Článek
Česká republika má dvě vrstvy dopravní správy, které by měly spolupracovat. Místo toho si přehazují účty jako horký brambor. Stát staví objízdné trasy přes krajské silnice, ale nezaplatí za jejich opravu. Kraje žádají vlastní mýtné, ale ministerstvo jim to zakazuje. A kdesi mezi tím trpí řidiči, obyvatelé přiotrávených obcí a 20 000 mostů, které právně nepatří nikomu.
Tato analýza vznikla na základě semestrální práce, která kombinuje data ze Státního fondu dopravní infrastruktury, vlastní emailovou korespondenci s radním Středočeského kraje Ing. Josefem Pátkem, PhD., a s tiskovým oddělením Ministerstva dopravy Slovenské republiky. Výsledky jsou znepokojivé.
Středočeský kraj: past objízdných tras a mosty nikoho
Středočeský kraj trpí specifickým paradoxem: leží kolem Prahy, takže vším projíždí. Kamiony, které chtějí objet pražský okruh nebo ušetřit na mýtném, volí krajské silnice jako bezplatnou alternativu. Jenže silnice II/104, II/125 nebo II/605 nebyly stavěny na stovky kamionů denně. Pod jejich tíhou se rozpadají.
Klíčový problém: centrální orgány systémově naplánují objízdnou trasu přes krajskou silnici, ale žádný mechanismus na kompenzaci škod neexistuje. Kraj opravuje cizí škody ze svého. Hejtmanka Petra Pecková a radní Josef Pátek to nazývají alarmujícím stavem: otřesy z kamionů praskají domy v obcích, kvalita života klesá.
Iluze navýšení RUD
V roce 2026 stát navýšil rozpočtové určení daní pro kraje z 9,45 % na 10,23 %. Na papíře to vypadá jako vstřícný krok. Ve skutečnosti jde o účetní trik: současně na kraje přešla povinnost financovat nepedagogické pracovníky ve školách (kuchařky, školníky, uklízečky), které dříve platil stát. Jak upozorňuje Radim Holiš z Asociace krajů, peníze jsou předem utraceny ještě než dorazí. Ze Státního fondu dopravní infrastruktury pak pro krajské silnice v roce 2025 nezůstalo nic, doslova nula korun, zatímco vybavení letišť dostalo 40 milionů.
Na dotaz, zda jsou navýšení RUD považují za reálné zlepšení, odpověděl radní Pátek jednoznačně: „Jsme v čistém mínusu a ne malém.“
20 000 mostů bez majitele
Ještě absurdnější je situace kolem mostních konstrukcí. Zákon říká, že most patří tomu, kdo spravuje přilehlou komunikaci. Problém je, že u tisíců mostů nikdo neví, čí komunikace to vlastně je. Historické záznamy chybí, digitalizace je nedokončená, papírové kopie se ztratily.
Výsledek: přibližně 20 000 mostů v Česku právně nepatří nikomu. Stát je odmítá převzít kvůli vysokým nákladům, kraj je nemůže opravovat bez jasného vlastnictví. A tak se čeká na havárii.
Radní Pátek k tomu říká: „Jediná šance na sjednocení je právní úprava, že čí stavbu most nese, ten je jeho. Principiálně správně, reálně neprosaditelné.“
Kraj navrhuje tzv. krajské mýtné na nejpostiženějších úsecích. Ministerstvo to odmítá s argumentem o státní jurisdikci. Kraj tak stojí v situaci, kdy nese povinnosti bez financí a pravomocí.
Vysočina: trať, kterou projede, ale nezastaví
Plán vysokorychlostní tratě (VRT) byl jednoduchý: propojit Prahu, Brno a Ostravu. Rekordní časy, moderní infrastruktura. Problém nastal, když trasa vedla přes kraj Vysočina, aniž by tam vlaky zastavovaly.
Pro kraj by to znamenalo čistou ztrátu: ekologická zátěž výstavby, nutnost správy infrastruktury a žádný přínos pro místní obyvatele. Kraj kategoricky odmítl spolupráci.
Stát nakonec pod tlakem přistoupil na kompromis: terminál Jihlava. Ten by umožnil lidem z Vysočiny rychlé spojení s Prahou i Brnem, a přetvořil VRT z elitní meziměstské linky na součást regionální mobility. Diskuse o ekonomické efektivitě terminálu stále pokračují, ale případ ukazuje důležitý vzorec: kraje dokážou prosadit svůj zájem, jen pokud mají dost politické síly a vytrvalosti.
Výstavba VRT je nyní plánována na rok 2028, první úsek by mohl být otevřen v roce 2033, dokončení se blíží k roku 2050.
