Článek
Velké pozdvižení způsobila nominace českého národního týmu hodinu před úvodním hvizdem zápasu. Absence Pavla Zachy, o které jsem informoval v textu níže, zamíchala plány trenérů tak moc, že přišli s poměrně nemoudrým tahem ohledně první lajny.
Ano, pravdou je, že první lajna má být z logiky věci a hokejové zkušenosti ta nejsilnější. Na ledě tráví nejvíce času, zpravidla hraje i přesilové hry. A tak každý trenér chce, aby měl právě první formaci „nejnadupanější“. Možná i z tohoto pohledu se rozhodli trenéři do naší elitní formace postavit vedle Hertla právě dvojici Pastrňák a Nečas. Při důkladnějším pohledu je to ale jasná chyba. A to hned ze tří důvodů.
Neměň, co funguje
Ten první důvod je známé pravidlo, které platí univerzálně snad všude. Neměň, co funguje. Pastrňáka jsme tak v minulosti mohli vidět po boku Paláta, případně vedle pardubické dvojice Sedlák–Červenka. Nečasovi zase patřila vždy druhá formace, kde se „schoval“ za první Pastrňákovu a měl dost prostoru jako jeden z nejlepších hokejistů planety nastupovat proti slabším druhým lajnám soupeře. Jenže v nominaci na zápas s Kanadou trenéři porušili téměř všechna nepsaná pravidla. Rozbili něco, co mělo logiku a fungovalo.
Dvě pravá křídla vedle sebe
Spojení Pastrňák a Nečas také nedává smysl z toho pohledu, že se jedná o dvě křídla hrající primárně na stejné straně. Jasně, oba jsou to profesionálové, kteří jsou zvyklí přebírat na ledě pozice. Je to ale zbytečné. Když navíc zmíníme, že oba drží hokejku stejně, nemohou tak brankáře překvapit z obou stran tak, jak by to dokázala kombinace pravák a levák. Útočná variabilita se tím zužuje, nikoli rozšiřuje.
Zbytek týmu tím oslabíte
Ten třetí důvod jsou pak ostatní formace. Když se podíváme co nejobjektivněji na kvalitu českého týmu v individuálních hráčích, musíme připustit, že na špici je právě dvojice Pastrňák a Nečas. Díky zkušenosti z NHL, rychlosti, platům, jménu. A za nimi je velká propast. Často hráči působící v české extralize, která zkrátka svou kvalitu ve srovnání s NHL mít ani nemůže. A tak druhá, třetí a čtvrtá lajna budou výrazně slabší než právě naše elitní formace.
Asi jsem počítal, že budu v lajně s Pastou (Pastrňákem), nebo Nečim (Nečasem), ale nepočítal jsem, že budu s oběma.
Tím, že oba nejlepší hráče dáte do jedné řady, sice vytvoříte papírově nejsilnější útok, ale zároveň dramaticky oslabíte zbytek sestavy. A v turnajovém hokeji přitom často rozhoduje o úspěchu právě šířka týmu. Jak je totiž známo, čas na ledě těch nejlepších musí být také omezený. Zápas se totiž jen s jednou lajnou vyhrát nedá. Mnohem rozumněji se proto jeví rozdělit dvě esa na dvě hromádky, než je použít obě naráz.
V samotném zápase s Kanadou, kdy český výběr nevstřelil ani jediný gól, se to navíc plně potvrdilo. První formace sehrála alespoň částečně vyrovnanou partii. Ty ostatní pak vcelku propadly. Možná i proto v průběhu třetí třetiny sáhl trenér Rulík k osvědčené sestavě, která pomohla k výhře zlata před dvěma lety v Praze. Na vysoké porážce 0:5 s Kanadou už to ale nic nezměnilo.
Zdroje:
https://www.sport.cz/clanek/olympiada-zoh-hokej-koho-k-pastrnakovi-dle-prvniho-treninku-se-zda-ze-rulik-vsadil-na-superutok-5393899
https://sport.ceskatelevize.cz/clanek/olympijske-hry/milan-cortina-2026/turnaj-hokejistu-cesko-kanada-155285
