Sicilský klan: Gabin, Delon, Ventura, Morricone

Roger Sartet (Alain Delon) je sice mladý, ale už toho má dost za sebou. Osudnou se mu stala poslední loupež v klenotnictví, po které byl brzy odhalen a po přestřelce dopaden. Po ukončení předběžného vyšetřování převáží policie v čele s komisařem Le Goffem (Lino Ventura) Rogera do jiného vězení. Během transportu jim však vězeň za pomoci tzv. ,,Sicilského klanu" uteče. Klan tvoří rodina Manalesových, v čele s otcem Vittoriem (Jean Gabin). Společně totiž plánují další velkou loupež. Roger ve vězení vytáhl ze svého spoluvězně plán zabezpečovacího zařízení, které instaloval ve vile Borghese. Tam se právě koná výstava šperků v hodnotě padesáti milionů dolarů.

Jean Gabin, Lino Ventura a Alain Delon. Obsazení tří megahvězd do jednoho projektu obvykle nepřináší dobrotu, ostatně stačí si vzpomenout na Sedm statečných, kde se slavní herci skutečně nesnášeli a na režisérovi si vynucovali více prostoru na úkor druhého. Při natáčení Sicilského klanu to kupodivu neplatilo. Alain Delon v rozhovoru o filmu později pronesl:

Zde je dobré uvést tuto citaci na pravou míru. Alain Delon totiž jednou ve své kariéře zažil velmi nepěknou situaci se svým jménem na plakátě, a to při jeho produkování filmu Borsalino. Hrál totiž srovnatelnou hlavní roli s Jeanem-Paulem Belmondem a měli svá jména ve stejné výši vedle sebe. Nějaký dobrák ovšem místo názvu Delonovy společnosti na vrch plakátu napsal ,,Alain Delon uvádí Belmonda a Delona". Byla z toho mediální kauza. Belmondo s Delonem nepromluvil mnoho let a odmítl si zahrát v pokračování úspěšného Borsalina ze zcela osobních důvodů.

Ventura byl rozumný chlap a veškeré možné diskuse mezi agenty a producenty utnul tím, když řekl, že na plakátech bude hlavně jméno Gabina a bylo po možných svárech. Gabin totiž shodou okolností stál u zrodu kariéry Lina Ventury, kterého vlastně pro film pomohl objevit. Ventura se tehdy živil řemeslem a zápasením a řekl si ve své prvotině o absurdně vysoký honorář, který mu režisér původně vůbec nechtěl vyplatit a chtěl hledat dál. Gabin však zasáhl a řekl, že Ventura je tak výrazná osobnost, že se mu to vyplatí a režisér své hlavní hvězdě ustoupil. Venturovi tato pomoc zásadně změnila život a herec mu za to nikdy nepřestal být vděčný. Jen pro zajímavost, Ventura pak tuto Gabinovu dobročinnost prokáže jinému začínajícímu hladovému herci, kterým není nikdo menší než Gérard Depardieu.

Alain Delon vzhlížel k oběma zkušenějším hráčům, přestože byl sám už velká hvězda. Natáčení Sicilského klanu tak bylo pro Delona velkou lekcí pokory a loajality, kterou do té doby příliš neprožíval a ačkoli to on sám nikdy do tisku nesdělil, troufám si tvrdit, že po tomto natáčení už nebyl tím bezohledným dravcem toužícím za každou cenu uspět, ale i člověkem, který si začíná uvědomovat, že každá cesta nevede jen strmě nahoru. Ostatně Delon se později mistra Gabina zastával i v době, kdy se mu u publika příliš nedařilo a na řadě svých producentských počinů zaměstnával Gabinovu dceru jako skriptku.

Film režíroval dodnes trestuhodně nedoceněný režisér Henri Verneuil, který přišel na svět v tureckém Rodostu v roce 1920 a vlastním jménem byl Henri Malakian. Mládí už ale prožil v Marseille. Začínal jako novinář a rozhlasový reportér a zpočátku se věnoval natáčení dokumentů o životě Pařížanů. Odtud se mu podařilo přestoupit mezi režiséry, kterým se mezi novináři a investory říká řemeslníci. To jsou režiséři, kteří bezchybně natočí scénář a místo existenciální hloubky jim jde o to, aby bylo na plátně vše krásné a diváci si v hojném počtu užili dvě hodiny únikové adrenalinové nebo zábavné jízdy za přiměřené vstupné pro každého.

