Limonádový Joe aneb koňská opera: pohled zpět

Píše se rok 1885 a v Arizoně je pořádné dusno. Obyvatelé se napájejí whisky a morální hodnoty citelně upadají. V Trigger Whisky Saloonu ve Stetson City řádí skutečně vykutálená skupinka gangsterů – majitelem vyhlášeného lokálu je Doug Badman (Rudolf Deyl ml.), k chlípnému pobavení zpívá Tornádo Lou (Květa Fialová) písně typu: „Když v báru houstne dým, tu nad likérem svým“ a své podlé plány osnuje zejména gangster Horác alias Hogofogo (Miloš Kopecký). Posledními spravedlivými v tomto otřesném a korupcí prolezlém městě jsou lékárník Ezra Goodman (Bohuš Záhorský) se svou dcerou Winnifred (Olga Schoberová). Jednoho dne přijede doslova na bílém koni obchodní zástupce firmy Kolaloka jistý Joe (Karel Fiala), který se alkoholikům rozhodne nabídnout napravení v podobě nealkoholické limonády. Je snad jasné, že alkoholici své mety neopouštějí tak snadno.

Jedna z mých prvních návštěv barrandovských ateliérů, která proběhla počátkem 90. let, mě fascinovala zejména tím, že jsem tam viděl ještě kulisy z tohoto klasického filmu. Podle amerického vzoru byly postaveny pochopitelně jen čelní stěny domů. Někde se dočtete, že z úsporných důvodů, ale to není úplně pravda, spíš praktických.

Pevně věřím, že se tento film těší skutečně mimořádné pozornosti, ale málokdy se píše o tom, jak revoluční byl z technického hlediska. Film byl natáčen v širokoúhlém formátu Cinemascope, který byl hojně využíván v hollywoodských sandálových velkofilmech nebo biblických eposech. Dostat barevný materiál do totalitního Československa počátkem šedesátých let bylo téměř nemožné, a pokud se to povedlo, byl určen zejména jiným projektům a jiným tvůrcům.

Tvůrci si tak iluzi barevnosti vytvořili tzv. virážováním, které se dá s přehledem označit za z nouze ctnost. Tato technologie barvení filmu se užívala zejména ve 20. letech minulého století. Princip virážování spočívá v celoplošné aplikaci barvy na filmový pás. Ta obarví světlá místa celého filmu. Filmaři si od roku 1912 mohli zakoupit již takto připravenou surovinu.

Pokud se zeptáte kohokoli z filmové branže, kdo má lví podíl na výsledné podobě filmu, pak vám jednomyslně odpoví, že čeští kaskadéři. Ty k filmu přitáhl asistent režie Tomáš Svoboda, který většinu kaskadérů naverboval z řad sportovců. Nesmíme zapomínat, že tímto filmem se kaskadérská činnost v Čechách vlastně profesionalizovala. Většina pánů v saloonu pak byla tvořena žižkovskými zápasníky a boxery, které přítomnost kolťáků proklatě nízko u pasu napumpovala adrenalinem, což se úspěšně podařilo zachytit na filmovou kameru.

Urostlí chlapi se mezi sebou špičkovali a nadbíhali dámskému osazenstvu. Květa Fialová tehdy provedla kanadský žertík kaskadérovi Ludvíkovi Volfovi, kterému se velmi líbila. Řekl prý: „Kluci, všimli jste si, jak se ta Fialová na mě zaměřuje pohledem?“ Pochopitelně, že to nebyla pravda, ale vykutálení kamarádi ji požádali, aby na něj skutečně začala dělat oči. Volf pak do konce natáčení chodil kolem ní celý rozechvělý, což už pak nešlo vydržet a kamarádi mu prozradili, že to bylo domluvené.

Při jedné ze scén se pak doopravdy zranil Josef Hlinomaz, když kopl kolenem do hlavy Zdeňka Srstku. Málem si ho prý narazil, čímž se pak pan Srstka před kamarády vytahoval.

Jestli měl film ambice dostat se do Hollywoodu, udělal proto doslova všechno a s odstupem času se nedá úplně říct, že by neuspěl. Film jako takový jistě ne, ale rozhodně neušel pozornosti zahraničních filmařů, protože hned po skončení natáčení se westernová dekorace začala pronajímat štábům ze širokého okolí, zvláště pak pochopitelně z NDR. Nejcennějším vývozním artiklem snímku však byla Olga Schoberová. V tomto filmu je naprosto fantastická a jejím hlavním úkolem bylo vypadat dobře a předstírat nevinný kukuč. Dělala to tak dokonale, že se dostala na stránky amerického pánského magazínu Playboy a vzala si za manžela šéfa hollywoodského studia.

Limonádový Joe aneb koňská opera získal Stříbrnou mušli na mezinárodním filmovém festivalu v San Sebastianu, za roli padoucha Horáce dostal Miloš Kopecký cenu Sfinga na festivalu v Panamě a film hlavně výrazně uspěl u publika, když ho navštívilo přes 4 a půl milionu diváků. Díky četným televizním reprízám si získal kultovní status a právem patří mezi klasiku českého filmu.

HERCI, TVŮRCI A FORMÁTY:

režie: Oldřich Lipský, scénář: Jiří Brdečka, Oldřich Lipský podle stejnojmenné divadelní hry Jiřího Brdečky, kamera: Vladimír Novotný, hudba: Jan Rychlík, Vlastimil Hála, střih: Miroslav Hájek, kostýmy: Theodor Pištěk, hrají: Karel Fiala, Rudolf Deyl ml., Miloš Kopecký, Květa Fialová, Olga Schoberová, Bohuš Záhorský, Josef Hlinomaz, Karel Effa, Waldemar Matuška

87 minut, 2.35:1, 35 mm, černobílý

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:

SLANINA, Ondřej. Slavná česká filmová klasika. Praha: Charon media, 2013. ISBN 978-80-904996-2-1.