Článek
„Sedni si tam, kde máš sedět. Jsi normální, nebo co? Chceš spadnou?“ Přibližně takto by šel nevulgárně shrnout apel jednoho z učitelů směrem k žákovi, který patrně nedělal, co měl. Záznam vztahového incidentu na jedné ze středních škol na Pelhřimovsku obletěl sociální sítě rychlostí světla. V hlavní roli agresivní učitel a neposlušný student.
Ať už bychom stáli na jakékoliv straně názorového spektra, určitě bychom se shodli na učitelově neprofesionalitě, přespříliš hrubé rétorice, a tedy celkově těžko obhajitelném chování. Jenže místo jednoznačného a jednohlasného veřejného odsouzení se tentokrát rozjela diskuse. A to je vždy dobře. Přinesla totiž otázky o systému, mládeži, kompetencích.
„To bych ho ještě pochválila“
Učitele se spoustu lidí zastalo. Pokud bychom vycházeli z diskuze pod instagramovým příspěvkem portálu idnes.cz, našli bychom možná překvapivě většinu těch, která se za učitele postavila:
„Obdivuji dnešní učitele. Vůbec se nedivím, že mu ruply nervy.“
„Co má co dělat student na parapetu. Kdyby vypadl, zase budou vinit učitele.“
„Tihle ‚děti‘ umí udělat ze života peklo.“
„Já bych mu za to spíš poděkovala.“
Nejde přitom jen o anonymní účty. Mezi zastánci učitele se objevují známé osobnosti, jako je třeba Radka Třeštíková nebo další influenceři a lidé pracující ve školství. Mnohem více než učitelovo selhání totiž velkou část z nich zajímá, co ho k tomu dovedlo. Tedy patrně nevhodné chování žáka.
Druhá strana mince
„Halo, jste normální? Učitel má udržovat profesionální přístup a rozhodně nenadávat vulgárně. To je nepřípustné.“ I toto připomínají někteří diskutující. Že škola není kasárna, ale výchovně-vzdělávací instituce. A že učitel musí být autoritou bez ohledu na chování žáků a že si něco takového zkrátka nesmí dovolit.
Oba názorové tábory se v každém případě shodují na jednom. A to, že je podobná situace špatná a nežádoucí, a že se zároveň v jednom kole stále opakuje.
Bez jasných pravidel selhává každý
A tak se nabízí spoustu otázek. Co vlastně může učitel dělat? K jakým trestům může sáhnout? Jsou tyto tresty stejné pro všechny školy, kraje? Učitelé často tápou. Školní řády sice existují, nejsou v nich ale popsané konkrétní situace, jako když dítě sedí na parapetu a hrozí jeho pád z okna. Učitelé proto čelí obrovskému tlaku. Od žáků, rodičů, kolegů, ředitelů, veřejnosti. Selhat je pak jednoduché. Co když za to ale nemůže ani sám učitel, ani student?
Vezměme si za příklad třeba jen používání telefonů ve škole při výuce. Víte jaká jsou pravidla pro základní školy v Česku? Nejednotná. Každá škola si s tím může naložit dle svého. Nebo když existuje ve třídě student, který výuku narušuje a znemožňuje vzdělávání opakovaně i ostatním spolužákům. Kromě toho, že ho škola nemůže ani vyloučit, si často s jeho chováním ani neví rady. A co tady radí MŠMT? Škola by měla v takovém případě „přistoupit k opatření, které takovémuto chování zamezí“. Už ale neříká, co se oním opatřením myslí. To ať si znovu každý vyloží po svém..
Inspirace u ministerstva dopravy
Inspiraci by si tak mohlo vzít MŠMT od kolegů z dopravy. Na silnicích jsou pravidla jasná a stejná pro všechny. Všichni musí hrát podle stejných not. Jedeme-li o 40 km/h víc, než můžeme, přijde pokuta. Víme, co je přestupek, co trestný čin, za co je kolik bodů. Ve škole by podobné nastavení mohlo pomoci. Bylo by pak jasné, co může učitel udělat, když žák porušuje to či ono pravidlo. Věděl by, kdy posunout situaci k výchovné komisi. Jaké použít nástroje. Jde o jednoduché a srozumitelné definování jasných kroků v konkrétních situacích.
Přestože se onoho učitele z Pelhřimovska nezastávám, řešením jistě není pouze jeho kritika. Příště to bude jiný učitel, jiný student a jiná škola. A přitom řešení může být poměrně jednoduché. Dát školám univerzálně a plošně jasná pravidla, která budou transparentní a budou fungovat. Pravidla, která budou vymahatelná a férová. Podobných excesů jako v tomto případě by pak mohlo být méně.
