Článek
Svoje vůbec první trhy jsem navštívil jako dítě. Brávali mě na ně moji rodiče. Tenkrát si od místních farmářů a zahrádkářů kupovali hlavně zeleninu a různé bylinky. Dodnes si vzpomínám na svého otce, který se nikdy nebál v přátelské rovině vyjednávat o cenách. A opravdu válel. Čím víc jsme si toho tenkrát vzali, tím ochotněji snižoval prodejce cenu za jednotlivé produkty. A to i tehdy, kdy mělo zboží už původní cenu adekvátně nastavenou.
Dnes je vše ale úplně jinak. Jistě namítnete, že vánoční a farmářské trhy se nedají srovnat. V ceně za pronájem stánku, v množství lidí atp. A ano, z tohoto pohledu vám dám jistě za pravdu. Samotné ceny za zboží jsou ale nesrovnatelné a v dnešní době naprosto ustřelené. A na vánočních trzích to platí dvojnásob. Bohatých, nebo hloupých Čechů, jak se zdá, je ale v naší zemi stále dost.
Čtvrtka kuřete za 150 korun, základní verze langoše za 170 korun. Datum pořízení 7. 12. 2024
Malé kuře za šest stovek a předražený langoš
Na Staroměstském náměstí v Praze jsem byl v těchto dnech vlastě překvapený hned ze dvou zjištění. Nejdříve mě udivily samotné ceny. Nejsem naivní. Moc dobře vím, že když existuje pojem „vysokohorská přirážka“, musí existovat také něco jako „vánoční přirážka“. Ale obyčejné malé kuře za 600 korun? Ano, sice grilované, ale na papírovém tácku, s několika ubrousky pod ním? A to stejné langoš. V základní variantě za krásných 170 korun. A že by se alespoň jednalo o nějaký výběrový sýr, kvalitní těsto nebo bio kečup? Kdepak. Minimálně za tu cenu by moje otázka nezněla tak hloupě. Hloupě jsem ale zněl já, když jsem po vzoru svého otce oslovil prodavače s žádostí o slevu. Nepochodil jsem. Jako bych mluvil cizím jazykem.
Fronty, kam se podíváš
To druhé zjištění, které mě překvapilo ještě snad více než samotné ceny, byli ochotní a šťastní lidé, kteří tyto předražené delikatesy dobrovolně nakupovali. Ve velkém. A nenechte se zmást multikulturní Prahou. Všude zněla čeština. To my Češi dobrovolně stáli ve frontě, abychom sebe a své rodiny nakrmili za nekřesťanské peníze. My jsme vlastně ale ateistická společnost, takže to mé přirovnání k nekřesťanským cenám je vlastně trefné.
Fronta lidí k jednomu ze stánků s jídlem z téhož dne.
A ono vlastně ani není důležité, kdo za těmi cenami stojí. Na jednu stranu to mohou být města, která stále zvyšují pronájmy stánkařům, kteří zase samozřejmě tento vícenáklad promítají do koncových cen. Také jsme to my lidé, kteří v těch frontách stojí a jako ovce kupujeme to stejné co ostatní. Možná kdyby se nás ve frontě na langoše zeptalo na slevu víc, došlo by majiteli stánku, že přestřelil. Nevím. Pokud ale nic neuděláme, kuře za šest stovek a langoš skoro za dvě stovky bude nová norma a cenový precedens pro příští rok.
A tak je můj závěr jednoduchý. Buď jsme jako Češi hloupí, nebo bohatí. Co myslíte?
