Absolutní pokrytec Filip Turek

Když dal o sobě Filip Turek v rámci české politiky poprvé více vědět, mnoho lidí v něm vidělo silného a férového lídra budoucnosti. Tak jako jiní i on stavěl svou image na odporu vůči tehdejší vládě. Kritizoval ji za touhu být u „koryt a křesel“ a téměř v každém rozhovoru zmiňoval to, že jim nejde o nic jiného, než se udržet u moci.

Kdekdo tak podlehl jeho kouzlu. Působil sebevědomě, silně, charismaticky a rozhodně. To je něco, co se společnosti pochopitelně může líbit. Tedy jen až do momentu, kdy se projevil jako absolutní pokrytec.

S těmito slovy šel i do letošních parlamentních voleb. „Koalice Spolu nebo možná ODS… se teď bojí, že přijdou… že půjdou od válu,“ říkal ještě na konci září v podcastu Chuť moci. Sám se tak přirozeně stavěl do kontrastu. Tedy že jemu by o žádnou funkci a křeslo jít rozhodně nemělo. To byl jeho marketing. Jeho politický motor. Jeho značka.

Jenže pak přišel jakýsi obrat. Naznačil to už v rozhovoru pro CNN Prima News, kdy se ho moderátorka ptala, jaké bude jeho postavení ve vládě. Tady se nejprve alibisticky odkazoval na svou stranu, kdy řekl následující:

Zní to hezky. Téměř vzorně. Jenže všichni víme, co ta věta znamenala. Pravý opak samozřejmě. Právě o rozdělování postů jde totiž v první řadě. A tak se moderátorka v tom samém rozhovoru raději doptala napřímo. Jak vidí Turek své konkrétní místo ve vládě?

A právě tady mohl Turek říct, že mu o ministerské křeslo nejde. Že to není o korytu, ale o vlivu, práci ve straně, otevírání důležitých témat atp. Jenže Turek tady znovu nepřiznal, jak to má a znovu se alibisticky odkázal na někoho jiného: „To je otázka na Petra Macinku a Andreje Babiše,“ řekl, přestože byl on tím, kdo byl tázán.

Právě tady začalo ono silné pokrytectví. Tady končí ta slavná „čistota“, kterou prodával voličům. A tady se láme jeho vlastní příběh. Tedy z moralisty se stává přesně tím, proti komu bojoval.

Když pak přišel 26. listopad a Česko se dozvědělo o tom, že se Turek nakonec neobjevil na kandidátce pod hlavičkou ministerstva zahraničí, možná ještě někteří začali váhat, zda jsme slovy o pokrytectví Turkovi přeci jen nekřivdili. Pravou ale je, že nekřivdili.

Současné budoucí vládní strany se totiž dohodly u Filipa Turka na nominaci na post ministra životního prostředí. Bez ohledu na Turkovy kompetence v této oblasti, historii, vzdělání, zájem.

Filip Turek se tak pro mnohé během poměrně krátké doby proměnil z nadějného politika na absolutního pokrytce.

Zdroje: