Hrobník Sparty? Stramaccioniho milionový experiment skončil fiaskem

Tenhle elegantně oblečený Ital se narodil v roce 1976 v Římě. Aspiroval na profesionální kariéru, ale když se začal v 19 letech připravovat s Bolognou, plány mu překazilo zranění kolene.

Dokončil si ale vzdělání na univerzitě a začal se věnovat trenéřině. Postupně se vypracoval k mládeži AS Řím a díky úspěchům získal v roce 2011 místo hlavního trenéra primavery Interu Milán, se kterou vyhrál NextGen Series, tehdejší mládežnickou Ligu mistrů.

Největší krok v trenérské kariéře udělal o rok později. U hlavního týmu skončil Claudio Ranieri, známý pozdějším ziskem titulu s Leicesterem. Vedení Interu se následně dohodlo se Stramaccionim, že se do konce sezony postaví na lavičku italského giganta.

A překvapivě se mu dařilo. Do konce sezony ubojovali šesté místo a, co je důležitější, zvítězili v městském derby, což AC Milán stálo titul. Stramaccioni tak pokračoval jako hlavní kouč i v sezoně 2012/13.

I přes dílčí úspěchy ale Inter skončil devátý, nedostal se do evropských pohárů a Strama byl vyhozen. Tohle angažmá ho ale dostalo do povědomí prvoligových klubů, a tak na další šanci nečekal dlouho. V červnu 2014 podepsal roční smlouvu s Udinese.

Po konci smlouvy čekalo Stramaccioniho první zahraniční angažmá a v listopadu 2015 se postavil na lavičku řeckého Panathinaikosu. Tam měl smlouvu do konce sezony 2016/17, ale tuhle smlouvu nedokončil a byl vyhozen pro špatné výsledky.

Následovalo angažmá, kvůli kterému se Andrea Stramaccioni vryl do paměti všech českých fotbalových fanoušků.

Nejdříve se ale musíme podívat, do jakého prostředí italský couch přišel. Sparta na tom nebyla dobře. Poslední opravdu úspěšná sezona byla 2013/14, kdy pod Vítězslavem Lavičkou získala double.

Další úspěch přišel o dva roky později, kdy se Sparťané pod Zdeňkem Ščasným probojovali do čtvrtfinále Evropské ligy. Ale v domácích soutěžích už to žádná sláva nebyla. Spartu na ligovém trůnu nahrazovaly Plzeň a Slavia. A s neúspěchy začal i kolotoč trenérů.

Zdeněk Ščasný se po prohře v derby rozhodl skončit a nahradil ho dosavadní trenér juniorky David Holoubek, kterému se s experimentální sestavou plnou juniorů podařilo porazit Inter Milán.

Holoubek ale neměl dostatečnou trenérskou licenci, a tak se formálně hlavním trenérem stal dosavadní generální manažer Tomáš Požár, zatímco Holoubek byl na papíře pouze asistent. Ale po neuspokojivých výsledcích byli oba vyhozeni.

Sparťanské vedení se uchýlilo k variantě, která opět nebyla úplně systematická. Petr Rada dostal smlouvu jen do konce sezony a překvapivě se mu dařilo, ale smlouva mu prodloužena nebyla.

S Radou tak Sparta za poslední rok vystřídala čtyři trenéry, neuvěřitelné číslo, které letenské vedení dostalo do úzkých. Fanoušci byli naštvaní, ale vlastně i rezignovaní. Následující sezona ale byla jiná než ty předešlé. Vítěz ligy postupoval přímo do Ligy mistrů. A tak vedení přišlo se jménem, které mělo klubu vlít krev do žil.

Andrea Stramaccioni, italský elegán se zkušenostmi z Interu Milán. Vypadal sebevědomě a část fanoušků určitě cítila, že se zahraničním trenérem můžou přijít úspěchy, ale část byla stále skeptická.

Dostal dvouletou smlouvu, přivedl si vlastní realizační tým a posily si taky vybíral, jak chtěl. Tohle všechno mu hrálo do karet.

Z týmu odešli zejména Češi jako Mazuch, Holek, Čermák nebo Jiráček, ale posilami byli pouze cizinci, Vukadinović, Plavšić, Ćivić, Janko, Ben Chaim, Kaya, Mandjeck, Mavuba a Slováci Štetina a Dúbravka.

Za těchto deset hráčů Sparta utratila neuvěřitelných 267 milionů korun. A nakonec přišla ještě jedna posila, asi ta nejzvučnější. Na hostování z Interu Milán zavítal do Prahy Biabiany.

