Článek
Téma, které rozděluje naši společnost. Tolik názorů, tolik stylů výchovy. Nejdříve mě zarazila nedávná kauza na sociálních sítích o vstupu dětí do restaurací, která nabyla obrovských měřítek. Neskutečná lavina zla. Jako mnoho dalších lidí jsem byl v šoku i já. Téma dětí a výchovy jakoby v naší společnosti doutnalo a chystalo se vybouchnout.
Sto lidí, sto názorů
Nejspíš každý máme co říct, což je možná ten problém. Buď jsme rodiče, tedy máme patent na pravdu. Pokud jimi nejsme, není to tak dávno, co jsme byli dětmi a dokážeme zhodnotit výchovu našich rodičů. Takže znovu patent na pravdu. Mně osobně to donedávna nechávalo chladným, ale nějakou dobu jsem také otec. Dvou dětí. A i v naší širší rodině se názory tříští.
Běžná výchova jako u všech mých kamarádů
Narodil jsem se do běžné české rodiny, kde panoval názor, škoda každé facky, která padne vedle. Byl jsem asi hodné dítě, nepamatuji si totiž, že bych byl bit nějak často a ani nemám pocit, že by mi to ublížilo. Občas jsem ale dostal. Své rodiče mám rád a vážím si jich. O žádném týrání nemůže být řeč. Pokud bych to tedy automaticky nevytěsnil, což může být problém, na který upozorňuje psychoterapeut Martin Zikmund ve svém podcastu 13 hříchů rodičovství. Zmíním ho ještě později.
My versus zbytek Evropy
Fyzické trestání jako přežitek minulých dob? S názorem netrestat se dnes setkávám úplně všude. Nejen na dětských hřištích nebo v šatně ve školce. Vzhledem k ostatním státům Evropy jsme menšina, okolní státy nejen fyzické tresty zakazují, ale dokonce i trestají, jak dokládá například psychoterapeut Martin Zikmund z podcastu 13 hříchů rodičovství. Tvrdí, že v ČR stále přetrvávají vzorce výchovy z období komunismu, kdy hlavním cílem výchovy byla poslušnost. A my rodiče tyto vzorce dále přenášíme na vlastní děti, tedy na další generace, i když režim už dávno padl.
Fyzické tresty dle Zikmunda navíc dětem ubližují a do budoucna jim můžeme zadělávat na problémy. Zvyšují totiž riziko nejen narušení psychického vývoje, ale i pravděpodobnost vzniku kardiovaskulárních, neurologických a onkologických nemocí. A všichni snad chceme, aby z našich dětí vyrostli zdraví a sebevědomí jedinci.
Možná trochu překvapivý pohled Bible
Byť jsme často označovaní za ateistickou společnost, stále tvrdím, že křesťanské hodnoty máme všichni nějak v sobě. Zabíjení, krádeže, smilstvo považujeme patrně všichni za něco, co se nemá. Nabízím proto i biblický pohled na toto téma. V knize Přísloví (13, 24) se píše: „Kdo šetří hůl, nenávidí svého syna, kdežto kdo jej miluje, trestá ho včas.“ Případně na jiném místě v knize Přísloví (22, 15) čteme: „Vězí-li v srdci chlapce pošetilost, trestající hůl ji od něho vzdálí.“
Nezvladatelná nebo nezvládnutá realita
Takže doteď tu máme neshodu v pohledu Evropy, odborníka Zikmunda a Bible. Agrese plodí agresi, nechceme přeci, aby naše děti řešily problémy násilím. To dává smysl. Na druhou stranu právě ze školkové šatny mám nasbíraných nejvíce mouder, jichž jsem byl osobně svědkem. Mouder o tom, jak rodiče chlapce, jež po několikáté pokousal jiné dítě a nic na tento jeho nešvar nepomáhá, poučují učitelku slovy: „Víte, to naše dítě, on teď začíná poznávat své hranice, co smí a nesmí dělat.“ Do toho se vkládají další přihlížející rodiče a začíná mela. „Jak to myslíte, že začíná poznávat hranice? Ty už snad má znát. Jak to chudák učitelka může zvládnout? Ve školce je dalších dvacet dětí. Co ty ostatní? Já bych hned svojí pravačkou ukázal ty jeho hranice!“
Mizivé hranice fyzických trestů
A když už jsme u těch hranic, jak určit právě to, co ještě je a není vhodné. Plesknutí po ruce? Plácnutí přes zadek? Lehký pohlavek? Setkal jsem se i s názorem, že fyzický trest ano, ale ne v oblasti hlavy, to už je ponižující. Teď by se hodilo použít české lidové rčení: A teď, babo, raď.
Že by se i ČR přidala k ostatním?
Asi nepřekvapí, že i v naší vládě se už objevují vlajkové lodě. Odkážu tu na článek z toho týdne na webu novinky.cz s titulkem: Ministerstvo chce zakázat tělesné trestání dětí. Možná se tedy opravdu blíží doba, kdy beztrestně uhodit dítě už nebude možné i v naší zemi. Je to správně?
Ať už stojíme na kterékoliv straně boje, jedná se o choulostivé téma. Uznávám. Sdílím jen několik málo názorů, se kterými se setkávám ve svém okolí já. A to je, předpokládám, jen špička ledovce. Dáváte přednost tradicím, nebo novodobým výzkumům? Převládá u vás intuice, nebo erudovaní odborníci? To jsou otázky, na které si ve finále budeme muset odpovědět sami. Je to jen o tom, koho se rozhodneme poslouchat a kým se necháme ovlivnit.
Anketa
Zdroje: Třináct hříchů rodičovství (podcast); Novinky.cz; Seznam Zprávy; Aktuálně.cz; Bible (Český ekumenický překlad)
