Kuriózní chvíle v NBA, naštvaný kouč se chopil během zápasu mikrofonu a pokáral bučící diváky

Ve čtvrtek 23. listopadu SEČ se během jednoho basketbalového utkání americké NBA udála zajímavá situace, která bezesporu pozitivně zasáhla velkou spoustu lidí. Osobně mezi ně patřím také. O inspirativní příběh se postaral trenér domácího týmu Gregg Popovich.

Nejdříve je třeba ve zkratce popsat vývoj chování fanoušků na sportovních akcích. Osobně jsem od mala chodil na zápasy pražských fotbalových i hokejových týmů se svým tátou. Příjemná atmosféra. Vnímal jsem prostředí spíše jako skupinu starších pánů, kteří přišli fandit, dát si jedno pivo a o přestávce se potěšit párkem s hořčicí. Během zápasu pak sofistikovaně komentovat vývoj zápasu a pak jít spokojeně domů. Žádné nebezpečné nebo nepříjemné prostředí ani pro fanoušky, ani pro samotné sportovce.

Dnes po téměř čtyřiceti letech musím z vlastní zkušenosti říct, že se chování fanoušků částečně proměnilo. Více zradikalizovalo. Sprostých slov slyším mnohem víc. Trhání sedaček, potyčky mezi lidmi, vulgární popěvky na adresu sportovců, znepřátelené tábory. Mohl bych pokračovat. Je toho opravdu hodně, proč je dnes moudřejší se takovým zápasům s dětmi raději vyhnout.

A právě takové atmosféry jste mohli být svědky během zápasu mezi domácím San Antoniem Spurs a hostujícím týmem Los Angeles Clippers. Hvězdný basketbalista Leonard hrající za LA byl totiž při každém kontaktu s míčem „odměněn“ hlasitým bučením diváků. A to z toho důvodu, že v roce 2018 byl ještě hráčem právě San Antonia, které ale v tomtéž roce opustil a fanoušci mu dodnes jeho odchod z týmu neodpustili.

Jenže ono bučení není dobré brát na lehkou váhu. Psychika člověka nemusí být vždy tak pevná. A pokud slyšíte bučení a nadávky tisíců lidí na vaše jméno, není to lehké. Při každé vaší střele, která nepadne do koše, se ozvou radostné výkřiky. To je opravdu přespříliš. Nejde tu totiž o zdravé soupeření, ale o něco sportovně neférového. Něčím podobným si prošel i David Backham, který toto několikaměsíční bučení ochozů na jeho jméno popisuje jako nejtěžší okamžiky vlastní kariéry. Otevřeně mluví v dokumentárním seriálu o depresi, kterou během tohoto období zažíval. Bohužel tento neúměrný tlak může být často jedním z důvodů, proč někteří sportovci „dobrovolně“ ukončují své životy.

Proto se pro mě opravdu hrdinou stal domácí trenér Popovich. Ten si totiž během zápasu vzal mikrofon a věnoval několik silných slov všem bučícím divákům. Jeho proslov bych volně přeložil takto: „Promiňte na vteřinu, můžeme prosím přestat bučet a nechat hráče hrát basket? Mějte trochu respektu. Takoví přeci nejsme, tak přestaňme bučet.“ Tímto aktivním postojem ukázal, že trenér může být víc než jen taktickým géniem na lavičce. Může být vůdcem, ochráncem a vzorem pro své hráče a všechny přihlížející. Opravdu skvělý přístup, jak bojovat proti negativní atmosféře ve sportu.

Samozřejmě nevím, jestli tato konkrétní situace bude mít vliv na vývoj sportu jako takového v budoucnu. V obecné rovině pravděpodobně ne. Jsem si ale jistý, že spousta lidí, která na onom basketbalovém zápase byla osobně, byla tímto momentem silně ovlivněna. A může se jednat o unikátní moment, který tématu „bučení“ dá v médiích více prostoru a podobné chování se s ohledem na psychické zdraví hráčů začne trestat. Myslím, že by to sportu prospělo.