Morgiana: Iva Janžurová jako anděl i ďábel v Herzově mistrovském hororu

Ošklivá a závistivá mrcha Viktorie (Iva Janžurová) se rozhodne otrávit svou krásnou sestru Kláru (Iva Janžurová) nenápadně a dlouhodobě působícím jedem, protože je přesvědčena, že její sestra jí brání v tom, aby vedla spokojený a šťastný život. Jenomže je přistižena při činu a vydírána. Rozhodne se proto bránit všemi možnými prostředky.

Petrolejové lampy měly velký úspěch na MFF v Cannes, kde byly vybrány do hlavní soutěže, a s jídlem roste chuť. Juraj Herz se proto rozhodl na svůj mimořádný úspěch navázat a natočil krásný film, který patří do zlatého fondu domácí kinematografie hned z několika důvodů.

Tím prvním je bezesporu scénář, který je plný nečekaných zvratů. Pokud jste četli román Jaroslava Havlíčka „Petrolejové lampy“, tak víte, že Herzova adaptace psychologického románu se zaměřuje podrobněji až na druhou polovinu. Ve scénáři Václava Šaška chybí výpravná retrospektivní linka o pobytu Pavla Maliny, jako nezodpovědného dragouna, kde je svět nevěstinců a podvodníků. Můžeme si jen domýšlet, proč tam tato linie chybí, byť nejjednodušší řešení je zkrátka důvod nedostatečného finančního krytí, ale jisté je, že se nachází v Morgianě, včetně účasti Petra Čepka. Morgiana pak vznikla volně na motivy povídky „Jessie a Morgiana“ sovětského autora Alexandera Grina.

Juraj Herz v tomto filmu dává největší prostor Ivě Janžurové. Iva Janžurová se tak věrohodně proměnila v krutou dominantní labilní mrchu a laskavou submisivní dobromilu. Všimněte si, že filmaři řeší řadu záběrů tím, že postavy mají zakryté obličeje. Tyto momenty jsou velmi znepokojující a plně splňují svůj účel.

Fantastické jsou scény, kde vystupují obě sestry najednou a je nutno Herzovi přiznat, že v době absence počítačové grafiky inscenuje i delší dialogové scény v celcích, takže vidíme v herecké akci obě postavy, které hraje prokazatelně Iva Janžurová. Jeden záběr se točil klidně i den. Kamera se nesměla ani pohnout, když se zakrývala druhá část dekorace a na exponovaný materiál se točil stejný záběr znovu. Analogicky byly velkým peklem scény sester v zrcadle.

Vizuálně působivý snímek s exteriéry natáčenými v Bulharsku snímal vynikající kameraman Jaroslav Kučera, který si ve filmu skvěle pohrával s duševními stavy svých hrdinů. Stejně jako v Petrolejových lampách užívá efekty tzv. rybího oka a velmi zajímavě si pohrává s hloubkou záběrů a perspektivou. Hudbu složil Luboš Fišer, jehož soundtrack je sice náročnější na poslech, ale plně koresponduje s vyšinutými hrdiny.

Film je výtvarně laděný do období secese a pečlivě je dbáno i na kostýmní pojetí. Výtvarnicí kostýmů je známá návrhářka Irena Greifová, narozená v Michalovcích, která již od roku 1962 působila jako návrhářka kostýmů na řadě divadelních scén. Její kostýmy pro Morgianu, které vytvořila společně s Miloslavou Šmídovou, patří ke skutečně zlatému fondu domácí kostýmní tvorby.

Film neměl od počátku na růžích ustláno. Komunističtí funkcionáři na Barrandově o snímku prohlásili, že je sadomasochistický. Pak se však v Praze objevila delegace soudruhů ze Sovětského svazu a ti se ptali novinářky Jany Klusákové na doporučení nějakého domácího filmu. Ta řekla, že by se měli určitě podívat na Morgianu. Když se jim pak film pustil a byli dotázáni na názor, pak jednoznačně odpověděli, že nejlepší československý film je Morgiana.

Pro zajímavost podle vzpomínání režiséra v Českém rozhlase Juraj Herz za film dostal honorář 30 tisíc korun, obvyklá taxa byla 60 tisíc a režiséři „ideologové“ brali 120 tisíc korun. Zvláštní kategorií pak byl Otakar Vávra, který bral za režii dokonce dvojnásobek ideologického platu.

Bizarní na celém filmu je skutečnost, že sám režisér tento film příliš rád neměl a skromně o něm tvrdil, že ho natočil zejména kvůli tomu, aby si na něm vyzkoušel netradiční filmařské postupy a trikové záběry. Je to dost paradoxní, ale v tomto ohledu s režisérem nelze souhlasit, protože své dílo zbytečně podceňuje. Morgiana je v kontextu s jihoevropskými horrorovými tvůrci z Itálie a Španělska velmi srovnatelným titulem a po právu byla vyznamenána i skutečně prestižní filmovou cenou Zlatý Hugo v Chicagu. Morgiana je celkem dobře známým titulem i v zahraničí a patří mezi nejzajímavější české tituly sedmdesátých let.

TVŮRCI A FORMÁT

1972, režie: Juraj Herz, scénář: Vladimír Bor, Juraj Herz, kamera: Jaroslav Kučera, hudba: Luboš Fišer, střih: Jaromír Janáček, hrají: Iva Janžurová, Nina Divíšková, Petr Čepek, Jaromír Hanzlík, Josef Abrhám, Jiří Kodet

99 minut, 1.37:1, 35 mm, barevný

Festival: 9. mezinárodní filmový festival Chicago

1973
Chicago / Spojené státy americké
Zlatý Hugo – hlavní cena

SEZNAM LITERATURY A ZDROJŮ: