Článek
Když zabrousím na stránky České pošty a podívám se, co nabízí za služby, kromě prodeje losů a pexes, uvidím následující.
Psaní, balíky, kolky, dobíjení mobilů, elektronická dálniční známka, celní služby, platební a finanční služby, czech point (datovky, ověřování podpisů, výpisy z exekucí), elektronický podpis, reklamní a tiskové služby a filatelie.
Pojďme rychle odbavit nesmyslné a popovídat si o těch smyslných.
Kolky – všude, kde chtějí dnes kolky, se dá platit kartou, zbytečnost.
Elektronická dálniční známka – koupit jí na netu trvá asi 3 minuty, pošta jí fakt zařizovat nemusí, zbytečnost.
Platební a finanční služby – kromě výplaty důchodů a sipa nedělá Česká pošta nic, co by nedělala běžná banka. Pokud by stát nabídl výplatu důchodů a převod sipa nějaké zavedené bance, okamžitě by po tom skočila. Dělala by to výdělečně a sama.
Datovky – kdo měl někdy datovku, vidí jak je ten systém blbý. Sežralo to takových peněz a funguje to mizerně. Pro identifikaci existuje něco jako bankovní identita. Doručení dopisu datovkou jako ekvivalent dopisu do ruky lze zařídit jednoduše až triviálně bez složitých technických machinací na jednom cloudu a naprosto nenákladně.
Výpisy z exekucí – opět existuje centrální evidence, ze které si to lze jednoduše stáhnout a poslat.
Elektronický podpis – samozřejmě je v ČR i mimo ČR funkční konkurence.
Reklamní a tiskové služby a filatelie – to jsou čistě komerční záležitosti.
Proč vlastně mluvím o tom, že se dají takové služby nahradit? Proč je nahrazovat když už jsou? Je to jednoduché, když se stát zbaví ČP nebude ji muset sanovat a ušetří. Nikdo nezůstane bez služeb a ještě na tom bude umět vydělávat. Spolu s tím se uvolní spousta pracovníků, kteří jsou dneska navíc dost nedostatkoví. Držet těžce nabírající loď ČP mi nepřijde jako péče řádného hospodáře o svěřený majetek.
Nechal jsem si dvě služby, o kterých napíšu dál, na drobné povídání o tom, co se mi s nimi přihodilo. První z nich je posílání psaní a balíků a návazné celní služby. Druhá je ověřování podpisů.
Posílání psaní a balíků.
Všichni máme bezva zkušenosti s doručováním balíků od ČP. Každému se stalo, že byl náhodou celý den doma, ČP měla doručit balík do ruky, konečně po týdnu. Jediné, co se stalo, že jste dostali SMSku, že vás řidič nezastihl a máte balík na poště. Ne nadarmo kolují vtipy, že ČP zavede novou službu a to, že kromě zásilky do ruky a zásilky vyzvednutelné na poště, zavede zásilku vyzvednutelnou u zasílatele – jen pošlete příslušný poplatek a můžete si balík u zasilatele vyzvednout. Nakonec prý tuto službu ČP nezavedla, protože by nezadministrovala příval objednávek klientů.
Co se stalo mně. Obchodní partner mi poslal z USA kabely přes USPS, a to tedy u nás převzala ČP. Čtyři týdny po odeslání jsem kontaktoval poštu, kde mám zásilku (vsuvka – balík poslaný DHLkem z Hong Kongu máte doma za dva a půl dne včetně proclení). Odpověď byla, že už týden je na proclívací poště, ale neví jak to proclít, že jim mám poslat následující:
- Výpis z obchodního rejstříku, případně živnostenský list - scan dokladu.
- Osvědčení o DIČ - scan dokladu.
- Souhlas s platným ceníkem ČP, s.p. nejčastěji s částkou 700,- Kč (do tří položek) za vyhotovení celního prohlášení a vyřízení celních formalit - vyjádření do textu e-mailu.
- Vyjádření, zda-li je firma plátce či neplátce DPH - vyjádření do textu e-mailu.
- Registrace EORI (identifikátor dovážejících a vyvážejících subjektů - registruje celní správa) - scan dokladu.
- Závazné dispozice k celnímu řízení - scan vyplněného dokladu.
- Závazné kontaktní údaje - scan vyplněného dokladu.
vsuvka – DHL stačí znát vaše EORI číslo, což je u mě to samé číslo jako DIČ, nic dalšího nechtějí.
Poté, co jsem jim řekl, že na tohle nemám čas, že si raději proclím zboží na sebe jako na občana, po mně chtěli jen fakturu. Faktura byla přiložená k balíku a já její kopii neměl, jen scan ze zaplacení z PayPalu. Tak takhle to oni teda prý neproclí. Musí mít fakturu. A vlastně musí mít všechny moje údaje … a údaje o zásilce – co to je, z čeho to je, na co to je. PayPal nestačí, protože neví, co z toho je poštovné a tak dále a tak dále a tak dále. Po asi osmi mailech s jejich celním oddělením a výhrůžkách, že je to nezajímá, že pošlou klidně zásilku zpět, jsem se naštval a proclil jsem si balík online sám. Trvalo to tři minuty.
