Článek
Václav Moravec představoval po více než dvě dekády neochvějný maják nezávislosti České televize. Po celých dvaadvacet let svého působení dennodenně dokazoval, že se nestraní žádného střetu a dokáže vést břitký, argumenty podložený dialog vskutku s kýmkoli. Obrovský divácký zájem o jeho pořady byl neklamným důkazem toho, že naše společnost stále prahne po analytickém pohledu na svět, po tvrdých otázkách a nekompromisním rozboru faktů.
Dnešní den se však zapíše do dějin české žurnalistiky černým písmem. Pod neúnosnou tíhou nátlaku současné vládní koalice Václav Moravec oznámil svůj konec. Jak sám smutně, leč s rovnou páteří konstatoval, již dále nedokáže v tomto prostředí garantovat redakční nezávislost. Slepá a falešná „vyváženost“, kterou si mocipáni vynucují, veřejnou službu de facto likviduje.
Pro nás, pro generaci, která bude jednou z vlastních daní horko těžko splácet všechny ty jejich takzvaně „výhodné“ balíčky a politické experimenty, je to rána o to palčivější. Sami moc dobře víme, jaké to je stát tváří v tvář těmto politikům a sledovat, jak nám bezostyšně lžou do očí a překrucují pravdu. Těmto lidem se ruka na konci dne zkrátka nepodává. A tito samí lidé nyní definitivně stahují svá chapadla i kolem veřejnoprávní televize.
Dneškem jsme možná utrpěli trpkou porážku v jedné zlomové bitvě o pravdu. Vládní moc ukázala, že její prsty dosáhnou až příliš daleko. Nenechme se však mýlit, ten skutečný zápas o to, v jaké zemi budeme žít, teprve začíná. Závěrem mi nezbývá než vyjádřit hluboký dík panu Moravci za to, že odmítá ohýbat hřbet a kooperovat s těmi, v jejichž přítomnosti již nelze garantovat nezávislost a kde se litera kodexu ČT stala pouhým cárem papíru.
