Bezvadní Ukrajinci v Česku: domy se staví, kavárny fungují, naše byty jsou uklizené

Jak to s těmi Ukrajinci v Česku vlastně? Jsou pro nás přínosní, nebo se vezou a nepracují? Nebo nám práci naopak berou? Je důležité si tyto otázky zodpovědět. A nabízím hned dva zdroje odpovědí.

Tím prvním zdrojem je moje osobní zkušenost. Nedám na Ukrajince v Česku dopustit. Za poslední zhruba dva roky mám s nimi víc a víc pozitivních zkušeností. A jistě nejsem sám. Nejčastěji je potkávám ve službách. V kavárnách, restauracích, obchodech za kasou. Mým subjektivním odhadem tak téměř třetina pracovníků obsluhy, se kterými přicházím osobně do styku, tvoří lidé ukrajinské národnosti. Mladí, starší, ale vždy velmi pracovití, ochotní a vděční za to, že mohou pracovat.

Naposledy to byl nedělní brunch mezi svátky. Obsluhovala nás mladá Ukrajinka. Milá, pozorná, měla takový ten dar vytvořit příjemnou atmosféru. Dali jsme se na chvíli do řeči. Bylo poznat, že ji práce baví a že má o ní zájem. A nebyla výjimkou. Podobné typy potkávám často. Ano, po pár větách poznáte, že čeština není jejich rodný jazyk. Ale mezery v češtině často dohání přístupem a ochotou.

Moje druhá výborná zkušenost je s paní, která nám už delší dobu pomáhá s úklidem. Ne pravidelně. Spíše nárazově. Jarní úklid, zimní úklid, když je potřeba. Několikrát za rok. Pokaždé pečlivá, spolehlivá, a tak nějak lidsky příjemná. Když jsme jí posledně navrhli zvýšení hodinové sazby, málem se urazila. A právě toto je věc, která se vám u dobrého řemeslníka nebo pomocníka často nestane.

Do třetice je to zkušenost s jedním z našich sousedů v bytovém domě, kde bydlíme. Když pominu, že celá jeho rodina je naprosto bezproblémová po všech směrech, musím vyzdvihnout jeho pracovní zkušenosti. Pomohl nám na malé zahradě s menší úpravou, kdy z betonových obrubníků udělal vymezený prostor pro bylinky pro manželku. Všechno rychle, jednoduše, bez zbytečného řečnění. Pracuje na stavbě pod jednou developerskou firmou. Ve volném čase ještě funguje sám na sebe. I díky němu se tu v okolí staví v obrovském tempu.

Podobnou zkušenost, jako mám já, mají i lidé kolem mě. Přesto je často osobní zkušenost nepřenosná a nezobecnitelná. Důležité je se proto podívat i na data. Užitečnou informací nám může být například počet volných pracovních míst v České republice. Válka na Ukrajině vypukla v únoru 2022. Když se ale podíváme do dat ČSÚ, zjistíme, že vývoj počtu volných pracovních míst od roku 2020 až po rok 2024 víceméně stále stoupá. Rok před válkou (2021) jsme evidovali v průměru 89 574 volných míst, zatímco v roce 2023 a 2024 celkem 97 702 respektive 05 696 volných míst.

Práci nám tedy rozhodně Ukrajinci neberou. To je navíc i zřejmé z komunikace velké spousty podniků, kde Ukrajinci pracují a kde stále visí inzeráty na přijetí nových lidí. Na krátkodobou a dlouhodobou výpomoc atp. Když by Češi chtěli, práce je. Ale často prostě není zájem. A to samé platí pro stavební firmy.

Užitečný je také výzkum Sociologického ústavu Akademie věd ČR, který informoval o tom, že osm z deseti Ukrajinců v Česku pracuje. Nejčastěji na pracovní smlouvu. Rozhodně se tedy nevezou a ani nám práci neberou.

Ať už se tedy Ukrajinci dostali do Česka z jakéhokoliv důvodu, jedno je zřejmé. Chtějí pracovat. A my máme to štěstí, že tu jsou. Bez nich by se domy nestavěly tak rychle, v kavárnách by možná bylo prázdno a naše byty by často zůstaly neuklizené. Tak jim místo nedůvěry dejme uznání. Zaslouží si to.