Verneuil je jedním z nejúspěšnějších francouzských řemeslníků. Už od rané kariéry režiséra celovečerních filmů spolupracoval s velkými hvězdami v čele s Jeanem Gabinem, ale také hned dvakrát s Linem Venturou - Lvi jsou vypuštěni a 100 000 dolarů na slunci nebo i s Jeanem-Paulem Belmondem na nesmírně úspěšné bláznivé komedii Velký šéf.

Verneuil měl rád velké rozpočty, neváhal oslovovat mezinárodní hvězdy a jeho způsob natáčení byl velice rozmáchlý. I to byl důvod, proč byl ve francouzské filmové branži velmi neoblíbený a bylo v módě si z něj mezi herci, režiséry a novináři dělat šprťouchlata. Vernueil sice dával prostor k historkám svou středomořskou rozevlátostí a srdcem dobyvatele, ale jeho kritici neměli pravdu v tom, že by jeho snímky nebyly žánrově pestré a především, že by je neměli rádi diváci. I přes drobná klopýtnutí obsahuje Vernueilova kariéra velké množství hitů různých žánrů.

Film se natáčel podle knižní předlohy, ale režisér Verneuil si jí dost upravil. Dlužno říct, že často ku prospěchu věci. Například při scéně útěku Sarteta z policejního vozu Verneuil vycházel z autentického útěku Rogera La Cama, který propiloval na cestě mezi Soudním palácem a vězením podlahu policejního vozu.

Hudební doprovod, který pro Sicilský klan zkomponoval legendární Ennio Morricone, je pro celkovou atmosféru filmu naprosto klíčový a řadí se mezi jeho vůbec nejpůsobivější autorská díla. Morricone v něm geniálně propojil tradiční sicilské hudební motivy s tehdy trendy zvukem tehdejší západní krimi vlny. Ústřední melodii dominuje hypnotické, melancholické brnkání na strunný nástroj doprovázené výrazným pískáním a dramatickými smyčci, což dokonale podtrhuje neúprosný střet mafiánské tradice s moderním světem. Skladatel napsal specifické motivy pro jednotlivé postavy – drsný a chladný motiv pro inspektora Le Goffa střídá osudové téma pro hrdiny ztvárněné Delonem a Gabinem. Právě tento ikonický soundtrack dává filmu nezaměnitelný rytmus.

Sicilský klan měl obrovský komerční úspěch. Jen ve Francii vydělal pět milionů francouzských franků a v USA dokonce tři miliony starých amerických dolarů, odpovídající zhruba dnešním padesáti, ostatně na filmu se podílela evropská pobočka amerického studia Fox.

Sicilský klan měl v československých kinech premiéru 4. února 1972 a stal se obrovským diváckým hitem, který v tehdejším ČSSR vidělo v kinech přes 1,6 milionu diváků. Tehdejší přísná československá kritika snímek přijala sice jako řemeslně dokonale zvládnutou, napínavou a hvězdně obsazenou podívanou, ale dobové recenze si neodpustily ideologický podtext - „působivý obraz morálního rozkladu a bezohlednosti kapitalistického světa“, kde organizovaný zločin prorůstá celou společností. Právě díky této ideologické obhajobě – že film ukazuje prohnilost Západu – mohl tento jinak čistě komerční západní hit projít přísným normalizačním cenzurním sítem do našich kin, kde diváky fascinoval především šarmem Alaina Delona, elegancí Jeana Gabina a geniální hudbou Ennia Morriconeho.

Jelikož se jedná o nákladnou mezinárodní koprodukci, existuje více verzí filmu. Francouzská s Italskou jsou totožné, ale britská a americká je odlišná. Původní dabing ČST z roku 1976 je pro francouzskou verzi a v obsazení Čestmír Řanda (Gabin), Alfréd Strejček (Delon) a Josef Vinklář (Lino Ventura).

HERCI, TVŮRCI, FORMÁTY:

Le Clan des sicilens, Francie/Itálie/USA, režie: Henri Verneuil, scénář: podle knihy Augusta Le Bretona, kamera: Henri Decaë, hudba: Ennio Morricone, střih: Pierre Gillette, hrají: Jean Gabin, Alain Delon, Lino Ventura, Irina Demick, Amedeo Nazzari, Karen Blanguernon, Yves Brainville, Gérard Buhr, Elisa Cegani, Raoul Delfosse, Jacques Duby

122 minut, 2.35:1, 35 mm, barevný

SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:

SLANINA, Ondřej. Slavná románská filmová klasika. Praha: Charon media, 2021. ISBN 978-80-90497-54-2.