Článek
Kdysi jsem slyšel jedno přísloví a dnes si ho dovolím jen volně parafrázovat.
Ten, kdo je schopen se poučit z svých vlastních chyb, je moudrý člověk. Ale ještě moudřejší je ten, kdo se dokáže poučit z chyb druhých, a díky tomu je sám ani neudělá.
Přesně o tom mluví v nedávném rozhovoru s Michaelou Maurerovou v pořadu Blízká setkání známá novinářka, moderátorka a také maminka Světlana Witovská.
Mluví o chybě, kterou udělala. O chybě, které by se bývala byla vyhnula, kdyby s ní její vlastní maminka o některých věcech mluvila více a otevřeněji. A mluví o ní teď nahlas, aby současným rodičům malých dětí připomněla, o co v tom celém vlastně jde.
V jedné části rozhovoru popisuje Witovská prostředí České televize. Silně konkurenční, náročné, a často naprosto bezohledné k maminkám s malými dětmi. „Nikoho nezajímá, jestli děti máte, nebo ne, musíte zkrátka fungovat.“ I proto podle ní tolik žen z ČT odchází. Není to stížnost, jen popis reality. A právě o tom Witovská mluví bez jakéhokoli přikrašlování.
A pak přijde jeden zásadní a velmi osobní výrok.
Já už jsem říkala, že mě mrzí, že jsem s těmi dětmi nebyla déle, a doufám, že nás poslouchá někdo, kdo si to vezme za své, že nemá cenu spěchat zpátky do práce, protože ta radost s těmi dětmi, tu vám už nikdo nevrátí. A nikdo vám ji ale nesebere, kdy ji budete mít.
Pro mnohé z nás rodičů je tohle věta, která člověka posadí. Denně se ženeme za prací s pocitem, že je to vlastně správné. Chceme vydělat na bydlení, dovolenou, kroužky, běžné fungování. A je to zodpovědné. Ale zároveň si často i oddechneme, když se nám podaří děti někam „upíchnout“, dát je k babičce, k hlídání, nebo je na den zabaví škola či školka. Najednou máme chvilku pro sebe, pro partnera, na vlastní vzduch. Jenže mnohdy to přeháníme. Ženeme se do práce, děláme opravu vše pro to, ať nás dětí nechají na pokoji, protože je to náročné. A přitom si to stále alibisticky omlouváme, že to vlastně děláme pro dobro všech.
Jenže pak přijde čas, kdy nám děti přestanou nadšeně ukazovat obrázky, co nakreslily. Kdy si s námi budou nadšeně povídat u snídaně. Kdy se nás budou ptát na všechny nesmysly, co je napadnou.
Právě proto si Světlany Witovské jako rodič vážím o to víc. Že s něčím tak osobním dokázala vyjít ven. Že šla s kůží na trh. V jednom momentu dokonce přiznává, že když vidí malé děti, často ji napadne: „Jé, a to už jsem zrovna s Viktůrkem (synem) nebyla. Exhibovala jsem v televizi. Proč já jsem to dělala?“ Sama totiž v rozhovoru přiznává, že se vrátila zpátky do práce, když mu byl rok. A těžko se jí o tom mluví.
A tak Vám, paní Witovská, maminko, děkuji za nás všechny rodiče malých dětí. Děkuji za otevřenost, upřímnost a znovuotevření tématu, které bychom měli slýchávat mnohem častěji.
