Článek
Idealistický německý dobrodruh (Lex Barker), kterého v Novém světě nazývají uctivě Old Shatterhand, se chladnokrevně vyrovnává se všemi nástrahami Divokého Západu. Při pronásledování zločinců pátrajících po tajuplném pokladu se seznámí na území Apačů s mladým náčelníkem Vinnetouem (Pierre Brice). Společně se pak postarají, aby spravedlnost zvítězila a zločin byl potrestán.
Karel May svůj slavný dobrodružný román Poklad ve Stříbrném jezeře napsal na pokračování už v letech 1890–1891 pro jeden časopis pro mládež. Německý rodák z okolí Drážďan v době psaní svých nejlepších děl na Divokém západě vůbec nebyl. Celý svět indiánů a zálesáků si vymyslel u psacího stolu na základě map, encyklopedií a vlastní bujné fantazie. Sám se ale tak silně vžil do role Old Shatterhanda, že o něm prohlašoval, že je to on sám. Jeho iluze byla dokonalá a přestože dnes mladší generace Vinnetoua opovážlivě míjí, ostatně nový pokus o adaptaci dojel na absenci humoru a politickou korektnost, ještě bych nad rudým bratrem a bledými tvářemi hůl úplně nelámal.
Když se producent Horst Wendlandt rozhodl mayovky zfilmovat, vsadil na rakouského režiséra Haralda Reinla. Byla to trefa do černého. Reinl byl známý svou precizností a láskou k majestátní přírodě. Právě on odmítl myšlenku natáčet film v levných ateliérech a trval na tom, že štáb musí vyrazit do drsného terénu.
Reinl dokázal vtisknout filmu jedinečnou, romantickou a hrdinskou atmosféru, která dokonale odpovídala Mayovu stylu. Během natáčení musel navíc zvládat obrovské logistické výzvy a ukočírovat mezinárodní štáb plný odlišných povah. Mimochodem, Reinl do filmu obsadil i svou tehdejší manželku, herečku Karin Dor, která si zahrála krásnou Ellen Pattersonovou.
Kouzlo filmu spočívá v dech beroucí přírodě, kterou filmaři našli v tehdejší Jugoslávii. Ta dokonale nahradila americké prérie a kaňony. Pokud chcete vidět filmové lokace na vlastní oči, statisíce Čechů za nimi dodnes vyrážejí během letních dovolených a za vstupy platí doslova hříšné peníze: Skutečné Stříbrné filmové jezero s tajuplnou jeskyní, kde se ukrýval zlatý poklad, naleznete v ikonickém národním parku Plitvická jezera. Konkrétně jde o jezero Kaluđerovac. U 78 metrů vysokého vodopádu s názvem Veliki slap se natáčely ty nejznámější scény z okolí jezera. Kaňon řeky Zrmanja nabízí impozantní skalní srázy nad tyrkysovou řekou, které ve filmu představovaly území Apačů na řece Rio Pecos.
Poklad na Stříbrném jezeře měl vskutku mezinárodní obsazení, ale to pro drahé evropské koprodukce nebylo vůbec neobvyklé. Hlavní postavy mluvily: Pierre Brice francouzsky, Lex Barker americkou angličtinou, většina castingu německy a kvůli místu natáčení i srbochorvatsky.
Dnes si v roli Vinnetoua neumíme představit nikoho jiného, ale tehdy neznámý francouzský herec Pierre Brice byl pro roli objeven na poslední chvíli a slavnou postavu zpočátku vůbec nechtěl vzít. Když si přečetl scénář, byl zklamaný. Vinnetou měl totiž minimum textu, většinou jen mlčky hleděl do dálky a ztělesňoval vznešenost. Brice se bál, že taková role jeho kariéru pohřbí. Navíc v té době ještě ani neuměl pořádně jezdit na koni! Nakonec se však nechal přemluvit, což se ukázalo jako nejlepší rozhodnutí jeho života – málomluvný indián z něj přes noc udělal evropskou hvězdu a svou roli si nesčetněkrát zopakoval před kamerou i na divadelních prknech.
Zatímco Brice byl nováčkem, Američan Lex Barker byl v době natáčení už ostřílenou celebritou. Publikum ho znalo především jako jednoho z nejpopulárnějších představitelů Tarzana z přelomu 40. a 50. let. Přechod od bederní roušky do kožené třásňové košile Old Shatterhanda byl trefou do černého. Barker byl hlavní hvězdou celého projektu a na plac přinesl hollywoodský lesk. Tomu odpovídal i jeho honorář, který byl mnohonásobně vyšší než plat Pierra Brice. Evropští diváci ho okamžitě začali zbožňovat a role pokrevního bratra Vinnetoua se pro mnohé stala jeho životní.