Internacionalizovaná sestava se měla ukázat v prvním soutěžním zápase v předkole Evropské ligy proti CZ Bělehrad. Jenže v Srbsku prohrála 2:0 a doma 0:1. Navíc vypadli i v českém poháru, takže nabitá sestava hrála pouze jednu soutěž. Ale ani v lize se nedařilo.

Po podzimu byla Sparta na pátém místě s osmnáctibodovou ztrátou na první Plzeň. Jenže vlak už se rozjel a nešlo ho zastavit. Letenští pokračovali v posilování kádru. V zimní přestávce přišli Nita, Kanga, Ristić a samozřejmě Nicolae Stanciu.

Ale ani to vůbec nepomohlo. Špatné výsledky, roztržky v týmu, protesty fanoušků, tohle všechno vyvrcholilo 6. března 2018, kdy byl Stramaccioni odvolán z funkce trenéra.

Zbytek sezony odtrénoval Pavel Hapal a Sparta skončila pátá. Dalším překvapením bylo, že přes investice Sparty, ale i Slavie si první místo zajistila Viktoria Plzeň, a s tím i Ligu mistrů.

Za chvíli si řekneme, co se dělo s hvězdnými posilami dál. Ale nejdřív se podíváme na to, proč tenhle experiment vlastně nevyšel.

Jako první mě napadne naprostá přestavba kádru. Stramaccioni chtěl udělat revoluci, ale jak sám později řekl: „Jméno není všechno, chemie nefungovala.“ Posil bylo hodně najednou, složil se vlastně úplně nový tým. Navíc pouze z cizinců, kteří neměli ke klubu vztah.

Dnes vidíme, že i kabina plná zahraničních hráčů může fungovat, ale musí v tom být systém. Navíc za Stramy měli posily mnohem vyšší platy než čeští hráči, kteří tuhle revoluci přežili. Chemii v kabině nepomohlo ani to, že se zahraniční hvězdy na hřiště nedostaly, protože právě čeští hráči s menším platem podávali lepší výkony.

A jak na to reagovali fanoušci? Po řadě vyhozených trenérů vítali změnu, která by mohla nastavit stabilitu. Ale to, co nastalo, nikdo nečekal ani v nejhorších snech. Revoluci v kádru nebrali dobře a po zpackaném začátku sezony se aktivní fanoušci rozhodli dát jasně najevo svůj názor. Vedení klubu přímo na stadionu darovali rakev.

Část kotle také jednou zavítala do tréninkového centra na Strahově, kde zrovna trénovalo áčko.

Pokřik „Arrivederci Stramaccioni“ zněl od sparťanských fanoušků stále častěji. Rozdávaly se letáky, odcházelo se z tribun, atmosféra mezi fanoušky byla hrůzostrašná.

Symbolem Stramaccioniho éry jsou posily. Bylo jich hodně a za hodně peněz. Teď si projdeme jednotlivá jména a řekneme si, jak se jejich kariéra vyvíjela.

Z Balkánského poloostrova do Česka se přesunul tento křídelník už v roce 2009 ve svých 19 letech. Díky tomu v průběhu kariéry neměl problém s rozhovory v češtině. O tři roky později se posunul do první ligy, konkrétně do Jablonce, ale hrál spíše za farmu v Letohradu. I přesto, že mu kvůli zranění musela být odebrána ledvina, pomalu se propracovával do áčka a získal s ním i český pohár.

Následovala půlroční hostování na Žižkově a v červenci 2014 se upsal na roční hostování ve Slavii. Po konci hostování o něj sešívaní nejevili zájem, a tak ho čekalo další hostování, tentokrát ve Zlíně. Tam se stal oporou a z hostování se stal přestup. Byl jedním ze stavebních kamenů velkého úspěchu tohoto týmu, když v sezoně 2016/17 vyhráli český pohár.

A teď už se Vukadin dostává do Sparty. Smlouvu podepsal v červnu 2017. Jenže se neprosadil, Stramaccionimu do sestavy neseděl a šel obratem na hostování zpět do Zlína. V další sezoně byl na hostování v Turecku a poté ve Spartě skončil a šel do Karviné. Další jednotlivé sezony strávil v Teplicích a také v Chorvatsku, než se vrátil zpět do osudného Zlína. Tam si odkopal tři roky, než se před začátkem sezony 2025/26 přesunul do ambiciózního druholigového projektu Artis Brno.

