Kýče našich domácností, u mě vítězí tapiko koberec a magnetky na lednici

Za svůj život jsem i díky své práci navštívil velkou spoustu českých domácností. Každá na mě přitom dýchla vždy svou vlastní osobitou atmosférou. Během těch všech návštěv jsem postupně zaznamenával různé podivnosti, které se opakovaly. Ty nejčastěji opakující jsem pak sepsal v tomto textu. Nazývám je kýčem, i když musím hned z úvodu uznat, že se jedná o můj subjektivní pohled. Co je pro někoho kýč, může být pro jiného krásným doplňkem, nebo něčím s nepopsatelnou hodnotou. Máte něco z toho doma a považujete to také za kýč?

Prosklená mísa plná škeblí, ježků a mušlí různých barev, které ale po čase stejně vyblednou a vypadají všechny dost podobně. Své místo mají často na parapetech, v obýváku nad televizí, nebo třeba v prosklených skříních. Má to jistě hodně společného s otevřením hranic, kdy v minulém století až do roku 1989 bylo cestování výrazně omezené. Když se pak někdo po rozvolnění vydal k moři, nebylo překvapením, že si s sebou přivezl památku v podobě mušlí a dalších přírodních suvenýrů.

Kdo z nás se alespoň jednou nesetkal s tímto fenoménem. Lednice pokrytá magnetkami je téměř archetypálním obrazem české domácnosti. Tyto malé suvenýry z cest připomínající navštívená místa plní funkci dekorativní, ale možná více ještě tu vzpomínkovou. Jejich nostalgická hodnota je proto neoddiskutovatelná.

I toto je zvláštnost některých domácností, které jsem nikdy nepřišel na chuť a nepochopil její význam. Samorosty jsou kusy zvláštně rostlého dřeva připomínající tvarově například chobotnici. Navíc jsou ještě často pokryté lakem nebo jiným podobným materiálem. V domácnostech jsou hrdě vystavovány a přinášejí do interiéru dotek přírody a rustikální kouzlo. Navzdory svému někdy bizarnímu vzhledu jsou často ceněny pro svou jedinečnost a originalitu.

Ručně vyráběné tkané dekorace na zdi jsou dalším prvkem domácností, spíše ale těch dřívějších. Jde o typický výrobek, na který byli interiéroví designéři hrdí především v 70. a 80. letech minulého století. Tyto barevné a měkké obrazy, často s přírodními nebo abstraktními motivy, byly oblíbené pro svou schopnost zútulnit prostor a dodat mu osobitost. Dnes už působí spíše zastarale.

Tady se z mého pohledu jedná spíše o módu posledních let. Na první pohled mohou vypadat kýčovitě, zejména pokud jsou z levného plastu a nepřirozených barev. Nicméně pro některé lidi představují praktické řešení, jak mít květiny doma, a to bez nutnosti je zalévat a pečovat o ně. Navíc správně vybrané a umístěné umělé květiny mohou prostor oživit a dodat mu barvu.

Jedná se nejčastěji o malé sošky, často představující romantické postavy, zvířata nebo pohádkové bytosti. Mnohé z nich jsou dědictvím po babičkách a dědečcích, kteří je pečlivě uchovávali ve vitrínkách. Navzdory své naivitě a někdy i komičnosti mají své kouzlo a nesou v sobě vzpomínky na minulost.

Ať už si tedy o těchto předmětech myslíme cokoliv, jedno je jisté. Každý z nich v sobě nese kus historie a příběhu, který je nedílnou součástí mnoha českých domácností.

Mým cílem není se někoho negativně dotknout v případě, že některý z těchto prvků zdobí jeho domácnost. Tento výčet je jen něčím, co osobně v současnosti považuji za nejzřetelnější kýče (a pojetí kýče je velmi subjektivní). Budu proto rád, pokud v anketě níže zvolíte, co za největší kýč považujete vy sami.