Článek
Společně určitě odsuzujeme podvody s obrovským dopadem na okolí, jako jsou např. miliardové investiční „scamy“ se spoustou poškozených. Tresty za podvody tohoto typu jsou definované dokonce i v zákoně. Mnohem více mě ale zajímají ty malé podvůdky, drobné nemorálnosti, kde si často ani neuvědomujeme nebo nechceme uvědomit, že podvádíme. A to, ať už máme jakkoliv přísně nebo volněji nastavené měřítko. Následující článek o sedmi nejčastějších podvodech, které mě v životě provázejí, tak můžete využít alespoň k nějaké sebereflexi a zamyšlení se.
1. Bedýnky za 25 Kč
Jeden obchodní řetězec v ČR nabízí bedýnky, které plní různorodou zeleninou a ovocem. Váží tři kila. Stojí 25 Kč. Cílem je snížit plýtvání jídlem. Za mě skvělý nápad. Vyberete si nachystanou bedýnku a jdete zaplatit. Víte, čeho jsem byl ale mnohokrát svědkem? Zákazník, který si z jedné bedýnky do té své ještě nepozorovaně přihodí třeba avokádo nebo pěknou papriku. Nikdo to nepozná. Nikdo to nevidí. Nikomu to neublíží.
2. Dálniční známka
Když jsem byl mladší, jezdívali jsme hodně do Chorvatska. Naši tátové si mezi sebou různě sdíleli a přeprodávali dálniční známky do Rakouska a Slovinska. Opatrně sloupli ze skla a ušetřili tím, že se „šábli“ o cenu, pokud jeli v jiném termínu. Tenkrát mi to přišlo docela chytré. Jako dítě jsem nevěděl, že sdílení známek není povoleno.
3. Poplatek za psa
Denně potkávám psy, kteří bydlí v mém okolí. Majitelé je musí přihlásit v místě, ve kterém mají trvalé bydliště a zároveň za své mazlíčky zaplatit poplatek. Tušíte, na kolik vás takový poplatek vyjde? Z vlastní zkušenosti musím říct, že na vesnici za registraci psa zpravidla zaplatíte o něco méně než ve velkoměstě. Proto je spousta psů žijících v našem městě ve skutečnosti registrována ve vedlejší vesnici. Nikomu to nevadí.
4. Vstup do 3 let zdarma
Při vstupu do zoo vidím tabuli s ceníkem. Vstup dětí do tří let zdarma. Achjo, tomu našemu jsou čtyři. Co tedy s tím? No, ono vlastně tak trochu vypadá na tři.
5. Sdílení Netflixu
Pro vás, kdo máte Netflix. Také sdílíte jeden účet s někým ze svých kamarádů? Víte, že je dovoleno sdílet účet jen v rámci jedné domácnosti? S lidmi bydlícími na stejném místě jako vlastník účtu? Jenže ono je to levnější se podělit o měsíční náklady, že? Samozřejmě.
6. Nezaplacený oběd v resortu
Moje častá zkušenost z dovolených v nějakém resortu, kde jsou i další Češi. Poslední den po snídani se odhlašují z hotelu. Na odvoz na letiště ale musí čekat až do odpoledne. Na oběd už nárok nemají, museli by si ho extra zaplatit. To ale nechtějí. A nebo? Ano, prostě se bez placení vplížit mezi ostatní, dělat jako že nic a oběd si dát. Ono to totiž často projde.
7. Ano, osmnáct už mi bylo
Asi víte kam mířím. První zkušenosti s alkoholem, když nám ještě nebylo osmnáct. Kolikrát jsme podváděli při objednání piva? Při vstupu do klubu? Použitím občanky kamarádů nebo jen tvrzením, že osmnáct už mi bylo. Vlastně jsme tím ani nikomu neublížili, že?
Závěrem
Většina z těchto bodů má společného jmenovatele – snaha ušetřit. Mým přáním bylo přivést nás čtenáře k malému zamyšlení se, jestli raději neupřednostníme morální a „normální“ cestu jak ušetřit (několik tipů nabízím zde), než zkoušet přechytračit systém. V obcházení pravidel jsme někdy opravdu přeborníky. Může nám ale pomoci opačný pohled – představit si sebe na druhé straně. Například v roli majitele zoo, kam chodí rodiče s dětmi a lžou o jejich věku, aby dostali levnější vstupné. Asi bychom rázně zakročili, že? Jasně, ušetřit se dá i podvodem. Ale za jakou cenu?
(Pokračování článku v „druhém“ díle můžete najít po kliknutí na následující odkaz: Sedm dalších situací, kde si nemůžeme pomoct a podvádíme)
