Článek
Cikánka Adeline (Gina Lollobrigida) prorokuje dobrodruhovi Fanfanovi (Gerard Phillipe), že se ožení s královskou dcerou. Fanfan tomu milerád uvěří, jenže když se v noci vplíží do zámku za princeznou je přistižen a odsouzen k smrti. Adeline si je vědoma děsného omylu, žádá pro něj milost a zejména si žádá jeho, protože ho tajně miluje. Král se nakonec nad půvabnou cikánkou ustrne, dá Fanfánovi milost a po ní žádá noc plnou vášní. Adeline ho však odmítá a s hrůzou utíká do kláštera. Fanfan brzy zjistí, kdo mu zachránil život a tak neváhá a jde Adeline na pomoc. Pomáhá jí před královskými pochopy a v nově vyhlášené válce, kterou známe dnes jako sedmiletou, vnese do boje znepřátelených království takový zmatek, že to prostě musí dopadnout dobře.
,,To není pluk, to je květinový háj!“ Tak promlouvá evidentně homosexuální vojenský velitel ke svým mužům. Jestli existuje nějaká rozverná historická dobrodružná komedie, pak je to Fanfan Tulipán. Snímek, který naprosto právem patří ke klenotům světového filmu s úžasným hlavním představitelem, krásnou hlavní hrdinkou a poctivě dávkovanou akcí s romantikou. Fanfán Tulipán je krásná staromilská dobrodružná komedie s úžasným humorem, akcí a výbornými herci a s celou řadou nestárnoucích režijních nápadů. Závěr filmu s humorně pojatým plánováním bitev a zkreslenou vtipnou řečí, která je parodií na němčinu, dodnes pobaví a opět trochu dá vzpomenout na skutečnost, že dnes by takový druh humoru v zájmu politické korektnosti spíš neprošel, i když při pohledu na nedávnou německou komedii Fakjú princezny a hlášku: ,,Salám aleikum." ,,Hustý, ty umíš německy", Němci humor naštěstí ještě neztratili.
Žánr dobrodružné komedie je francouzská specialita a Fanfan Tulipán je jeden ze základních milníků žánru, přestože je spíš parodií na tento žánr než vážně míněným příspěvkem, ve kterém v padesátých letech kraloval ostře řezaný sympatický rek Jean Marais.
„Když ženská říká vždycky pravdu, chce tím zatajit nějakou lež,“ evropský humor vycházející z reálií nemůže v žádném případě urazit ani zarytého intelektuála, protože si v něm může najít historické předobrazy, včetně homosexuálního velitele, kterého máme popsaného v historických análech včetně urostlých dragounů v naleštěných holínkách, které vyměnil za sbírku cenných obrazů.
Hrdina filmu Fanfán Tulipán je legendární postava francouzských lidových písní — čestný, nespoutaný a neohrožený vyznavač volnosti a radosti ze života. Film je nabitý svižně a zručně natočenou akcí. Režisérem filmu byl zkušený autor zejména dobrodružných historických snímků Christian-Jacque (1904-1994). Jacque začínal v oddělení filmové výpravy, ale už od třicátých letech se mu podařilo prosadit jako scenárista a režisér. Fanfán Tulipán je bezesporu jeho hlavní opus, ale natočil také filmy jako Lucrezia Borgia nebo Nana, kam mimochodem obsadil svou manželku herečku Martine Carol. Za Fanfána Tulipána získal režisérskou cenu v Cannes a také Stříbrného medvěda v Berlíně, a to navzdory tomu, že film si otevřeně utahuje z německé, konkrétně pruské povahy.
Gérard Philipe účinkuje sám i v šermířských soubojích a říká se, že během natáčení to odnesl rozseknutým čelem a propíchnutou rukou. Philipe ke své roli řekl novinářům:,,Vytvořil jsem postavu živou, přirozenou a překypující zdravím. Fanfánovy činy určovala jeho vůle, je to člověk, který je sám tvůrcem svého osudu a není hříčkou událostí, ale sám na ně působí. Díky takovému solidnímu základu mohl jsem k úloze přistoupit a zahrát zdravou a veselou postavu.“ Philipe byl v době natáčení filmu už velkou hvězdou. Prorazil totiž už rolí mladistvého milovníka ve filmu Ďábel v těle (1947). Není však správné tvrdit o něm, že by byl jen romantickým a zábavným milovníkem. Přesvědčil i v roli zchátralého alkoholika ve filmu Pyšní nebo ve filmu Luise Buňuela Horečka stoupá v El Pao.
