Článek
Měli jsme zrovna „slučák“ se základkou. A pokaždé, když potkám Hanku, vzpomenu si na jednu epizodu ze 7. třídy.
Hanka byla patrně nejchytřejší holka z ročníku. Nemyslím, co se týče všeobecného přehledu, logiky a nadhledu. Ale co se týče známek. Patřila do takové té skupiny studentů, kteří si vše vydřeli. A kteří byli ochotní dřít opravdu hodně. I Hanka byla stejná. Učitelé ji měli opravdu rádi. Byla slušná a vzorná. Vypadala mile. V kolektivu ale už tak oblíbená nebyla. Na pověsti jí totiž nejvíce ubírala její neochota dělit se s druhými o znalosti.
Při jakémkoliv testu, písemce, zkoušení nebyla ochotná poradit. Jela sama na sebe. Rukou si zakrývala automaticky papír s odpověďmi na otázky, aby je nemohl opsat její soused. Moc dobře věděla, co dělá. A my to také věděli. Ale nějak jsme to vědomě chtěli ignorovat.
Až do jednoho dne.
Měli jsme zrovna češtinu. A jednu z nejpřísnějších učitelek na škole. Její příjmení mi ještě dnes vyvolává břichabol. Naučila. To ano. Ale vyloženě jsme se jí báli. Připravovali jsme se na každou hodinu. Zkoušela vždycky tři lidi. Systém vyvolávání jsme nikdy nerozklíčovali. Neřídila se abecedním seznamem, počtem známek. Dodnes nevíme.
Hanka byla vyvolaná k tabuli jeden týden. Zvládla to bravurně, jak jinak. Když se ale přehoupl víkend a nastal další týden, myslela si, že má klid. Proč by měla být zkoušená dvakrát během tak krátké doby? To nebylo standardem. A tak se novou látku vůbec neučila.
Jenže přišlo nemilé překvapení. Přepadovka. Písemka pro celou třídu. A písemky od téhle češtinářky stály za to. Student musel znát opravdu téměř všechno, aby uspěl. A pro jedničkáře jakákoliv jiná známka než jednička samozřejmě nepřipadala v úvahu.
Já si s písemkou poradil na trojku. A víte, jak dopadla Hanka?
Těžko říct. To dodnes nikdo neví. Očividně nebyla naučená, a tak při odevzdávání písemek strčila tu svou k sobě do tašky. Nejslušnější holka ze třídy.
Rodiče mě pak asi dva dny poté informovali o trojce, kterou jsem z téhle písemky dostal. Našli to v online systému. A Hanka? Měli jsme češtinu a naše učitelka se Hance omluvila, že musela její práci někde ztratit. Takže žádnou známku nedostala.
Možná mě ukamenujete, ale já to tenkrát v sedmé třídě nemohl nechat jen tak. Skupinka mých spolužáků spolu se mnou o téhle její nepoctivé hře věděla. A už nám ta její sobeckost přerostla přes hlavu. A tak jsem tehdy vzal spravedlnost do svých rukou. Vytvořil jsem na serveru centrum.cz email s názvem pravdavitezi a odeslal z něho anonymní e-mail učitelce, který celou situaci popisoval.
A výsledek?
Všechny známky nakonec stáhla. Beze slov. Výsledky písemky vůbec nepočítala. Hanka ale nijak potrestaná nebyla, dokonce nedošlo ani ke konfrontaci ze strany učitelky, kterou jsme všichni očekávali. Hanka si zasloužila nejhorší známku, ale vyvázla z toho nejlíp, jak jen mohla.
Proč to celé píšu? Kvůli třem jednoduchým uvědoměním si.
- Svět je nespravedlivý. Ale nedá se s tím nic dělat. Pravda vždycky nezvítězí. Je třeba to jen přijmout, jinak se budeme trápit hlavně my.
- Veškeré naše podvrhy, podvody, nevhodné chování a sobeckost může mít své důsledky i roky poté. Tak jako je to u Hanky dnes. Za nevřelý vztah od nás spolužáků si může dodnes sama.
- Jakýkoliv učitel má obrovský vliv na děti, které učí. A to především v té „lidské“ stránce. Měl by si to tedy uvědomovat. A měli by si to uvědomovat i ti, kteří učitele na jejich profesní dráhu připravují.