Zatímco svět vnímal představitele hlavního padoucha Cornela Brinkleyho jako charismatického britského herce, čeští diváci v kinech většinou netušili, že se dívají na svého vlastního krajana. Herbert Lom byl totiž rozený Pražák! Hlavní padouch Herbert Lom se narodil v Praze. Narodil se jako Herbert Karel Angelo Kuchačevič ze Schluderpacheru do zchudlé šlechtické rodiny. Dětství prožil v pražských ulicích na Žižkově či Vinohradech a prázdniny trávil u dědečka na Šumavě. Než v roce 1939 uprchl před nacistickou hrozbou do Velké Británie, stihl studovat na Univerzitě Karlově a zahrát si v několika předválečných českých filmech. Své dlouhé aristokratické jméno si zkrátil jednoduše tak, že náhodně zapíchl prst do pražského telefonního seznamu. Ačkoliv později v Hollywoodu a Británii proslul jako legendární inspektor Dreyfus z Růžového pantera, role v Pokladu na Stříbrném jezeře pro něj měla zvláštní kouzlo. Lom mluvil po celý život perfektní češtinou, a když s ním čeští novináři dělali rozhovory, s oblibou na svou roli padoucha vzpomínal: „Já vím, že jsem v té mayovce hrál strašného hajzla. Ale hrál jsem ho za dobré peníze!“ Paradoxem je, že Lom hotový film poprvé v životě viděl až v roce 2004 jako čestný host filmového festivalu ve Zlíně.
„Indiánština“ ve filmu je kompletně vymyšlený a umělý jazyk. Filmy o Vinnetouovi se natáčely v tehdejší Jugoslávii (především na území dnešního Chorvatska) a jako komparzisté pro kmeny Apačů, Utahů či Navahů sloužili místní jugoslávští obyvatelé. Režisér Harald Reinl a herci se s autentickým jazykem severoamerických indiánů vůbec neobtěžovali: Generování náhodných zvuků: Komparzu bylo jednoduše řečeno, aby divoce gestikulovali a křičeli nahodilé shluky hlásek, slabik a zvuků, které měly evropskému divákovi znít „indiánsky“. To samé se ovšem dělo i v českém dabingovém studiu pro Barrandov, kde perlil v roli Vinnetoua zejména Stanislav Fišer. Díky tomu vznikly výrazy, které dodnes používáme u nás v rodině, když si děláme legraci jako: ,,Apatahí, Vinetú".
Skladatel Martin Böttcher vytvořil hudební kompozici, která se stala symbolem celého žánru. Jeho ústřední melodie, známá jako Old-Shatterhand-Melodie, spustila hotové šílenství. V roce 1962 se udržela neuvěřitelných 17 týdnů na špici německé hitparády a z Böttchera udělala přes noc nejúspěšnějšího německého filmového skladatele své doby.
Poklad na Stříbrném jezeře se stal megahitem! Za komunistů se stal nejnavštěvovanějším zahraničním filmem s návštěvností přes 15 milionů diváků! V Deutsche Kinematheke je udělána v expozici výstava nejúspěšnějších filmů v Německu podle plakátů a Poklad na Stříbrném jezeře tam samozřejmě nechybí. Já jsem film viděl v říčanském kině více než dvacet let po filmové premiéře na odpoledním představení s mámou a bylo narváno. Dobrodružství, přátelství, profesionální zpracování dělá z tohoto filmu nesmrtelnou filmovou klasiku. A za mě dabing k tomuto filmu je skutečně prvotřídní.
HERCI, TVŮRCI A FORMÁTY:
Der Schatz im Silbersee, režie: Harald Reinl, scénář: Harald G. Petersson (na motivy románu Karla Maye), kamera: Ernst W. Kalinke, hudba: Martin Böttcher, střih: Hermann Haller, hrají: Lex Barker (Old Shatterhand), Pierre Brice (Vinnetou), Herbert Lom (Cornel Brinkley), Götz George (Fred Engel), Karin Dor (Ellen Pattersonová), Ralf Wolter (Sam Hawkens), Eddi Arent (Lord Castlepool)
111 minut (alternativní zkrácené verze uvádějí 102 minut), Formát obrazu: 2.35:1 (CinemaScope) 35 mm film, barevný (Eastmancolor)
SEZNAM ZDROJŮ A LITERATURY:
Kronika filmu,
stálá expozice v Berlíně v Deutsche Kinematheke
profil filmu na dabingforum
profil filmu na kinobox.cz
