Článek
Kašlík, teplotka, bolení v krčku a rýmička
Ne nadarmo se dětem říkalo dřív usmrkanci. Když se vám narodí mimino, má manželčinu imunitu. Nechytne nic, je pořád zdravé a vůbec vás nenapadne, že by to někdy mohlo být jinak. Mohlo. A bude. Nástup do školky se tedy nenese v duchu osvobození z okovů denní starosti o vašeho mimíska. Pokud si bláhově myslíte, že nástupem do školky můžete znovu jako běžný člověk začít žít a pracovat, tak na to zapomeňte.
Nástupem do školky dítě onemocní a bude nemocné s drobnými přestávkami na chycení dalšího bacilu skoro celý první rok. Když máte štěstí. Jinak i převážnou část druhého a kus třetího. Náš nejmladší odchodil max půl celé školky. Nejstarší měla absenci dohromady tak půl roku a prostřední byl nemocný jen asi 5×, což je vynikající skóre. Můžete mít štěstí na dítě, ale nepočítal bych s tím.
Nejhorší je, když váš drobeček něco chytne a vy ho například držíte schouleného v klíně u píchání uší a on se bojí a tlumeně brečí. Ale drží. Nejraději byste si to s ním vyměnili, s chudáčkem malým. To si tedy říkáte, pokud to od něj nechytnete. A vy to chytnete, to se vsaďte. A až to chytnete, nemůžete se vyležet, nikdo vám nepřinese čaj, nedá obklad na čelo a nepohladí po vlasech.
Vlastně jsou dvě možnosti. Váš drobek je ještě nemocný a vy se musíte starat o něj a svoji nemoc potlačit, vytěsnit, ignorovat, zapomenout, i když máte pocit, že brzo zdechnete. Váš drobek už není nemocný, ale ještě nesmí do školky a lítá po bytě, má energie na rozdávání (to je ten pseudoefedrin, co přidávají do léků na teplotu), nudí se a tím pádem otravuje ve chvíli, kdy byste za sebou nejraději zaklapli víko rakve.
Nevím, co je horší.
Nicméně vraťme se k nemocnému drobkovi. Mezi základní rodičovské povinnosti při nemoci patří:
- měření teplotky a srážení teplotky – ten, kdo neviděl nad ránem páru stoupající ze studených zábalů, neví, co je to starost o dítě,
- vaření a následné chlazení čaje proti kašli – nikdy byste nevěřili, že váš drobeček může kašlat jako starý tuberák. Může, a dokonce i hlubším hlasem a častěji.
- uklízení zvratků – věděli jste, že existuje projektilové zvracení, kdy dítě zasáhne věci vzdálené i tři metry daleko? Při viróze je u dětí zvracení naprosto běžné.
- kontrolování míry zarudlosti krčku a popřípadě aplikace sprejů do krku – nejlepší je, když děcko má angínu a vy mu vystříkáte krk a ono se rozkašle vám přímo do obličeje. Máte pocit, že to nechytnete? No, ještě den dva si ten pocit pěstujte a pak si rovnou napište praktikovi o stejná ATB jako má váš drobeček. Zajít k němu na vyšetření nemůžete, nemáte čas.
- podávání penicilinu, i pomocí čípků, i jednou za čtyři hodiny – což vám se vším předchozím připomene už zapomenutou frustraci z nevyspání, o které jste si mysleli, že už se nevrátí.
Že nic z toho nebylo v manuálu, že tohle jste nepodepsali? Přečtěte si příbalový leták, co jste dostali k dítěti, ještě jednou – všechno to tam je.
Školka není ale jediným zdrojem nákazy, i když je tím největším. A čím víc máte dětí, tím víc zdrojů nemocí máte. Děti si nemoci umí úspěšně předávat mezi sebou i doma.
Naprostá klasika:
5. září – nejmladší chytil virózu, je doma týden. I když s mámou spí v posteli, ta nic nechytla.
20. září – nejmladší dostal kašel, necháme ho ještě tři dny chodit do školky, třeba se to spraví. Spravilo, ale kašel od něj chytil prostřední syn, který odmítá být doma, protože kluci ve třídě začali hrát pinčes na školních stolech. Za týden se mu kašel zhoršil a tak zůstal doma. Od něj to chytil zpátky nejmladší (už máme 1. říjen), který dohromady s tím má i rýmu a teplotu, protože si podle vzoru staršího syna nebere na ven mikinu – proč taky, když ještě nemrzne.
