Článek
Nedalo mi to a článek jsem si stáhl a prolétl. Vím, že do recenzovaných časopisů se nedostane kdejaká ptákovina, editoři (recenzenti) se snaží být nestranní. A skutečně. Článek říká zcela něco jiného, než je nám prezentováno. Raději se nebudu štourat do toho, proč to tak je, zda je to nekompetence nebo progresivistický záměr. Nicméně pojďme se na to, co je z informací obsažené v článku vynecháno, podívat.
Tak nejprve je nám o článku předkládáno, že tvrdí, že fyzické tresty jsou vždy negativní. To je první lež. Studie zkoumala dětské chování v souvislosti s:
okamžitá změna chování, morální internalizace, kvalita vztahus rodiči a duševní zdraví dítěte, dále pak agrese, kriminální a antisociální chování, týrání vlastního dítěte nebo partnera a nepřeložitelné „victim of abuse by own parent“.
O pár stránek dále je napsáno: „corporal punishment is indeed effective in securing short-term compliance“, tedy: „fyzické tresty jsou skutečně efektivní na zajištění krátkodobé bezprostřední poslušnosti.“
Pojďme se o tom pobavit. Myslím, že si nikdo nemyslí, že řezat děcko jako žito každý týden, třeba za to, že si neuklidilo, je normální. Ne. Už jen selský rozum jasně říká, že pokud někoho budu pravidelně mydlit, že to přijme jako svůj modus operandi, tedy normální a bežný způsob komunikace s okolím a bude agresivní na lidi okolo a ještě to poškodí moje vztahy s ním. To mimochodem říká i ta studie. Pokud někoho budu pravidelně fyzicky trestat, pak se to negativně projeví v oblastech, které studie zkoumala. Jenže takhle nikdo soudný fyzické tresty nepoužívá. To mimochodem je to, co vědkyně zkoumala z hlediska negativních vlivů.
Modelová situace. Máte 2-3 leté dítě, které když jde po chodníku považuje za děsnou švandu rozběhnout se z nenadání do silnice, protože vy za ním okamžitě startujete. Nekonečné vysvětlování nepomáhá. Když ho drapnete za ruku, tak se začne vztekat, brečet a například si lehne na zem. Na vodítko (kšíry) ho dát, považuju za týrání. Má to jednoduché řešení. Plácnete dítě přes zadek, což mu jasně řekne, že to není legrace, a že teď bude dělat co chcete vy. Z mé zkušenosti vyplývá, že jedno plácnutí přes zadek stačí. Nám jedno plácnutí vydrželo navždy (ikdyž o tom studie nemluví) A má to i svoje výhody, jako například že nemáte placaté dítě (mimochodem, teď vyšel článek s nadpisem: Čtyřletý chlapec se odpoutal z dětské sedačky, vběhl pod projíždějící auto)
Zkráceně: Studie nehovoří o negativních vlivech plácnutí na zadek jednou za rok, naopak takový trest uznává jako krátkodobě velmi efektivní.
Jenže to není všechno. Když se zamyslíme nad tím, jak mohli být studie dělané, napadne vás. Na to, aby rozlišili jaký vliv mají fyzické tresty na vývoj dítěte by přeci potřebovali identická dvojčata, identické prostředí a jedno fyzicky trestat a jedno fyzicky netrestat. Protože to přeci může být zcela obráceně. Děti, které mají sklony k agresivitě a antisociálnímu chování jejich rodiče prostě častěji fyzicky trestali. Přece není možné, aby si vědec nepoložil takovouhle otázku a nezamyslel se nad tím. Otázkou navazující (mající hodně společného) je to, jak měřit účinek fyzických trestů, a jejich dopadů na dítě pokud stav dítěte a dotaz na fyzické trestání probíhá v jednom okamžiku. Studie je dobře napsaná a tak se na to skutečně autorka sama sebe ptá.
Na začátku studie je napsáno toto (klidně tuhle část přeskočte, je to napsané tak, že se to nedá číst):
Je důležité si hned na začátku přiznat, že většina studie zkoumající vazby mezi tělesnými tresty rodičů a chování a prožívání dítěte měří oba konstrukty ve stejném okamžiku, čímž se zabrání jakýmkoli závěrům o kauzalitě. Jak diskutuji níže, dokonce i měření tělesných trestů rodičů v jednom časovém bodě a chování dítěte v budoucím časovém bodě nemusí stačit k vyvození kauzálního směru. Skutečná detekce kauzality může vyžadovat kontrolu míry chování dítěte nebo zájmu v prvním časovém bodě, stejně jako zohlednit automatické nahodilosti chování v čase. S ohledem na tyto body, zde popsané metaanalýzy nepřinášejí kauzální závěry, ale umožňují pochopit pouze to, zda tělesné tresty a dětské konstrukty jsou spojeny.
(přeloženo překladačem, tuhle hantýrku překládat do detailů nezvládám, je otázka zda umím blbě česky nebo anglicky ;-)
Co to ale znamená? Že studie (které meta studie analyzuje) nelze brát za neprůstřelné, protože kauzalita (to že díky fyzickým trestům děti mají různé sociální a mentální problémy a například jsou agresivnější) rozhodně prokazatelná není.
Další otázkou je, zda děti vůbec trestat. Přijde mi, že všichni psychologové se schodují na tom, že pozitivní motivace je lepší, nicméně vždy to pozitivně nejde a po velmi špatném a záměrném chování musí přijít trest (asi to tak je, proč by jinak existovalil věznice). Děti musí mít hranice. A jak tedy chcete své dítě potrestat, když fyzicky to nejde?
1)dostane práci, kterou musí udělat? Vytvoříte mu negativní postoj k práci.
2)budete ho trestat psychicky? To považuju za daleko horší možnost než mu jednu plácnout. A to mluvím o libovolném trestu z plejády možných – tvářit se ublíženě, nemluvit s ním, nebo ho kompletně ignorovat, poslat ho do jeho pokoje s tím, že může přijít až se omluví, atp atp.
3)zakazování oblíbených činností? Kontaku s vrstevníky(známý zarach)? Zakazovaní mobilu, počítače?
Z popsaného mi naprosto není jasné, jak tato studie mohla spustit takovou lavinu změn zákoníků po Evropě. Protože studie nedává k takto radikálním změnám podklad. Spíš se nabízí teorie, že politici článek nečetli, a že výklad studie většinou dělají užiteční progresivisté.
Na závěr se tedy nabízí otázka proč danou právní úpravu dělat. Nenapadá mě žádný důvod. Je ale možné, že žiju jen ve vlastní sociální bublině, protože nikdo z mého okolí své dítě pravidelně nebije, nebo nebije ho za blbosti. Už současná právní úprava zajišťuje, že když dítě přijde do školy s modřinami nebo zvlášť zamlklé a sklesklé (podezřelá změna chování), tak to třídní učitelka musí řešit. Nemá to tedy žádnou přidanou hodnotu.
No nic, syn mě dnes nepozdravil: „Buď zdráv můj otče, živiteli a ochraniteli“, tak ho jdu seřezat. /konec sarkasmu.
