Článek
Jak se vlastně stalo, že se slavná pražská Sparta dostala do spodních pater tabulky?
Od posledního titulu Sparty už uběhlo 9 let a od té doby kralovaly československé nejvyšší lize kluby ze Slovenska. Sparťanská sestava zažívala přestavbu a na sezónu 74/75 ji převzal mladý trenér Ivan Mráz. Pražané se ale trápili, bídné výsledky se jich drželi i po zimní přestávce a hráčům navíc neseděly Mrázovi metody, a tak se spekulovalo, že hráči chtějí trenéra schválně potopit.
No ať už to tak bylo nebo ne, trenér Mráz pět kol před koncem skončil. Osudná mu byla prohra 4:1 na hřišti Bohemky. A právě Bohemians budou mít v sestupu Sparty ještě výraznější roli, o tom ale později.
Na lavičku Letenských usedl jejich bývalý hráč, jednapadesátiletý Zdeněk Roček. Ten byl zvyklý na vítězství v rudém dresu, získal v padesátých letech dva tituly a bojového ducha předal svým hráčům. Ale pro sichr si Sparťané pomohli i jinak. Vždyť se ten fotbal sám neudělá. Derby se Slavií Sparta naprosto ovládla, možná i proto, že si vítězství koupila.
V novinách psali o utkání v opravdu přátelském duchu, nebo o tom, že Sparta v poklidném tempu útočila a snažila se o střelbu a Slavia se nesnažila ani o to. Sparťané si šli za záchranou za každou cenu.
Tři kola před koncem už bylo jasné, že do druhé ligy půjde Nitra, ale sestupová místa byla dvě. Sparta o udržení bojovala hlavně s Plzní, Jabloncem, Žilinou, Ostravou a Třincem. A právě Třinec byl dalším týmem, který měl prsty v sestupu Sparty.
Letenští v tomto kole zvítězili v Nitře, a ani k tomu nepotřebovali vstřelit gól. Zápas byl v 79. minutě kontumován pro inzultaci pomezního rozhodčího.
Sparta byla mimo sestupové pozice, jenže ne na dlouho. V dalším kole pražané prohráli v Plzni, která se tak najisto zachránila.
Konkurenční Třinec naopak velmi překvapivě získal bod na hřišti Slovanu Bratislava, který bojoval o titul s městským rivalem Interem. Jak se stalo, že o záchranu bojující třinec uhrál remízu na hřišti pozdějšího mistra? Znovu v tom hráli roli peníze.
Slovan vedl o dva góly, ale pak se dozvěděli, že konkurenční Inter také vyhrává. V tehdejším systému, kdy za výhru byly dva body, nebyl pro Slovan rozdíl, jestli vyhrají nebo remizují, stejně museli v posledním kole proti Interu získat alespoň bod. Příjemné se spojilo s užitečným a Třinečtí vyrovnali, čímž si zajistili naději do posledního kola.
Den D
Konečně přišlo poslední kolo, ve kterém se mělo všechno rozlousknout. Ale bylo to opravdu takové drama? no byl to cirkus, nebo spíš divadlo pro diváky.
Žilina a Jablonec si záchranu v klidu pojistili výhrami a Ostrava jedním gólem vyřídila Duklu. V tomhle zápase už bylo vidět, že se nehrálo fér.
Na tribuně byla po gólu Baníku slyšet poznámka k legendárnímu brankáři Dukly: „hmm, čestný soudruh Ivo Viktor“.
O sestupujícím se rozhodovalo mezi Spartou, která doma přivítala Teplice, a Třincem, který hrál s Bohemkou, která většinu sezóny bojovala o titul. Spojením nebyl jen boj o sestup, ale i to, že oba jejich soupeři už o nic nehráli, což nahrálo machinacím.
Sparta si výhru nad Teplicemi jak jinak než pojistila už před výkopem, a tak vyhrála předem domluveným rozdílem 4:0. Na výplatní pásce měli jak hostujícího golmana, tak i několik hráčů v poli. Právě domluva s brankářem Teplic Sedláčkem se stane součástí katastrofické skládačky. Ten totiž jasně řekl, že nedostane více než čtyři góly, aby nebyl za šaška.
Letenští bafuňáři věděli, že pokud Třinec vyhraje větším rozdílem než oni, Sparta sestoupí. Bohemku tak zkusili naťunknout s nějakou nabídkou, ale nakonec z toho nic nebylo. Byli si asi jistí, že nadupaná Bohemka nemůže dostat tolik gólů. A jak to nakonec v Třinci dopadlo?
Ani tenhle zápas nemohli bafuňáři Třince nechat náhodě. Už 10 dní před výkopem se sešli s hospodářem Bohemians Zdeňkem Svobodou, který tuto domluvu otevřeně popsal.
Souhlasil, že Bohemka zápas pustí a prohrají 1:3 nebo 1:4, ale překvapivě nechtěl peníze, ale Třineckého obránce Pauříka. Další schůzka proběhla ve Svobodově bytě. Dohodli se, že rozdíl tří gólů bude stačit a za Pauříka dají Klokani menší doplatek. Dohodu potvrdili lahví něčeho ostřejšího.