Kašel zmizel (dcera i já s manželkou stále držíme), ale večer před tím, než měl jít do školky, ho rozbolela ouška z rýmy – doprčic. Jdeme na píchání uší a dozvíme se, že nosní mandle musí ven, termín na jaře.
12. října jde nejmladší zase do školky, rovnou chytne kašel, ale takový normální, který má půlka školky, a tedy chodí dál.
Dcera za týden poté (20. října) přinese z gymplu angínu, kterou chytí i oba synové.
Někdy na začátku listopadu podlehne manželka kašli, na který je náchylná a který se jí pravidelně drží čtyři měsíce.
Viróza, rýma a kašel se několikrát ještě vystřídají, nic zásadního.
22. listopadu oznámení, že se ve školce vyskytla spálová angína, a nejmladší bůhví odkud přitáhne domů jen pátou nemoc, kdy dětem slezou všechny nehty na rukou i nohou.
O Vánocích všichni chrchlají, že si můžou plíce vykašlat – jen já nic – a malý přinese ze školky plané neštovice. V lednu podlehnu já, nikoliv viróze ani angíně, ale zblázní se mi imunita (mám autoimunitní onemocnění, co se ozvalo v mých 43 letech poprvé), protože dostala příliš dávek virů a bakterií. Projedu se rychlou, strávím v nemocnici týden a dostanu na pár měsíců prednison. Tak takhle to u nás chodí. Myslíte, že jsme výjimečně moc nemocní? Zapomeňte, nikdo ze známých a kamarádů na tom není výrazně líp.
Začátek školky je vždycky nejhorší, pak se to začne zlepšovat. Ale pomalu. Jakmile máte všechny děti ve škole, je to víceméně už v pohodě, a vy můžete začít sčítat škody na svém vlastním těle.
Reálně, všechno to jsou víceméně maličkosti, které prožil každý rodič. Skutečné nemoci jsou naštěstí celkem raritní a ve chvíli, kdy se objeví, budete mít na tyhle lapálie zcela jiný názor.
Finance
Děti lezou do peněz. Když jsem počítal před deseti lety rozpočet, došel jsem k měsíčním výdajům 75 000 a většinu z toho dělaly děti. Jde to i levněji, i mnohem dráž – a děti se s věkem prodražují. Maličkatá bodýčka, botičky, plínky stojí houby proti ortopedickým botám pro tříletého caparta a tričku s Pokémonem – a to se vůbec nedá srovnávat s Nike botama pro teenagera a oversized mikinou s TSwift. A i když svým ratolestem dopřejete to nejlepší, co můžete, a sami budete chodit v tričku za 99 a riflích za 499 pět let v kuse, tak stejně uslyšíte, že všichni spolužáci mají neomezený kredit, nejnovější iPhone a ten, kdo nemá Nike Pro Max boty, je ubohej trapák, něco jako oni – a můžete za to vy.
Celou výchovu dětí máte pocit, že kalhoty se dělají jednorázový, boty jsou malý ve chvíli, kdy je vytáhnete z krabice, stylový ponožky vyjdou z módy po prvním vzetí do školy („Já je fakt nosit nebudu, tati.“) a ta zimní bunda byla blbá už od výroby – a stejně je tady a tady roztrhlá, a tak mi na ní aspoň kámoši něco nakreslili. Do Chorvatska, do Tater jezdí jenom chudáci a na školní výlety jezdí úplně všichni ze třídy, tati, i když v souhrnu stojí cca 60 000 ročně (tenhle rok: 17 tisíc Řím, 14 tisíc Francie, 29 000 Španělsko) – na jedno dítě.
Tohle všechno uslyšíte stejně, i když jste chudí, celkem za vodou nebo přebujele přebohatí. Vždycky bude někdo ze spolužáků, kdo dostává víc, má lepší kapesné, boty, trika, rodiče. Nemá cenu to hrotit.
Trochu syrových dat:
- Jídlo pro 2 dospělé na měsíc: 10k Kč, s 3 dětmi: 20k Kč a spousta poznámek, třeba že zelí nejím, nejsem koza.
- Bydlení pro 2 dospělé: komfortní 2+kk – 20k Kč měsíčně, s 3 dětmi aspoň nedostatečné 3+1: 35k Kč měsíčně – velkou část z toho dělají energie a voda, protože jen prase se nesprchuje 3× denně, táto a místo dvou praček za týden perete 3 denně.
