Článek
Každý, kdo jezdí pravidelně autem, patrně zažil v posledních týdnech stejnou zkušenost. Přijedete na benzinku, natankujete plnou nádrž a místo částky, na kterou jste byli zvyklí ještě před pár měsíci, zaplatíte o dost víc.
V někom z nás se objevil pocit, který v nás vypěstovaly téměř všechny předchozí vlády, tedy že by s tím měl někdo něco udělat.
Jenže právě tady začíná onen problém.
Ano, zdražení o nějakých 20 % není příjemné. Ale pořád je to zdražení, které má své důvody. Není to situace, kdy by si někdo jen tak řekl, že litr benzínu bude stát 250 korun bez jakéhokoliv kontextu a opodstatnění. V takovém případě bychom se bavili o něčem úplně jiném. Možná o zásahu soudů. V těchto dnes se ale bavíme o realitě, kde ceny reagují na situaci ve světě, na trh, na nabídku a poptávku.
A právě tady se dostáváme k jádru věci.
Nechci řešit, jestli měl benzín v nejkrizovějším momentu stát 49,20 nebo 49,60. To je v principu detail. Co ale detail není, je otázka, proč by měl stát určovat, kolik má něco stát.
Umíme si představit, že by vláda přikázala obchodům neprodávat máslo dráž než za 20 korun? Možná by to na první pohled znělo lákavě. Ale co by se dělo dál? Velké řetězce by to možná nějak ustály. Mají objemy, spoustu zboží, marže.
Ale co malé obchody? Co živnostníci, kteří provozují večerky a často nakupují právě v těch velkých obchodech, aby následně zboží prodali s malou marží? Ti by najednou byli v pasti. Nakoupí draze, prodávat musí levně. Výsledek? Zavřeno.
A teď si to převeďme zpět na benzín.
Jakmile jednou připustíme, že stát může říct „tohle je moc drahé, tady nastavíme strop“, otevíráme dveře něčemu mnohem většímu. Najednou už to není jen benzín. Může to být cokoliv. Energie, potraviny, služby.
Co pak zbývá ze svobody podnikání? Co zbývá z přirozeného prostředí trhu?
Obrázek je ilustrační.
Trh má jednu základní logiku. Nabídka a poptávka. Jakási tržní rovnováha. Jsou to základy ekonomie, myšlenky ekonomického velikána Alfreda Marshalla, které by měl znát už každý, kdo dokáže správně vypočítat příklad 5 + 5.
Ať si každý prodává, za kolik chce. Pokud si najde zákazníka, dobře pro něj. Pokud ne, přirozeně skončí. Je to tvrdé, ale je to férové. Je to systém, který dlouhodobě funguje.
Jakmile do něj začneme zasahovat shora, deformujeme ho.
A v tomto případě nejde jen o krátkodobé „ulevení“ řidičům. Jde mimo jiné o signál směrem ven. Představte si, že jste podnikatel někde v Evropě a uvažujete, že expandujete do Česka. Díváte se na prostředí, analyzujete rizika. A vidíte, že se tady poměrně často mění daně, pravidla a že vláda je ochotná zasahovat do cen.
Co uděláte?
Velmi pravděpodobně si řeknete, a tady trochu zjednodušuji, že to zkusíte jinde.
Proto si opravdu myslím, že je lepší mít benzín za 50 korun v prostředí, které je předvídatelné a svobodné, než benzín za 40 korun v prostředí, kde stát kdykoliv sáhne do cen a přepíše pravidla hry. Navíc tím učí občany, že kdykoliv bude něco stát víc, než se jim líbí, zasáhne.
Krátkodobě to může vypadat jako pomoc. Dlouhodobě je to ale cesta do pekla.
Anketa
Zdroje:
https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-pred-a-po-vladnim-zastropovani-takhle-pumpari-zmenili-ceny-303500
https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-pohonne-hmoty-vyrazneji-zlevni-vlada-snizila-stropy-40574365
https://cs.wikipedia.org/wiki/Nab%C3%ADdka_a_popt%C3%A1vka
