Článek
Když se v politické debatě povede dobrý vtip, je to takový malý svátek. Politici jsou standardně tak soustřední na svůj výkon, aby neudělali žádný přešlap, že na vtipy a humor ani nezbyde prostor.
Nevinný vtip o zdraví Filipa Turka
Něco takového se ale povedlo jedné z nejmladších poslankyň České republiky. Katerina Demetrashvili reprezentující stranu Pirátů se totiž 8. prosince na CNN Prima NEWS zúčastnila politické debaty. A chvíli po jejím začátku pronesla větu, která na první poslech působila nevinně, ale každý, kdo poslední týdny sledoval politické dění, okamžitě pochopil, o co jde.
Řeč byla zrovna o Filipu Turkovi a jeho indispozici dostavit se na Hrad. Právě k jeho zdraví se vyjádřila i zmíněná politička těmito slovy:
Když bude (Turek) pořád jen zvedat pravou ruku, tak se nedivím, že ho bolí záda.
Byla to rychlá, chytrá a vlastně velmi jemná narážka na Turkovo zvedání pravice, které se propíralo v médiích v posledních dnech. A Demetrashvili si to prostě dovolila elegantně připomenout. Žádné útočení na nemoc, žádná necitlivost. Jen dobře mířený vtip, který politiku na pár vteřin vrátil do roviny zdravého humoru.
Konkrétní vyjádření poslankyně Demetrashvili si můžete prohlédnout ve videu níže.
Jenže sotva ta věta zazněla, moderátorka Markéta Fialová nově zvolenou poslankyni rázně utnula: „Pojďme se dohodnout, že tady nebudeme zpochybňovat zdraví, nemoc, indispozice, ani zlehčovat.“
A v tu chvíli bylo po všem. Atmosféra se vrátila zpět, vtip byl okamžitě zarámován jako něco, co se vlastně nemělo říkat. Přitom šlo o čirý humor, který by, troufím si říct, pochopil i sám Filip Turek. A dokonce by se možná i zasmál. On sám přece opakovaně zdůrazňuje, že má humor rád, že by se politik by neměl brát tak vážně a že nadsázka k veřejnému životu patří.
Humor patří i do politiky
Humor je dnes v politice vzácný. Zatímco útoky, vztek a přepjaté emoce dostávají prostor neustále, obyčejný vtip je rázem problém. A je to škoda. Humor totiž není krutost. Je to často ta nejcivilnější forma kritiky. A hlavně jeden z mála způsobů, jak udržet debatu lidskou a přístupnou. Své by o tom mohl povídat TMBK.
Když se tedy jednou za čas objeví vtip, který má hlavu a patu, stojí za to ho nechat doznít. Nemusíme ho hned sešlapat pod stůl s tím, že se „politici přece nesmějí smát“. Smějí. A měli by. Protože bez humoru zbude jen osočování, přetahování se o to, kdo má pravdu a nekonečná vážnost, která dusí jakoukoli snahu mluvit o věcech normálně.