- Lékárna a drogérie: z pětikila měsíčně na makeup pro vaši krásnou ženu se dostanete na 10kKč měsíčně – kde jsou započítané plíny,vlhčené ubrousky, přesnídávky, rybilka a desítky dalších drobností.
- Dovolená: 60k Kč pro dva na skoro luxusní dovolenou. Ale když máte 3 děti, je to dovolená social edition.
Drobný soupis toho, co musíte s jedním dítětem zaplatit navíc:
- kroužky pro dítě (aspoň dva po 3 tisících na půl roku)
- třídní fondy (aspoň 2 000 ročně)
- obědy 800 měsíčně
- družinu 1 200 měsíčně
- boty (letní, do vody, turistické, podzimní, sněhové, na kroužky, na tělocvik, bačkory, holínky, normální boty do školy a města) – jedny boty znamenají dobrých 800 Kč. A to je každou chvíli prošoupou, nebo ztratí, nebo z nich vyrostou.
- oblečení – už jsem naťuknul dřív.
- pomůcky do školy (1 000 jen v září)
- oslavy, dárky a atrakce obecně: laser game, bowling, oslavy spolužáků a dárky pro ně, pro děti dárky k narozeninám, svátkům a k Ježíšku (no limit, ale aspoň na 5kKč to ročně dohromady vyleze)
- pro větší: kapesné (100–500 měsíčně)
… určitě jsem na spoustu věcí zapomněl. No jasně, zapomněl jsem zmínit, že místo dvou platů máte jen jeden plat.
Pokud si projdete mé poslední tři blogy týkající se dětí, je asi jasné, že rodičovství není pro každého. Chce to nervy z ocele, kolíček na nos proti smradu, nekonečnou zásobu vlhčených ubrousků, fakt velkou šekovou knížku, dobré známosti v nemocnicích pro děti a vaše pevné zdraví. Nebo taky ne – risknout se to dá i bez čehokoliv z toho a doufat.
Na závěr jsem slíbil pár pozitivních bodů, které vám rodičovství přinese:
- Zjistíte, že toho zvládnete daleko víc, než jste si mysleli.
Jako chlap zvládnete hrdě nosit makeup, který vám dcera udělá, i nalakované nehty, u toho nasekat dříví do krbu, aby berušce v noci nebyla zima, a vyřídit byznys telefonát se zákazníky, kteří si myslí, že jednají s někým seriózním, sedícím v kanceláři a zírajícím do kalendáře, když už plánuje termín dodávky tak nehorázně drahého zboží.
- Budete si vážit každé chvilky klidu, kdy nikdo nekřičí a nic nechce.
Začnete zase rádi chodit do práce. A protože lidská paměť je velmi zajímavý fenomén, tak i z práce… i když vás děti po příchodu z práce pokaždé přetáhnou do pěti minut. A proto si budete daleko víc vážit manželky, že se nesbalila a neodjela k mamince, nebo nenarvala děti do babyboxu. - Pokud jste se s manželkou někdy hádali, co udělat se zbylými penězi, tak ty hádky už budou bezpředmětné, žádné peníze vám zbývat nebudou.
- Stanete se velmistrem v tetrisu nebo BlockBlastu, pokud nevlastníte extra extra long Vito. A co na tom, že vás váš teenager na vašem telefonu v BlockBlastu bez problému nakonec porazí.
- Pokud máte víc dětí, neshodnou se na tom, do jakého důchoďáku vás vrznou.
Zatímco vaše nejoblíbenější dítě bude chtít do toho levného v Bohnicích, těm dalším se i tenhle bude zdát moc drahý. - Nemusíte se bát, že váš majetek po vaší smrti propadne státu.
Když se naše děti dozvěděly, že existuje něco jako dědictví, začaly se rovnou dohadovat, co si kdo z nich vezme. Většina už je rozdělená, ale pohovku chtějí všichni tři.
A to je asi všechno. Pokud jsem vás dostatečně neodradil a chcete dítě, tak na co čekáte? Vytváření dětí patří k tomu nejlepšímu, co jako bezdětní můžete dělat. Než na to skočíte, přečtěte si ale všechny blogy ještě jednou, pořádně a pomalu. Máte to?
A jste si vážně jistí, že do toho chcete jít? Ano?
Tak nebudu rušit.
