Článek
Pavel Nedvěd. Tomáš Rosický. Patrik Schick. Zdeněk Grygera. Jan Koller. Jen několik málo jmen, jejichž nositelé spojili své jméno s nejlepším tuzemským fotbalovým klubem. Alespoň tedy pro některé. AC Sparta Praha je bezesporu pojem. Pro hráče i fanoušky. Často tak slýcháme, že se jedná o jeden z nejúspěšnějších českých klubů historie. A s tím mám osobně dost problém.
My jsme Sparta a odkaz k tradici
Nejdříve trochu kontextu. Zavítal jsem na oficiální webové stránky pražské fotbalové Sparty. Tam mě nejvíce zaujala sekce MY JSME SPARTA. Nadpis psaný velkými písmeny. Dodává pocit bojovnosti, síly. Opravdu pěkně zpracované. A teď si všimněte celého toho odkazu k tradici, Česku, Československu. Tady jen několik málo informací, které jsou na této stránce dostupné:
- Vítěz České ligy (38x) a vítěz Českého poháru (22x),
- nejúspěšnější fotbalový klub historie českého a československého fotbalu,
- odkaz Vlasty Buriana v období nacistické okupace, kdy Spartu trénoval, nebo působil jako její brankář a „uchránil mnoho fotbalistů a dalších Čechů před nuceným nasazením“ v Říši,
- odkaz na fanouškovství, které se dědí z otce na syna a na vnuka,
- další odkaz na Čechoslováky Ježka, Kvašňáka, Bergera, Nedvěda a Rosického.
Spjatost Sparty Prahy je tak s češstvím, historií a tradicí naší země bezesporu neoddiskutovatelná. Minimálně tedy dle textů, které najdeme na oficiálním webu.
Vlasta Burian měl ke sportu vždy blízko. Na snímku jako fotbalový rozhodčí (1948)
Proč pro mě Sparta není český klub
Co je psáno na papíře je ale jedna věc. Ta druhá je pak samotná realita. To, co totiž vidím pod pojmem Sparta Praha já jako divák, je jedenáctka hráčů běhajících po trávníku s trenérem za zády. Toto je Sparta Praha. Ne ta ve vitrínce, nebo v kronice. Ne ta na webu. Ale ta reálná na hřišti. Proto, když se dívám na základní sestavu Sparty v posledních zápasech, nejde mi přes ústa pojem „český klub“.
Podívejme se na příklad. Poslední zápas Sparty s Jabloncem. Na lavičce dánský trenér Friis. V bráně další Dán Vindahl a před ním bránící jeho krajan Sørensen. V záloze další trojice cizinců. Nor Solbakken, Fin Kairinen a Albánec Laci. A v útoku? Kosovský útočník Rrahmani a Srb Birmančevič. Nebo předchozí utkání Sparty s Feyenoordem. I tam se na zahajovací soupisku protlačili pouze čtyři Češi.
Co není zakázané, je dovolené
Než se zvedne vlna možné kritiky, je třeba upozornit na to, že Sparta nedělá z tohoto pohledu nic špatně. Jedná se o běžnou a dovolenou praxi a rozhodně v tom není sama. Ano, stále se objevují diskuze nejen u nás o počtu cizinců na fotbalovém trávníku. Není to nic proti těmto zahraničním posilám. Spíše jde o ochranu tuzemských hráčů, aby měli jistější místo v sestavě.
Dnes proto stále zahraniční hráče najdeme snad v každém klubu i v nižších soutěžích. Fotbalu samotnému to možná dokonce z jednoho úhlu pohledu může prospět. Konkurence, předání zkušeností, kontakty. Rozumím. Pak ať se ale kluby jako Sparta Praha neodkazují na tradici a československé osobnosti. Na to mají z mého pohledu právo jiní. Třeba týmy jako Sigma Olomouc, která běžně (tak jako v posledním zápase) nastupuje pouze s domácí soupiskou.
Anketa
Zdroje: sparta.cz, sport.cz, lidovky.cz, idnes.cz