Tohle už je pikantnější jméno. 166 centimetrů vysoký srbský fotbalista to měl ze začátku kariéry kvůli své výšce těžké, ale přesto se dostal do CZ Bělehrad a vyhrál s ní i titul. V červenci 2017 přestoupil do pražské Sparty.

Tenhle atomový mravenec se stal postupem času oblíbencem fanoušků. I když nebyl produktivní, na jeho kličky byla radost pohledět a ve Spartě vydržel až do roku 2021. Končila mu smlouva a jednal o jejím prodloužení.

V tom se začalo šuškat, že má Plavšić nabídku ze Slavie, ale to on i klub dementovali. A ejhle, stejně ve Slavii skončil, čímž si neudělal přátele jak mezi fanoušky, tak i v kabině.

Ani v Edenu se ale nezměnil a byl stále neproduktivní. Ožil při hostování v Baníku, po kterém přestoupil do Rakówa Częstochowa. Dneska je ve svých 30 letech zpátky na hostování v Baníku.

Tohoto obránce z Bosny do Česka přivedlo v jeho 16 letech Slovácko a o dva roky později se začal propracovávat do A týmu. Mladého hráče si v roce 2017 vyhlédla Sparta, ale pod Stramaccionim toho moc neodehrál. Šel na hostování do Trnavy a po návratu se stal stabilním členem základní sestavy.

Já určitě nezapomenu na jeho červenou kartu na hřišti Slovácka, kde Kanga nedal penaltu a Ćivić po rozepři s Kuchtou zavinil penaltu a dostal červenou. Tečku tomuhle zápasu dal Ristić, který se postavil k druhé penaltě Sparty, tentokrát úplně v poslední minutě zápasu, a zakopl ji na tribunu. To byly časy.

V roce 2018 následoval přestup do Ferencvárose, kde Ćivić strávil šest let a udělal si tam slušné jméno. Před začátkem sezony 2025/26 ale přestoupil do Ruska.

Tenhle rakouský útočník začínal v Admiře a v roce 2005 přestoupil do RB Salzburg. Ve 105 zápasech nastřílel 75 gólů a tahle dlouhodobá forma mu zajistila, že ve svých 27 letech přestoupil do Twente.

V té době už zkušený útočník formu neztratil a dál se mu dařilo. V roce 2012 začala jeho cesta po světě. Zahrál si za Porto, Trabzonspor, Sydney FC, Basilej, a nakonec i za Spartu.

Do Prahy přišel jako velmi zkušený čtyřiatřicetiletý střelec, který v Basileji nastřílel za 44 zápasů 29 gólů. Ale bohužel to byl jeho vrchol. Ve Spartě si téměř ani nezahrál. Po pěti odehraných zápasech odešel do švýcarského Lugana, kde ukončil svoji úspěšnou kariéru.

Ve své době nejdražší posila Sparty. Ofenzivní záložník z Izraele podepsal smlouvu na čtyři roky a Letenští s ním měli velké plány. Do Prahy přišel ve svých 28 letech a statistiky měl velmi dobré, ale s Letnou mu to neklaplo. Za tři roky odehrál v lize jen 20 zápasů a nedal ani jeden gól. Z těchto zápasů odehrál 18 právě v první sezoně pod Stramaccionim. Mně osobně se nejvíc zapsal do paměti, když v Liberci ve vyhroceném zápase měl říct soupeřům, že si je koupí jako trpaslíky na zahradu.

K jeho neformě se přidalo zranění kolene. Jeho léčba se protáhla přes rok, Sparta mu dovolila léčit se doma v Izraeli a jemu se asi nechtělo moc zpátky. V roce 2020 se se Spartou domluvil na ukončení smlouvy a vrátil se zpět domů, kde později i ukončil svoji fotbalovou kariéru.

Tenhle turecký stoper měl solidní životopis. Při podpisu ve Spartě mu bylo 26 let, osm let hrál za Galatasaray, se kterým získal tři tituly. Jeho přestup nebyl levný, ale jeho plat byl ještě mastnější. Stal se z něj nejlépe placený hráč ligy, a tak bylo nemilé, že si hned ve druhém zápase v rudém dresu zlomil malíček na noze.

I tak za Spartu něco odehrál, ale jeho jméno je jedním ze symbolů Stramaccioniho éry. Sparta ho poslala na hostování zpátky do Galatasaraye, ale ten po jeho konci neuplatnil opci. Přesto zamířil do jiného tureckého klubu. Jako volný hráč se nakonec do svého Galatasaraye vrátil a ukončil tam kariéru.