Zdálo by se, že zde příběh končí. Nekončí. Balík jsem po týdnu stále neměl a na dotaz kde je, mi bylo z celního odpovězeno, že to není jejich problém, že to má doprava. Za další dva dny kolem mého domečku, ve kterém mám home office projelo auto ČP a přišla mi SMSka, že mě nezastihli doma. Tak už jsem naštvaný volal na doručovací poštu ať mi sakra balík vážne doručí. Tak prý druhý den. Druhý den raději pobývám celý na zahradě, v půl druhé zazvoní pošťák a hlaholí: „Pane šéf, mám pro vás balík“. Já rozradostněný běžím k plotu jak raněný kolouch a těším se na kabely. Mno. Po čtvrt hodině hledání v autě: „Podívejte, já ho nemůžu najít, on tu asi není, ten včerejší řidič mi předal takhle auto a dal výpověď, já jsem novej.“ Posmutním, stoupne mi tlak na 220/110 a jdu vytrhat plevel, co mě roky na zahradě štval. Auto odjede. Nikdo neví, kde je můj balík. Za pár dnů zavolám na lokální poštu, jestli neví, kde je můj balík. Ale jo, jasně, je tady, přijďte si pro něj. Přijdu, vyzvednu a poštovní baba se mi omluví, že bohužel dalo nedávno čtyřicet doručovatelů hromadně výpověď a ty noví to ještě neumí. Jdu domů, balík v ruce. Za dva dny mi přijde do schránky oznámení, že mám na poště ještě jeden balík. Tak tam zajdu …. Jó to je přece ten co jste si u nás vyzvedával, tohle oznámení můžeme rozrtrhat, dejte mi ho.
Příběh druhý – ověření podpisu. Slibuju, že budu stručný.
Se zahraničním partnerem podepisujeme smlouvu. V angličtině. A pak ji musím dát apostilovat (ověřit) na ministerstvu zahraničí na Hradčanském náměstí, a pak šup s ní na ověření na ambasádu a máme smlouvu hotovou.
Cesta první vede na poštu na ověření na czech point. Vystojím frontu. Paní vedoucí je milá, ale je mi vysvětleno, že anglicky psanou smlouvu oni neověří. Musí to být půl na půl – půl české stránky, půl anglické stránky (překlad), to že mi ověří. Zdvořile poděkuju a jdu to předělat.
Cesta druhá na poštu – Vystojím frontu, mám smlouvu přeloženou, pěkně sloupeček česky a vedle sloupeček v angličtině, na každé stránce. Paní vedoucí mi vysvětlí, že tak je to špatně, to ověřit nemůže, musí to být pod sebou, aby si tam nikdo nic prý nepřipsal. Poděkuju a jdu to předělat.
Cesta třetí na poštu – dovalím dokument, vystojím frontu, ověření proběhne, jsem štasten a okamžitě mířím na ministerstvo zahraničního obchodu. Vystojím dvouhodinou frontu. Pán si vezme můj dokument, odběhne dozadu, že to potvrdí (apostiluje). Vrátí se zadumaně s dokumentem v ruce a sdělí mi, že tohle on apostilovat nemůže, protože se paní vedoucí podepsala jinak než je v podpisovém vzoru, takže bohužel. Ale že se na ten samý dokument může paní vedoucí ještě podepsat správně, a že nemusím předělávat celý dokument a můžu přijít znova s tím samým, ale správně podepsaným.
Cesta čtvrtá na poštu – vystojím frontu, paní vedoucí se diví, že je její podpisový vzor jiný, protože ona se prý podepisuje takhle už 10 let, což jí její kolegyně potvrzují. Paní vedoucí mi nabízí, že když přinesu nový dokument, tak mi ho její kolegyně podepíše zadarmo, přesněji, že ona, paní vedoucí to zaplatí. No co mi zbývá, že. Jdu to vytisknout znovu.
Cesta pátá na poštu – nesu dokument, vystojím frontu, paní vedoucí zmizela. Její kolegyně se od přepážky už neusmívá. Říká, že dvojjazyčný dokument ona teda neověří, že neumí anglicky a mají přímo od pošty zakázané ověřovat dvoujazyčné dokumenty, hele, tady to je napsaný. Její kolega říká totéž. Zeptám se, jak je možné, že paní vedoucí mi to předtím ověřila. Odpoví, že neví, že ona to teda neověří. Prosím jí, ať zajde za paní vedoucí a poradí se s ní. Odejde, chvíli se asi radí, pak se vrátí dolů a říká, že mi podpis na tomhle dokumentu rozhodně neověří. Přidá mi radu na závěr, že si mám nechat anglickou smlouvu oficiálně přeložit, soudně ověřit překlad a pak, že jí to můžu donést a můj podpis pak ráda ověří. Chce se mi řvát.
Jsem na začátku a vlastně hůř než na začátku. Mám si sehnat soudního překladatele. Počkám až vychladnu a popřemýšlím. Protože nevím, jestli by se trefila s podpisem do podpisového vzoru rezignuji na Českou poštu. Vytisklý dokument beru bez ohlášení k nejbližšímu notáři, kde mi ho během 10 minut ověří za 80 korun. Pak na notářskou komoru, kde také apostilují a za 2 hoďky jsem doma a už mě čeká jen ta ambasáda.
Když si dám dohromady co pošta dělá, co umí, co jsem s ní zažil. Když se podívám jak zde fungují komerční banky, jak vyrostly všechny DHLka, DPDčka, Zásilkovny a jak skvěle fungují, tak mi vychází jediné. Česká pošta patří zrušit. Hned. Jako teď hned. Nevidím důvod dotovat špatně fungující služby, když paralelně existují služby dobré a výdělečné. Ahoj.
