Petrolejové lampy – brilantní Herzovo osvětlení postupného šílenství

Štěpa Kiliánová (Iva Janžurová) je nehezká dívka toužící po svatbě. Jejím vyvoleným se má stát i přes odpor rodičů dragoun Pavel Malina (Petr Čepek). Jejich vztah nebyl nikdy idylický a ani nebude, protože v Pavlovi se uhnízdila zákeřná choroba, která pomalu rozkládá mysl i tělo. Štěpu čekají vdavky a soužití, které nečekala ani v nejhorší noční můře.

Souboj dobra a zla je hlavním leitmotivem v brilantní režijní tvorbě Juraje Herze. Ve filmu Petrolejové lampy se rozhodl zachytit na filmový pás mistrovský psychologický román Jaroslava Havlíčka. Scenáristé sice nerespektují plně předlohu, a dokonce i zamění hlavního hrdinu ze Štěpy na Pavla a vlastně adaptují jen poslední třetinu knihy, přesto se jim podařilo stvořit mistrovské umělecké dílo.

Důvod k osekání děje byl nasnadě. Dramaturg z Barrandova Václav Šašek měl k dispozici první verzi scénáře Lubora Dohnala a Herz měl k autorovi ostražitý přístup, protože měl podle jeho slov sklon k rozepisování, které bylo sice vynikající, ale trošku se mu začal vytrácet původní filmový námět. Dohnal také trpěl nejčastější scenáristickou diagnózou, tedy nedodržování termínů odevzdání. Herz se rozhodl pro radikální krok, v létě odjela jeho manželka se synem k rodičům a on si nastěhoval scenáristu k sobě domů. Ve svých memoárech sepsaných Janem Drbohlavem uvádí: „Stáhl jsem rolety, aby bylo pořád šero, vařil jsem mu a on jen seděl u stroje a psal. Já to průběžně četl, poznámkoval, Lubor to rovnou opravil a pokračoval dál.“

V knize je hlavní postava Štěpy popsána jako nehezká obtloustlá dívka, a to se Herzovi vůbec nelíbilo, protože potřeboval mít u diváků od začátku pocit sympatické sounáležitosti. Napadla ho Iva Janžurová, se kterou předtím pracoval na filmu Znamení raka. Na Barrandově byli překvapení, proč má hrát tragickou roli divácky oblíbená komička a Herz jim odvětil, že komici bývají v dramatických rolích skvělí, ale obráceně to úplně nefunguje.

Juraj Herz chtěl původně do hlavní mužské role Pavla obsadit Eduarda Cupáka. Velmi dobře si však uvědomoval, že typově by se mu mnohem více hodil Petr Čepek, se kterým ho navíc pojilo přátelství. Nikdy však společně netočili. Výhodou bylo, že před kamerou se Čepek s Janžurovou skvěle doplňovali a od začátku v nich byla vidět vzájemná „chemie“. Čepek ovšem nebyl zvyklý na expresivní herectví, které do filmu režisér potřeboval, a ten ho za jeho výkony v prvních dnech natáčení v duchu přirovnával postavě Friga z němých filmů, který proslul svou kamennou tváří i v těch nejdivočejších situacích. Režisér proto požádal Čepka, ať s tím okamžitě přestane. A vyplatilo se. Čepkova hrůzyplná kreace syfilitika je naprosto excelentní. Pokud jste film viděli, jistě vám v uších dodnes zní jeho skřehotavý smích.

Natáčení filmu rozhodně nebylo idylické a tvůrci mezi sebou často vedli psychologické hry, které se ovšem podařilo zachytit i do výsledného celku. Zřejmě největší obtíží byly permanentní rozbroje mezi Jurajem Herzem a kameramanem Šimončičem se zástupci produkce. Neustálý dohled nad ideologicky schváleným scénářem vedl k naprosto bizarním situacím. Ve scénáři měl být zachycený sluneční paprsek procházející mezi prkny u stodoly. Tento motiv dobře známe z tvorby autorského dua Ingmar Bergmann a Sven Nykvist a ambiciózní Herz věděl velmi dobře, že takový záběr není nic jiného než zbytnost. Šimončič byl už po několika dnech zoufalý a Herz začínal propadat stavům jako jeho hlavní představitel. Po několika dnech se odhodlali sdělit produkčnímu, v čem vidí přínos tohoto záběru pro celkové vyznění filmu. Produkční se zamyslel a řekl jen: „V ničem.“ Herz jen souhlasně pokýval hlavou, záběr se vyškrtl cenzorskou fixou a mohlo se točit dál.

Film se stejně jako kniha odehrává v období Rakouska-Uherska a skutečnost, že je děj zasazen na maloměsto, je vlastně naprosto podružná. Charaktery rozepsané ve filmu jsou záměrně archetypy lidských povah a mají trochu jinou motivaci než v knize. Například samotná postava Maliny ve filmu budí spíš lítost než odsouzení.

Petrolejové lampy jsou v prvé řadě filmem o nenaplněných touhách a nevyhnutelné osudovosti. Štěpa touží založit harmonickou rodinu za každou cenu a Pavel dává divákům tušit, že toho má hodně za sebou a rád by získal trochu klidu, takže svatbu s bohatou nevěstou chápe jako logický krok k uspokojení svých potřeb.

Herz pro svou vizi pokřiveného světa románu Jaroslava Havlíčka našel skvělého spojence v osobě kameramana Jozefa Šimončiče. Za pomoci kamerových efektů a tzv. „rybího oka“ se mu podařilo vytvořit zvláštní iracionální hrůzostrašný svět nemocného člověka, který dodnes diváky uspokojivě vyděsí.

Je také na místě vyzdvihnout tradičně skvělý hudební doprovod vynikajícího skladatele a znalce hudby Luboše Fišera. Herz při budování atmosféry, kterou dosahuje jinými prostředky než u Spalovače mrtvol, kde si dovolil mnohem více experimentovat, užívá delších záběrů s promyšlenou hereckou akcí, ve kterých patří v domácí kinematografii mezi absolutní špičku. Pro takto zvolenou délku záběrů si pak Fišer mohl dovolit použít i dobovou společenskou hudbu pro vybudování idylického úvodu, který je v ostrém kontrastu s disharmonií a strhující druhou polovinou, která znázorňuje vítězství šílenství nad klidem.

Film navštívilo 594 478 diváků a ohromný úspěch slavil na MFF v Cannes, kde Československo reprezentoval v boji o Zlatou palmu v hlavní soutěži. Smutným mementem je, že to byl poslední tuzemský film v oficiální soutěži tohoto prestižního festivalu. I to je důvod, proč tento film patří mezi respektovanou klasiku, která je vzácným příkladem, že čeští filmaři dovedou umně skloubit vybroušenou formu s kvalitním obsahem.

PS: Film byl digitalizován Národním filmovým archivem a uveden v rámci projektu Zpět v kinech.

TVŮRCI A OBSAZENÍ, FORMÁTY A OCENĚNÍ

1971, režie: Juraj Herz, scénář: Lubor Dohnal, Juraj Herz, Václav Šašek (dramaturg), kamera: Jozef Šimončič, hudba: Luboš Fišer, střih: Jaromír Janáček, hrají: Petr Čepek, Iva Janžurová, Marie Rosůlková, Ota Sklenčka, Vladimír Jedenáctík, Karel Chromík, Karel Černoch

103 minut, 1.37:1, 35 mm, barevný

nominace na Zlatou palmu na MFF v Cannes

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ A LITERATURY