Kamerunský kapitán, univerzál do zálohy a další Stramaccioniho kůň, který nenaplnil, co se od něj čekalo. Začínal ve Stuttgartu a následně hrál ve Francii a Turecku. Do Sparty přišel ve 29 letech z Mét, zejména jako reakce na zranění Lukáše Váchy.

Jako většina jeho spoluhráčů nehrál dobře, a tak šel na hostování. Nejdříve zpátky do Mét a pak do Maccabi Haifa. V této době začal Mandjeck protestovat. Tvrdil, že jeho smlouva je neplatná, a dokonce to řešil i přes FIFA. Překvapivě se vztah hráče a klubu uklidnil a Mandjeck začal pod trenérem Jílkem opět nastupovat za Spartu. V roce 2020 mu ale skončila smlouva a Mandjeck si zahrál v Belgii, Turecku, na Kypru a skončil v Izraeli.

Francouzský nevysoký záložník byl vysněnou posilou Stramaccioniho. Mavuba hrál za Bordeaux, Villarreal a hlavně za Lille, kde strávil devět let a vyhrál tam i ligu. Dokonce si zahrál i za reprezentaci, a tak od něj i přes jeho věk byla velká očekávání. Jenže jeho působení na hřišti skončilo s odvoláním trenéra, který ho přivedl. Po sezoně s ním byl rozvázán kontrakt a týden nato ukončil svoji kariéru.

Slovenský Hulk, který se proslavil svou namakanou postavou a silnou střelou, se dostal do Sparty přes Ukrajinu a následně Duklu. Ve Stramaccioniho sezoně se stal základním kamenem obrany a jedním z mála spolehlivých hráčů na hřišti. Vysloužil si za to i Cenu kabiny. Ve Spartě hrál až do roku 2022, kdy šel na krátké hostování do Liberce a následně odešel jako volný hráč do Trnavy. Po třech letech přešel do Nitry, kde dnes hraje čtvrtou slovenskou ligu.

Další Slovák, tentokrát brankář. Před Spartou chytal na Slovensku, v dánském Esbjergu a v Liberci. Na severu Čech neprodloužil smlouvu a přišel na Letnou. Když se postavil do brány, začal být nejistý, a tak ho nahradil Koubek. Ten se ale zranil, a tak se do brány vrátil. Jenže v zimě přišel Florin Nita, který si zajistil místo jedničky.

Ale Dúbravku to mrzet nemuselo. Po sezoně si ho vyhlídl Newcastle United, kde se z něj stal gólman na úrovni Premier League. Odchytal tam sedm let, včetně krátkého hostování v Manchesteru United, a na začátku sezony 2025/26 přestoupil do Burnley. Navíc je stále jedničkou ve slovenské reprezentaci, a tak udělal asi největší kariéru ze všech zmíněných posil, i když ve Spartě toho paradoxně moc neodchytal.

I když se narodil ve Francii, už v 16 letech odešel do Interu Milán. Do áčka se ale zatím nepodíval a chodil na hostování po Itálii. Nejvíc toho odehrál za Parmu a právě za Inter. Určitě vám došlo, že ho Stramaccioni znal z Milána a podařilo se mu ho přivést na hostování. Z Interu do Sparty moc hráčů nechodí, a tak se opět čekala bomba. Ale nic z toho nebylo, Biabiany nedal ani jeden gól a vrátil se zpátky do Itálie. Z Interu klasicky přestoupil do Parmy, následně si zahrál třetí italskou ligu a dnes hraje v nižších soutěžích ve Španělsku.

Teď se přesuneme k hráčům, kteří přišli v zimě, aby zachránili špatně rozjetou sezonu.

Rumunský gólman přišel do Sparty z FCSB, bývalé Steauy Bukurešť, a hned se stal jedničkou. Zároveň chytal i v reprezentaci a troufnu si říct, že většině sparťanských fanoušků se vryl do srdíčka hlavně svou ikonickou oslavou gólů, kdy běžel přes celé hřiště, aby se radoval s týmem.

I přes krize v týmu vždycky uměl vyčarovat nějaký zákrok a se Spartou vyhrál v roce 2020 pohár. Jenže postupně se jeho pozice oslabovala a pod trenérem Vrbou přestal chytat. Poslední půlrok smlouvy strávil na hostování v Pardubicích a jeho další krok směřoval do Turecka, odkud nakonec zamířil do Saúdské Arábie. Nedávno se ale na Letnou vrátil, když si zachytal při rozlučkovém zápase Bonyho Wilfrieda.

