Článek
Drogy v Třetí říši: Jak nacisté bojovali i vítězili pod vlivem
Nacistická propaganda stavěla na obrazu čisté, disciplinované a odolné společnosti. Realita však byla jiná – rozšířené užívání drog, zejména mezi vojáky a elitou, se stalo neodmyslitelnou součástí válečné mašinerie i běžného života. Hlavní roli sehrál pervitin, tedy metamfetamin, který pomáhal vojákům překonávat únavu, zvýšit výkon a potlačit strach. Jak moc ovlivnila tato látka průběh války a proč se nakonec stala problémem pro samotné nacistické velení?
Pervitin: droga Wehrmachtu
Ve třicátých letech byl v Německu objeven metamfetamin, který se brzy dostal na trh pod značkou Pervitin. Zpočátku byl volně prodejný a oblíbený mezi studenty, úředníky i ženami v domácnosti jako prostředek proti únavě. Když vypukla druhá světová válka, Wehrmacht si rychle uvědomil jeho potenciál. Pervitin umožňoval vojákům zůstat bdělí po dlouhé hodiny, zvyšoval jejich sebevědomí a tlumil bolest i hlad.
Během tažení do Polska a Francie dostávali vojáci masově tzv. „tankové čokolády“ – tablety pervitinu zabalené v čokoládě. Tyto dávky jim umožňovaly provádět dlouhé přesuny a bojovat bez přestávek, což výrazně přispělo k bleskové válce (Blitzkriegu).
Pervitin ve vedení Třetí říše
Nebyli to jen řadoví vojáci, kdo užívali stimulanty. Samotný Adolf Hitler byl podle historiků silně závislý na lécích, které mu podával jeho osobní lékař Theodor Morell. Ten mu ordinoval koktejly obsahující opiáty, steroidy, amfetaminy a další látky, aby ho udržel v bdělém a aktivním stavu. Svědectví ukazují, že v pozdějších fázích války Hitler trpěl silnými abstinenčními příznaky, které mohly ovlivnit jeho úsudek.
Další nacističtí pohlaváři, jako Hermann Göring, byli také silně závislí – v jeho případě na morfiu. To se stalo běžnou praxí mezi vysokými důstojníky, kteří hledali únik od stresu a vyčerpání.
Problémy s masovým užíváním drog
Ačkoli se zdálo, že pervitin je ideálním nástrojem k posílení německé armády, měl závažné vedlejší účinky. Dlouhodobé užívání vedlo k vyčerpání, paranoie a psychotickým stavům. Mnoho vojáků se po několikaměsíčním nasazení stávalo prakticky neschopnými služby.
Nacistické vedení si tento problém uvědomilo a v roce 1941 bylo užívání pervitinu ve Wehrmachtu omezeno. To však neznamenalo jeho konec – na frontě stále koloval na černém trhu a mnoho vojáků si jej nechávalo předepisovat pod různými záminkami.
Experimenty a vývoj nových drog
Němečtí vědci se snažili vyvinout silnější a účinnější stimulanty. Mezi jejich experimenty patřil například projekt D-IX, který měl vojákům poskytnout extrémní odolnost a sílu. Tato droga obsahovala směs kokainu, morfia a pervitinu a byla testována na vězních v koncentračních táborech. Výsledky byly slibné, ale válka skončila dříve, než se látka mohla dostat do masového použití.
Drogy a německá společnost
Nejen armáda, ale i civilní obyvatelstvo využívalo drogy jako způsob úniku z reality válečného strádání. Pervitin byl běžně dostupný a ordinován i ženám v domácnosti jako „zázračný lék“ proti únavě. Reklamy jej doporučovaly jako prostředek pro zvýšení produktivity.
Po válce se drogová závislost mnoha veteránů stala vážným problémem. Bez přístupu k pervitinu se někteří z nich uchylovali k jiným drogám nebo alkoholu. Východní i západní Německo se však snažily omezit šíření této historie, a tak bylo téma drog v Třetí říši po dlouhou dobu přehlíženo.
Závěr
Užívání drog v nacistickém Německu nebylo jen o individuálních závislostech, ale stalo se součástí vojenské strategie. Přestože pervitin pomohl Wehrmachtu dosáhnout rychlých úspěchů, jeho dlouhodobé účinky přispěly k fyzickému i psychickému zhroucení vojáků. Tento aspekt druhé světové války ukazuje, jak daleko byli nacisté ochotni zajít v honbě za vítězstvím.