V den zápasu přijel Svoboda na Třinecký stadion a po chvíli věděl, že tu něco smrdí. Ne doslova, ale byli domluveni, že před zápasem doladí přestup Pauříka, ale domácí bafuňáři nebyli nikde k nalezení. Takže co se vlastně stalo?
Třinec nechtěl Pauříka pustit, ale zároveň si potřebovali zajistit vysokou výhru. Doslechli se totiž o tom, že se Sparta s Teplicemi na něčem domluvila. A tak na to šli jinak, obešli vedení Bohemky a šli přímo za hráči.
V posledním kole začínali všechny zápasy ve stejný čas, aby nedošlo k machinacím na základě výsledků na ostatních stadionech. No a přesně to se nehodilo Třineckým. Před zápasem se tak držela neplánovaná minuta ticha za místního hokejového funkcionáře.
Aby to nebylo málo, hlavní rozhodčí Josef Korček si v poločase musel dát sprchu, aby si mohl převléknout trikot. Kvůli tomu se na Třineckém stadionu ještě hrálo, zatímco na Letné bylo už po závěrečném hvizdu.
Než se přesuneme na Letnou, podíváme se na konkrétní aktéry této dohody.
Hlavním aktérem ze strany Klokanů byl brankář Kozinka,ke kterému se přidalo 4-5 spoluhráčů. Do dohody se zapletl i Kozinkův bratr, který seděl na tribuně vedle místního funkcionáře s taškou plnou peněz položenou mezi nohama. Podle manažera klokanů Svobody mohlo být v tašce až 150 000.
Roli v této dohodě měla i pomsta. O dva roky dříve zažili Klokani zářez právě na Spartě. Hlavní rozhodčí Ivan Placek si dal tehdy před zápasem něco na posilněnou a v 15 minutě vyloučil jejich hráče. Udájně tak zařídil výhru Sparty.
Na hřišti to vypadalo…no přesně tak jako by hosté dostali tašku plnou peněz. Například dneska už legenda Antonín Panenka se prý nikdy nevracel, ale přesto se mu podařilo zrovna v tomto zápase ve vlastním vápně zavinit penaltu. Brankář Kozinka, pro jeho překvapení, vystihl stranu střely, ale dokázal na poslední chvíli ucuknout a míč skončil v bráně.
Přestože se vedení Klokanů samo chtělo domluvit s Třincem na výsledku, z toho, že je jejich hráči obešli a zápas prodali, byli zklamaní. Trenér Mráz už to v průběhu zápasu nevydržel a odešel z lavičky.
Jestli měli zrovna funkcionáři právo na to být zklamaní nechám na vás, ale někdo to právo měl určitě. František Jílek byl nejstarším hráčem v sestavě a zároveň jeden z těch, kteří o domluvě nevěděli. Ostatní z něj udělali naprostého šaška a jemu nezbylo nic jiného než oči pro pláč.
Ale pořád jsem vám neřekl výsledek. Pro něj si dojedeme na pražskou Letnou. Tam věděli, že Třinec už v desáté minutě vede 2:0, a tak Sparta do poločasu nastřílela 3 góly.
Další góly Třince už hlasatel na Letné neříkal, aby nepřidával k nervozitě. Po osmi minutách druhého poločasu Letenští přidali další gól, a tak po konci zapasu na tabuli svítil výsledek 4:0 pro domácí.
Třinec však už vedl 3:0 a kvůli spolupráci s rozhodčím měli ještě sedm minut k dobru. Pro Sparťani to ale bylo 7 minut hrůzy. 12 tisíc fanoušků napjatě čekalo na výsledek, který rozhodne o budoucnosti jejich, našeho, milovaného klubu.
V tom se z amplionů ozvalo: „Třinec vyhrál pět nula! To pořád ještě znamená, že jsme se… ne, tak bohužel, nezachránili…“
V ten den se zrodila nenávist Sparťanů vůči Bohemce. Klokani si ostudně nechali nasázet pět gólů a poslali Spartu do druhé ligy.
Ale jak se říká, všechno špatné je pro něco dobré. Sparta v následující sezone zažila výjezdy do exotických krajin jako Prievidza nebo Kysucké Nové Mesto. Tým se restartoval a hned další sezónu byl zpátky mezi elitou. Naopak Třinec nakonec stejně sestoupil a Bohemka se nedostala do evropských pohárů.
Možná si říkáte, že za všechno tohle ovlivňování měli přijít tresty, a taky se plánovali. Mluvilo se nejen o sestupu Sparty a Třince, ale za trest mohli jít do druhé ligy i Teplice a Bohemians. Jenže se blížila Spartakiáda a tehdejší režim si nepřál zveřejnění takového sportovního skandálu. Všechno se tak zametlo pod koberec.
Zdroje:
