postupem času nenávidět. Čimičák i Ďábličák jsme měli prochozené křížem krážem.
Nakonec se nám po těch sedmi letech podařilo najít dům, který jsme si zrekonstruovali, v Dolních Chabrech za osm a půl milionu korun, to bylo v roce tuším 2015. Oba byty jsme prodali – moc brzo, ale potřebovali jsme peníze. Malý byt se prodal za 1.8 milionu, Velký za necelé 4 miliony. Dnes je jejich skoro cena dvojnásobná. Bydlíme tedy v domku v Chabrech a nikam dál se už nechystám. Líbí se mi tu. Snadná cesta to nebyla, ale dala se, i když jsme neměli moc peněz. Je máme prostě jiné priority než drahé dovolené, auta, mobily, chlast a cigára.Šlo to. Když se to povedlo mě, může se to povést i vám, nejsem ničím výjimečný.
Na závěr
Situace s cenou nemovitostí není dramaticky horší než před 10, 20 lety. Pořád ale někdo brečí, že takhle se žít nedá, že lidé na nemovitosti nemají. Samozřejmě, že dobré bydlení člověk nezíská ze dne na den a rovnou to nejlepší. Trvá to, stojí to práci, ale i tak se bydlet slušně dá. Bez výhry v loterii, bez dědictví, bez protekce nebo bez krádeže. Ano, doba, kdy jste mohli získat byt za 30 000 je dávno pryč, a položka za bydlení v celkovém účtu sebere klidně přes polovinu všech výdajů. Já si ale myslím, že i tak to za to stojí.