VRT Česká republika
Přeshraniční doprava: kde to funguje lépe
Na pozadí všech těchto sporů existuje příjemná výjimka: česko-slovenská přeshraniční dopravní spolupráce. Tady věci fungují.
Jihomoravský kraj a jeho koordinátor KORDIS JMK spolupracují přímo s partnery na slovenské straně. Ministerstvo dopravy SR to potvrzuje a v odpovědi na dotaz dodává, že přenos kompetencí na samosprávné kraje situaci zásadně zjednodušil. V nejbližší době se plánuje jednání mezi MD SR a Jihomoravským krajem o novém přeshraniční spojení Záhoří a jižní Moravy.
Problém přetrvává jinde: tarify a uznávání jízdenek přes hranici nejsou plně harmonizovány, regionální autobusové linky zastavují na krajských hranicích a cestující musí přesedat. Dohoda o zjednodušení autobusové dopravy v pohraničních oblastech je však v přípravě.
Hlavní poučení: decentralizace funguje. Pokud kraje dostanou kompetence, dokážou vyjednávat efektivněji než centrální ministerstva.
Jihočeský kraj: dálnice odnikud nikam
Jihočeský kraj má svůj největší infrastrukturní symbol: dálnici D3. Nebo spíš její absenci. Jihočeská část dálnice pomalu postupuje k hranicím Středočeského kraje, jenže bez napojení na druhé straně zůstává dálnicí odnikud nikam. Mezitím se tranzit vylévá do obcí na staré silnici I/3.
Z dubnové revize rozpočtu SFDI pod Babišovou vládou vyplývá, že prostředky určené na dostavbu kritických úseků putují jinam. Konkrétní cíle přerozdělení nejsou veřejně specifikovány, ale výsledek je zřejmý: D3 čeká dál.
Ve stínu D3 stojí obchvat Českých Budějovic s geologicky komplikovaným tunelem Pohůrka. Dokud nebude hotový, centrum města de facto funguje jako parkoviště pro kamiony z Linze. Napříč hranicí přitom Rakousko sebevědomě dokončuje rychlostní silnici S10 a blíží se k Dolnímu Dvořišti. Kontrast je zarážející.
Jihočeský kraj také bojuje s tím, že koridorové vlaky sviští, ale regionální tratě chřadnou bez financování. Kraj nemá na lokální spoje, které by přivážely lidi k páteřní železnici, a výsledkem je více aut na přetížených silnicích.
Co s tím? Čtyři opatření, která by pomohla
Na základě analýzy a odpovědí příslušných orgánů lze navrhnout čtyři konkrétní kroky:
- Reforma RUD s vyhrazenou složkou pro silnice: Část příjmu z rozpočtového určení daní by měla být legislativně chráněna výhradně pro silnice II. a III. třídy. Jinak kraje budou vždy platit jiné mandatorní výdaje a silnice zůstanou na konci fronty.
- Princip akcesority pro mosty: Jednoduchá právní úprava: most patří tomu, čí komunikaci nese. Konec kategorie "mostů nikoho", konec řízeného chátrání 20 000 objektů.
- Krajské mýtné od roku 2030: Zpoplatnění nadužívaných úseků jako II/104 nebo II/605 je jediný efektivní nástroj proti mýtné turistice. Legislativní rámec se musí začít připravovat nyní, jinak rok 2030 dorazí bez řešení.
- VRT jako součást regionální dopravy: Terminál Jihlava nestačí bez návazných spojů. VRT musí být od začátku plánován jako hub napojený na regionální železnici a autobusy, jinak jde o luxusní meziměstský express bez regionálního přínosu.
Závěr: Systémový problém, ne série nehod
Všechny popsané problémy mají společného jmenovatele. Stát přenáší finanční povinnosti na kraje bez odpovídajícího navýšení pravomocí a zdrojů. Není to série špatných rozhodnutí, je to nastavení systému.
Výjimka potvrzující pravidlo přišla ze Slovenska: kde stát přenesl kompetence na kraje skutečně, komunikace se zjednodušila a přeshraniční spolupráce funguje. To je model, který stojí za pozornost.
Dokud se tento systémový problém neřeší, budou kraje opravovat cesty za stát, čekat na mosty nikoho, a bojovat s ministerstvem o právo vybírat mýtné na silnicích, které jim stát sám poničil.
Článek vznikl na základě semestrální práce Tadeáše Barteka a Filipa Povolného (VŠTE České Budějovice, 2026), vedené Mgr. Petrem Kolaříkem. Práce kombinuje analýzu veřejných dat s vlastní emailovou korespondencí se zástupci Středočeského kraje a Ministerstva dopravy SR.
