Paša: Drsná kriminálka, kde Gabin nezná slitování

Když je potřeba převézt šperky za miliony dolarů, věří šperkařská firma spíše policii, než soukromým firmám. Nenápadný vůz s eskortou ovšem neodolá rychlému útoku profesionálních loupežníků s bazukou. Málokdo by podezříval velitele konvoje, inspektora Gouvina (Robert Dalban), že je ve spojení se zločinci. Úspěšnou loupež pochopitelně doprovází dělení lupu, jenže jeden ze zločinců Quinquin (André Pousse) se rozhodne nedělit a začne své bývalé kolegy masakrovat jednoho po druhém. A kulku do hlavy schytá i starý Gouvin. Jenže právě ta poslední kulka pěkně rozčílí superintendanta Josse (Jean Gabin), který je půl roku před odchodem od kriminální policie do důchodu. Byli totiž staří přátelé ještě z klukovských let.

Paša je poctivou kriminálkou ze staré školy, která má zajímavý příběh a staví na střetu zkušeného stárnoucího policisty Josse s pokřiveným lumpem Quinquinem, který se neštítí skutečně ničeho. Divák je autory často veden na scestí, protože žádná z postav není černobílá. Gabin jako titulní charakter rozhodně není rytířem bez bázně a hany, přímo naopak. Na francouzských kriminálkách mě nikdy nepřestane fascinovat schopnost relativizovat. Divák se často přistihne, že by s hlavními hrdiny neměl tolik sympatizovat, protože jsou jejich rozhodnutí často morálně sporná, jenže vždy jsou odůvodnitelná. I to je důvod proč tento druh filmů tak funguje i po letech. Hrdinové těchto filmů jsou totiž z masa a kostí.

Paša je dílem režiséra Georgese Lautnera, který ostatně napsal i scénář. Dialogy napsal zkušený Michel Audiard. Lautner byl režisérskou komerční jedničkou, ostatně už jsem psal o jeho Profesionálovi. Paša ovšem není pouze slušně odvedený divácký film, má zásadní přidanou hodnotu v ojedinělém archetypu postavy Josse, kterého výborně hraje Jean Gabin.

Policista Joss totiž není ten obligátní policista ze sousedství, který počítá dny do důchodu, aby si odškrtnul poslední případ. Ne, je to pěkně tvrdý a prohnaný starý lišák, který nechce odejít do penze s nevyřízenými účty a nedá pokoj dokud svého protivníka nedostane na krchov, a to i za hranou povolených prostředků. Zde je dobré uvést, že se bavíme o filmu uvedeném z roku 1968, tedy době, kdy Hollywood ještě nepředstavil Dirty Harryho, který nejprve střílí a až pak čte práva. Josse také nikterak viditelně netrápí svědomí, takže když nasadí volavku a ona skončí s kulkou v zádech, pronese jen lakonické: ,,Chudák, holka.“ A když má dojít na lámání chleba, tak nejprve ze zálohy vystřelí a až pak zvolá, ať pachatel zahodí zbraň nebo střelí.

Policista v Pašovi je jedna z nejzajímavějších rolí v dlouhé a nesmírně zajímavé kariéře Jeana Gabina. Narodil se jako Jean-Alexis Moncorgé v roce 1904 a ačkoli proslul jako herecká legenda, jistě by souhlasil, že by se dal charakterizovat i jinak, než jako herec. Prosadil se ještě před vypuknutím II. světové války, ale právě válka znamenala pro jeho kariéru přerušení hereckých příležitostí. Odjel do Hollywoodu, kde prožil velmi citovaný milostný vztah s Marlene Dietrich a následně odjel bojovat za vlast na frontu. Po skončení války si zahrál s Marlene Dietrich v domovské Francii, ale Dietrich ve Francii zůstat nechtěla a navíc byla vdaná a rozvod pro ní nepřipadal v úvahu. Gabin se brzy prosadil v kriminálkách a gangsterkách a příznačná se pro něj stala úloha komisaře Maigreta.

Diváci a novináři Gabina častovali přízviskem sedlák z Normandie, které se mu nesmírně líbilo. Věnoval se chovatelství koní a úspěchy na dostizích pro něj znamenali mnoho. Během své kariéry si vydobyl velký respekt u hereckých kolegů, výrazně přispěl k úspěchům Lina Ventury a Alaina Delona, se kterými se sešel ve filmu Sicilský klan.

Ve filmu se objeví skladatel hudby Serge Gainsbourg i v herecké úloze zpěváka Émilovy kapely, kdy zpívá šanzon „Requiem pour un con“, který napsal jako ústřední píseň filmu společně s Michelem Colombierem. Gainsbourg byl rodák z Paříže a kromě své úspěšné skladatelské kariéry také bouřlivák a velký provokatér. Pro Pašu napsal hudbu ve stylu psychedelie, která se ostatně k podsvětí oplývajícím zločincům na drogách velice hodí. Pro píseň, jež zazní z rádia, si vybral skladbu Harley Davidson od Brigitte Bardot. Ta ovšem ve filmu nehrála. Serge Gainsborough posléze nabídl Brigitte Bardot zpěv v písni Je t´aime, moi non plus, ale odmítla a místo ní píseň nazpívala Jane Birkin. Z písně se stal hit a ze skladatele a zpěvačky manželský pár, z jehož spojení vzešla dnes uznávaná herečka a múza Larse von Triera Charlotte Gainsbourg.

Paša se stal velkým komerčním hitem a jen ve Francii na něj zavítalo přes dva miliony diváků. S úspěchem se promítal i v řadě dalších evropských zemích.

Film se hrál už v roce 1969 v československých kinech a neměl ani zdaleka takové problémy s cenzurou jako v anglosaských zemích, kde velmi vadilo zobrazení brutálních praktik policie. Návštěvnost filmu se mi nepodařilo dohledat. Jeana Gabina daboval Vítězslav Vejražka. Stejný dabing se hraje také v České televizi. Pro uvedení na VHS existuje mladší dabing z roku 1993, kde Gabina dabuje Soběslav Sejk.

Vzpomenete kdy jste film viděli poprvé?

HERCI, TVŮRCI, FORMÁTY:

Francie/Itálie, 1968, Le Pacha, režie: Georges Lautner, scénář: Michel Audiard, Georges Lautner, Albert Simonin podle předlohy Jeana Laborda, kamera: Maurice Fellous, hudba: Serge Gainsbourg, střih: Michelle David, hrají: Jean Gabin, Dany Carrel, Jean Gaven, André Pousse, Robert Dalban, Maurice Garrel, Maurice Auzel, Yves Barsacq, Louis Seigner, Jean Sobieski

90 minut, 35 mm, 1.66:1, barevný

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:

SLANINA, Ondřej. Slavná románská filmová klasika. Praha: Charon media, 2021. ISBN 978-80-90497-54-2.