Tenhle gabonský záložník se přes ruský Rostov dostal do Crvene zvezdy Bělehrad. Tam hrál dva roky, když si ho všimla Sparta. Měl fotbalově nakopnout tým, což se mu určitě dařilo. Fotbalové dovednosti měl snad nejlepší v lize, ale pomalu se začala ukazovat jeho osobnost. Na hřišti spoluhráčům nepomáhal, často jim různými gesty vyčítal chyby, simuloval a někdy měl i zkraty, ze kterých plynuly karty.

Po skandálním zápase v předkole Evropské ligy v srbské Subotici měl roztržku s fanoušky. Kanga měl totiž pořád všechno na háku. Jeho chování štvalo fanoušky víc a víc, bohužel se objevovaly i rasistické pokřiky. Přestože byl často nejlepším na hřišti, jeho chování štvalo všechny okolo, včetně spoluhráčů.

V roce 2020 se hlasovalo o Ceně kabiny a Kanga hlasoval pro koho jiného než pro sebe.

V tu dobu se vyjednávalo o prodloužení smlouvy, kterou Kanga nakonec nepřijal a vrátil se do Crvene zvezdy, kde opět ukazoval svoje kvality. Dokonce v roce 2021 dostal srbské občanství, možná i proto, aby uvolnil místo pro další zahraniční hráče, kterých může v srbských týmech hrát jen omezený počet.

Musím připomenout i kauzu věku. Údajně měl podle některých pramenů pocházet z Konga, být o pět let starší a také musel vysvětlovat, jak je možné, že se narodil pár let poté, co jeho matka zemřela. Žádné z těchto obvinění se ale nepotvrdilo. Dnes válí v Turecku.

V té době mladý srbský hráč přišel na roční hostování z ruského Krasnodaru, jenže na hřiště se téměř nedostal. Za A tým Sparty odehrál tři zápasy, z toho jeden byl na Slovácku a už jsem ho zmiňoval. Ristić, který v rudém dresu skoro nic neodehrál, přišel na hřiště na konec zápasu, Sparta získala penaltu a on míč kopnul do dvacáté řady.

Žádný Sparťan by si v té době netipoval, že udělá slušnou kariéru. Když se vrátil z hostování, Rusové ho obratem prodali do francouzského Montpellier a Ligue 1 hrál tři a půl roku. Po konci smlouvy šel do Benfiky a dneska hraje za Celtu Vigo ve Španělsku.

Rumunský záložník přestoupil z FCSB do Anderlechtu za 11 milionů eur v roce 2016. Tam ale svůj potenciál nenaplnil a za dva roky ho získala Sparta. Stanciu byl výjimečný, jeho přímáky byly vždycky nebezpečné, a dokonce o něm vznikla i písnička. Jeho prohlášení, že ve Spartě zůstane, dokud nevyhraje trofej, vzalo za své, když dostal nabídku z Arábie.

Tam nedostával zaplaceno a po pouhém půl roce se vrátil do Prahy, ale na druhou stranu řeky. Tam ho taky přivítali písničkou. Ale na Spartě ho při derby přivítali krysami. Se Slavií vyhrál dva tituly a pohár a vzpomínají na něj dodnes. Slavia ale nebyla v tak pohodlné finanční situaci jako dnes a Stancia tak prodala do Číny. Po roce přeletěl do Arábie a v červnu 2025 se vrátil do Evropy. Vyhlédl si ho italský Janov, ale neprosadil se tam. Dnes hraje opět v Číně.

Tahle éra Sparty zůstane jednou z nejkontroverznějších v její novodobé historii. Velké ambice, obrovské investice a jména, která měla klub posunout zpátky na vrchol, nakonec narazily na realitu. Chyběla chemie, systém i trpělivost.

Stramaccioniho projekt tak skončil jako varování, že fotbal se nedá postavit jen na papíře. A že někdy nestačí přivést velká jména, ale je potřeba postavit skutečný tým.

Zdroje:

https://sport.aktualne.cz/fotbal/ceska-liga/stramaccioniho-nakupy/r~dd9ff466b45411eaa7deac1f6b220ee8/?lp=1

https://sport.aktualne.cz/fotbal/ceska-liga/stramaccioniho-nakupy/r~dd9ff466b45411eaa7deac1f6b220ee8/?lp=1

https://sparta.cz/cs/novinky/42-spartu-povede-stramaccioni

https://www.youtube.com/@VeteranosPirates

https://www.transfermarkt.com/

https://www.livesport.cz/

https://en.wikipedia.org/wiki/Andrea_Stramaccioni