Článek
Když jsem začal jezdit autem, přišla mi Praha šílená, zmatek nad zmatek, lidi jezdí jako čuňata. Zlatá vesnice, jako jsou Budějice, Kralupy nebo Brno. Nechápal jsem, jak je možný, že se ty lidi nezblázní, neuhoukají a jak je možný, že tu není ročně moc smrťáků, když každou chvíli máte chuť někoho zabít. Totiž, když si uděláte mezeru od předchozího auta 5 metrů a pokaždý vám tam někdo vleze do tří vteřin, tak tu chuť máte vlastně permanentně.
Nakonec jsem dopravu v Praze pochopil a chci s vámi pár postřehů sdílet, ať to nemusíte absolvovat od nuly a ať se nám tu jezdí líp.
Hlavním tématem v Praze je plynulost. Je tu spousta kolon, zácp, semaforů a magorů. Nikdo nechce trávit život v koloně, auta se tu používají jen pokud se chcete odněkud někam dostat a nejde použít metro. Metro je teda vždy, když to jde, daleko lepší nápad. Tím hlavním problémem je, že je nás tu fakt hodně, chceme tu přežít, neděláme si až tak moc naschvály a tolerance je tu naprosto v nebývalé míře – jasně, blbě jsi odbočil a potřebujes se otočit, nebo spěcháš, nebo čumíš na vedlejší, nebo potřebuješ při tristním stavu parkování v Praze něco vyložit a jsi na blikačkách …. ale co, já tě pustím a ani nezatroubím. Stane se to každýmu, dneska tobě, zítra mě. Nejsme přece vidláci.
Kolona na magistrále, kolona na okruhu, kolona na Průmyslové. Ve dvou nebo třech pruzích. Chcete se dostat do toho sousedního, protože potřebujete odbočit, nebo prostě se vám tam jen líbí – tady není trestné střídat pruhy – tak stačí blinkr a on vás Pražák během pár vteřin pustí. Jako vážně? Vážně. Vážně jo. Pokud vás nepustí první auto, je to tím, že buď má přímo na autě ústeckou(nebo podobně obskurní) značku, nebo je to kokos převlečený za Pražáka. No co, pustí vás druhé auto, nebo ještě lépe auto před tím autem, co vás nepustilo, nebo to ještě předchozí. Proto mimochodem nemá cenu blokovat někoho, kdo se chce zařadit těsně před vás. Nic tím nezískáte, ale to časem každému dojde.
Naopak co rozhodně nedělat: když se chci zařadit do pruhu vedle, čekám až tam bude mezera na moje auto pak dupnu na plyn, bez blinkru vítězně přejedu do vedlejšího pruhu a pak dupnu na brzdu, protože jinak bych to napálil do auta přede mnou. Tohle je na stejné úrovni, jako byste přijely do Prahy se starým čoudícím traktorem se slepičincem na okně. Prostě ne, rozhodně ne.
Mimochodem blinkr je dobrý nápad vždycky, i na kruháči. Proč? No protože když dáte blinkr, tak váš kolega vjíždějící na kruháč může vjet rychlejc, tím se i celkově zvedne plynulost dopravy a pomůžete tak v konečné fázi i sobě. Zip, který funguje v Praze vždy, jsem viděl funkční i v Budějicích a jsem za to rád, že se tyhle novinky probojovaly na venkov.
A máme tu další situaci. Dojíždíte na semaforech, kam skáče oranžová. Je rozhodně lepší nápad tu oranžovou v klidu projet, než dupnout na brzdu. Proč? No je nás tu moc, auto za vámi je od vás max. 3 metry, spíš ale metr, a pokud máte na autě pražskou značku, tak si řidič nemusí dávat pozor a nemusí to stihnout dobrzdit. Nechcete řešit pojistnou událost, on také ne, nechcete dozacpat přizacpanou Prahu. Prostě win-win řešení je plynule projet. Jediné odůvodnitelné brutální dupnutí na brzdu je v ohrožení vašeho života, nebo když na přechodu čeká krásná moravská borka.
Nebo si tahle stojíte v koloně, žádný kvalt, protože tu schůzku už stejně nestihnete a v tu chvíli Vám prolítne hlavou řešení. Teď když to švihnu vpravo, profičím to rezidentní obytnou zónou v Chabrech, pak dvakrát doleva ohulím to v Čimicích, a pak už jen přes Šutku a jsem dole na Kobylisích a ušetřím minimálně 38 vteřin a tu schůzku stihnu. Zapomeňte na to, nestihnete, možná ušetříte těch 38 vteřin, možná propálíte hodinu, protože v Bohnicích je to na silnici samej blázen, ale o to nejde. Budete opruzovat slušný pražáky žijící v rezidenčních čtvrtích a to vlastně naprosto zbytečně. Jen si představte, že by někdo z vaší cesty kolem kravína někdo udělal nové Dětmarovice. To fakt nechcete.
Poslední pravidlo je klid. O nic nejde. Nenechte se vytočit. Zjistíte, že pokud se budete chovat tak, jak jsem psal, budete se i cítit líp. Získáte nadhled a ztratíte kousek svého vidláctví. Ve chvíli, kdy vážně spěcháte, poznáte, že se vám ostatní klidně uhnou, pustí vás, pomůžou vám. Ono to ani jinak dlouhodobě nejde. Jinak bychom se tu všichni pozabíjeli.
Až si tohle všechno osvojíte, čeká vás poslední stupeň. Poznat kokosa a vyhnout se mu. Teď je to složitější než dřív. Stupně kokosovitosti:
SPZ s Skem – středočech, pokud není v Praze poprvé, asi bude v pohodě – mírná obezřetnost.
SPZ s Beckem – je zvyklý na Brno – mírná obezřetnost. Néé vážně, mám brňá(č)ky rád, vlastně je i obdivuju. Vím, jak těžké je žít na vesnici.
SPZ s Téčkem – to může být úplně v pohodě, ale taky to může být úplný magor, co právě vyfáral a ještě navalený jak cyp jede vystřízlivět do Práglu, nebo hůř jede fandit Baníku pičo na Letnou – střední obezřetnost.
SPZ s Účkem – ústečák, pryč od něj, ale honem. Deset metrů odstup změnit pruh, ještě líp změnit město, nebo radši stát. To je fakt průšvih.
Ostatní SPZ bych bral jako neutrální, tj. lehká až střední obezřetnost.
Pokud má ale někdo jedničkovou fábku nebo oktávku s křídlem na zadku, falešným vejfukem, s mračítky nebo podobným tuzingem, z auta mu jede na plný kule 50cent, techno nebo nedejbože Benny Cristo, tak je jedno odkud je, už víte že od něj co nejrychleji pryč. Mimochodem můžete preventivně zavolat policii, protože takhle sjetej perníkem to stejně naboří do prvního semaforu, kterej mu bude odporovat.
Jste tedy teď plně mentálně vybavení na to vyrazit do Prahy. Rád vás tu uvidím, ale prosím rozhodně nejezděte na kole. Ale o tom až příště.