Činní byli i kaskadéři, kteří museli absolvovat řadu nebezpečně vypadajících kousků, ostatně samozřejmě žádná počítačová animace nebyla možná a modřiny a boule byly na denním pořádku.
Romantickým protipólem bonvivána a sympaťáka Philipa je italská diva Gina Lollobrigida, která v srdcích italských diváků rezonovala v roli Výtržnice v kultovních dvou dílech komedií Chléb, láska a …a díky Fanfánu Tulipánovi se prosadila ve francouzské kinematografii a četných mezinárodních koprodukcích, kde hrála s herci jako Carolem Reedem, Anthonym Quinnem, Peterem Sellersem, Seanem Connerym nebo Alecem Guinessem.
Film se stal komerčním trhákem, v době uvedení jej ve Francii navštívilo 6,7 milionů diváků a udržel si diváckou pozornost po celá desetiletí. V Československu film vidělo 5,6 milionu platících československých diváků a snímek tak porazil i Dovolenou s Andělem! Ženy v Československu byly fascinovány italskou herečkou Ginou Lollobrigidou. Její korzetové šaty zvýrazňující neskutečně štíhlý pas, hluboký dekolt a široké nadýchané sukně spustily vlnu napodobování. Češky a Slovenky se snažily přizpůsobit tehdejší strohou socialistickou módu tomuto novému, smyslnému ideálu ženské krásy.
Romantický, divoký a lehce rozcuchaný účes Gérarda Philipa se stal okamžitým hitem. Tisíce mladých mužů se začaly česat „na Fanfána“ s typickou rebelující patkou. Ženy naopak začaly kopírovat krátké, bohatě zvlněné a tmavé vlasy, které nosila Gina Lollobrigida.
Gérard Philipe přinesl do československých ulic zcela nový ideál mužské elegance. Mladí muži se snažili napodobovat jeho uvolněný postoj, pověstný úsměv i způsob nošení ležérnějšího oblečení (např. ohrnuté rukávy u košil). Stal se prvním velkým poválečným západním sexsymbolem v ČSSR a jeho návštěva Prahy byla naprosto fenomenální. Gérard Philipe byl v divadelním souboru se začínajícím Philipem Noiretem, kterého diváci tehdy vůbec neznali. Zajímavostí z Noiretových pamětí je, že když s Gérardem Philipem navštívil Prahu, mladý sympaťák pátral po svých údajných českých předcích! Jeho slibnou kariéru a život však příliš brzy ukončila zákeřná rakovina, která ho přemohla již v roce 1959, v jeho 36 letech.
V roce 2000 vznikla kolorovaná verze snímku. Vroce 2003 vznikl nepříliš zdařilý remake s Vincentem Perezem a Penelope Cruz, který inicioval Luc Besson a skončil u diváků debaklem.
Film má skvělý původní dabing z roku 1960, kde Gérarda Philipa dabuje Petr Kostka a Ginu Lollobrigidu Libuše Švormová a přiznám se, že se mi tento film ještě neokoukal a kdykoli se na něj rád podívám.
HERCI, TVŮRCI, FORMÁTY:
Fanfan la Tulipe, 1952, Francie/Itálie, režie: Christian-Jacque, scénář: Christian-Jacque, Henri Jeanson, René Wheeler, René Fallet, kamera: Christian Matras, hudba: Maurice Thiriet, Georges Van Parys, střih: Jacques Desagneaux, hrají: Gérard Philipe, Gina Lollobrigida, Olivier Hussenot, Noël Roquevert
102 minut, 35 mm, černobílý
MFF v Cannes – cena za nejlepší režii, MFF v Berlíně – nejlepší film
SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:
SLANINA, Ondřej. Slavná světová filmová klasika. Praha: Charon media, 2011. ISBN 978-80-90497-5-04.
NOIRET, Philippe. Paměti kavalíra. Praha: Garamond, 2008. ISBN 978-80-7407-036-5.
profil filmu na Dabingforum.cz
profil filmu na csfd.cz
profil filmu na imdb.com
